Kancelář Jean-Claudea

[Asher]

Usměje se a v očích se roztančí ledové krystalky, které ale nestudí, ale naopak hřejí. Když se rozesměje, slabě se zachvěje a i jeho moc se jiskřivě obtáčí kolem nich, jakoby žila svým životem a byla bez sebe štěstím, že může být blízko té Jean-Claudovy. Nad jeho nabídkou se mu překvapením rozšíří zorničky. V budoucnu...chybět? Je téměř hmatatelně cítit jeho nejistota, jak neví, jestli si to vykládá správně a zároveň se bojí, že si něco nalhává vidí naděje tam, kde nejsou. Děkuju ti, vážím si tvé nabídky. Znamená to pro mě víc, než si umíš představit. Řekne tiše a pohlédne mu do očí. Naposled zlehka přjede po jeho ruce na své hrudi a pak udělá jen malý krůček dozadu, ale stačí to na to, aby ta téměř dusivě napjatá, ale úžasně elektrizující atmosféra trochu povolila.

(no upřímně naprosto chápu, že ho nechce nechat odejít, přece jen ty staletí co se znají a vzpomínek, co sdílejí, se nedá prostě jen tak zahodit. Nota bene po tom, co tak pracně obnovili své křehké přátelství:)) Jooo fuuuj, to bylo hnusný...nebo ta oživlá mrtvola stažená z kůže, nebo co to bylo, jak se dostala na to oddělení miminek. To byla taky příšernost, na stupnici od jedné do deseti, bych jí dala deset a půl... prostě je Hamiltonka génius, pravda, trochu zvrácený a možná malinko narušený génius, ale to oni jsou často:D)

[Jean-Claude]

*kochá se pohledem na jeho překvapení a naději v očích, zbavené té ostražitosti, která je obvykle v téhle době usazená v jeho očích* nejen v budoucnu, jsem tady kdykoliv, kdy mě můžeš potřebovat...*řekne prostě a sklouzne dlaní pohlazením z jeho hrudi a taky trochu ustoupí, jeho mizerná nálada je pryč, teď z něj vyzařuje jen příjemné teplo, které rozechvívá a zároveň působí jako balzám na duši* Je to jen a jen na tobě, jak a kdy ji využiješ...*s úsměvem se na něj zadívá, již normálním pohledem, dusivá moc se vytratila, přesto mezi nimi zůstane mírná pavučinka zbytkové energie*

(právě..navíc, když vlastně zase si užili trojku s Anitou...ty dva vidět spolu v posteli, za to bych možná i vraždila:D nebo se vystřídat s Anitou:D:D jj, ti živí stažení, co vlastně byli mrtví...to bylo pěkně drsné s těmi miminy :/ ale hádám, že se jí v hlavě zrodí ještě bůhvíco...lach, zvrácená, to jo, ale my jsme možná ještě horší, když to čtem a ještě si pochvalujem :D)

[Asher]

Beze slova se na něj zadívá a pak se pousměje. Vůbec nevím, co říct, ale mám pocit, že ani nic říkat nemusím. Nikdo mě nezná tak dobře jako ty...Řekne to, jakoby tím vyjádřil vše podstatné. Tak já zas půjdu, určitě máš spoustu práce. Usměje se a vyjde ven. Ve dveřích se ještě otočí. Jsem rád, že už máš lepší náladu a vsadím krk, že ostatní tady budou štěstím bez sebe. Mrkne na něj vesele. Kdyby jsi něco potřeboval...jsem u sebe. Dodá ještě, na rtech stále slabý úsměv. Otočí se a tiše za sebou zavře.

[Jean-Claude]

*vyprovodí ho pohledem a chvíli se za ním dívá, i když už je pryč..pak zhluboka vydechne, sebere rozházené papíry a dá se do podpisování*

[Aubrey]

*dojde ke dveřím a chce na ně zaklepat, ale jen zvedne ruku, tak ztuhne, zamrčí a prostě vejde, J-C na něj už čeká, s kamenným výrazem ve tváři, naprosto nehybný....Tak za sebou zavře a chvíli je slyšet jen hlas J-C, jak mu prostě oznamuje situaci. Neočékává od něj žádnou odpověď... Aubrey se za chvíli vyvleče z kanceláře, oči mu svítí vzrušením a zároveň velkým strachem...opře se o stěnu a chvíli to vydýchává.*

[Ares]

Zaklepe na dveře kanceláře a čeká. Mohl by tam vtrhnou, no předci jen, něco potřebuje a i když J-C a všeobecně upíry nemá zas tolik v lásce, rozhodne se dnes nevyvolávat žádné zbytečné konflikty.

[Jean-Claude]

*pozve Arese dál a vyčkávavě se na něj zahledí, klidný jako kamenný budha sedící v zahrádce*

[Ares]

Chvíli uvažuje, jak to jen ti upíři dělají, že vypadají jako kamenné sloupy, ne že by jim tuhle vlastnost záviděl. Pak ale radši přejde rovnou k věci. Chtěl bych si vzít dovolenou do konce srpna….rodinné záležitosti, které žal musím vyřešit.

[Jean-Claude]

*když slyší o dovolené, tak nadechne a zruší hru na "mramorovou sochu" v bleskovém sledu, ale vyslechne ho až do konce. Chvíli ho pozoruje, pak mrkne do rozpisů na stole* Nu, dobrá, nebudu vám bránit v řešení rodinných..*napadne ho, jaká rodina to je, ale nechá to být..i mezi upíry se najdou tací, co se prohlásili za bohy* záležitostí. V září tedy budu očekávat, že nastoupíte zpátky. Přesně v září. *koukne na něj* Nerad bych si za vás hledal náhradu, bylo mi řečeno, že si vedete velmi dobře...jestli je to všechno...*vezme do ruky rozpis služeb na baru a hodlá ho tedy přeškrtat - upíří barman bude mít radoost:)*

[Ares]

Ano, všechno. V září jsem zpátky. otočí se a vyjde z kanceláře.
(No jo, to bude… )