Pokoj č.8

[Wenai Lafayette]

+v nádherné chvíli vzrušeného očekávání se lehce chvěje, tají dech, aby jí neunikla ani jediná vteřina téhle chvíle, tiskne se k němu, opětuje jeho polibek a když ucítí jeho zuby prokousávající kůži v jediném úžasném okamžiku vykřikne bolestně a orgasticky, její svaly se sevřou kolem jeho údu a tělo jí zaplaví neuvěřitelná vlna silného orgasmu, chvíli jen tak leží a vychutnává si to, hrudník se jí zvedá v prudkých nádeších, jítí každý záchvěv svého těla a Lestatovu blízkou přítomnost, jeho vůni, vůni krve, a po okamžiku jí na rtech rozkvete úsměv, nesmírně spokojený+

[Lestat]

Vycítí její úsměv a pohlédne jí do očí. Nechci být přehnaně domýšlivý, ale vypadáš spokojeně. Řekne ještě trochu zastřeným hlasem a na něm je vidět, že je víc než spokojený. Obrátí se na bok a opře se o loket, aby na ni viděl. Všimne si, že jí po krku stéká malá kapička krve, natáhne se a tak líně ji olízne. Hmm...lahůdka. Zavrní, skloní se k ní a políbí ji na ústa, na jazyku stále chuť její krve. Nemyslíš?

[Wenai Lafayette]

Naprosto spokojená. +málem zapřede, nastaví mu krk aby tu kapku mohl olíznout a zvědavě a trochu lačně ho políbí+ Rozhodně. +usměje se a ten úsměv určitě není nevinný, pak se k němu natáhne a pomalu, skoro líně ho začne líbat+

[Lestat]

Pousměje se. Tak to jsem rád, protože ani já si rozhodně nemůžu stěžovat. Její dráždivé polibky jí vrací neméně vášnivě, rukou jí jakoby mimochodem přejíždí po boku, až k ňadru a zase zpět.

[Wenai Lafayette]

+pohladí ho po hrudníku až na břicho a na poslední chvíli sklouzne rukou na zadek, ten zmáčkne a vrátí se na břicho, které začne jemně hladit až na podbřišek+ Řekni mi... jaký to je být upír? +tak jako trchu nesměle se na něj podívá+

[Lestat]

Pousměje se její ručce šátralce a nad její otázkou se na chvilku zarazí. Hm...Osamělý. Řekne nakonec tiše a pohlédne na ní.

[Wenai Lafayette]

+pokračuje v hlazení jeho břicha, jen občas pohladí i jeho úd+ Jen osamělý?

[Lestat]

Podívá se na její tlapku a usměje se. V tom úsměvu matně problesknou špičáky. Pravda, nejen to. Jen je to ta věc,kterou po staletích vnímáš nejvíc. Je to....Zamyslí se, jak to pro smrtelníka nejlépe popsat. Dává ti to netušené možnosti. Neomezuje to a zároveň omezuje víc,než cokoliv jinýho. Pokrčí rameny. Dá se to dost těžko popsat. Dodá a zlehka přejede bříšky prstů po jejím břiše až na bradavku, kterou jemně stiskne.

[Wenai Lafayette]

Hm... věčnost. Ale můžeš se dostat k těm věcem, co jsi vždycky odkládal, že na ně nemáš čas. Jako třeba naučit se španěsky, nebo tak. +uculí se trochu šibalsky, stiskne jeho mužství a začne mu ho pomalu honit+

[Lestat]

Aaa, to jistě. Zasměje se a požitkářsky přivře oči. Přejede jí prstem po paži až ke krku a sjede na prsa,která začne dráždit stejně pomalu, jako ona jeho.