od Asher » sob úno 06, 2010 2:22 pm
Úsměv zvlní jeho smyslné, dokonalé rty, skloní se těsně k ní a nejdřív se jen zlehka otře o její rty. Malá kapička krve ulpí na jejím spodním rtu. Malinko se od ní odtáhne, podívá se na tu kapičku, pousměje se a přitiskne své rty na její, jemně je laská a dává dobrý pozor, aby ji svými špičáky nezranil. Když se od ní odtrhne, o krok couvne a oči mu září jako ledový oheň, zlehka se usmívá, jakoby znovu pocítil, jaké to je, být krásný. Vysekne k nim dokonalou dvorskou úklonu, jakoby se přesunul o nějakých čtyřista let zpět, každé z nich věnuje okouzlující úsměv a v další vteřině je zpět na podiu. Klekne si ke stále ležícímu Phillipovi a něžně ho zvedne do náruče, jakoby nic nevážil. Upře do publika tvrdý pohled a jeho hlas se proplazí místností jakoby byl živý. Bledost jeho těla a jizvy prudce kontrastují s dokonalostí a opálenou Phillipovou kůží. Znovu se podívá na Jean-Clauda a dotek jeho moci a vzpomínek ho znovu rozechvěje. Tak přemýšlejte...kdo je tady vlastně krutý. Poslední slovo zazní současně se shasnutím světel a když se o vteřinu později znovu rozsvítí, je podium prázdné.
Jsem přesně takový, jak vypadám.