*Afektovaně se rozesměje* A to jsem ani nezačala...a jéje..*zadívá se na cár látky a pak do publika, s výrazem, jestli si všimli, že mu zničila košili.* Stejně je tady spíš na obtíž, že...*nese se místností její hlas. Podívá se na Roberta a pustí ho. Ten jen rozhodí paže, co že to provedla. Tak se natáhne a bleskově z něj strhne i ten zbytek košile, kterou hodí do hlediště. V okamžiku, kdy látka opustí nasvětlený prostor, rozprskne se na tisíc kousků zářivé zelených lístků, které dopadají mezi diváky.*