*chvíli stojí na místě a pak se zase jakoby nic rozejde s ještě věčím úsměškem na tváři, jeho energie ty diváky nejblíž pěkně píchá do kůže...Theresa ho mezitím pozoruje, drobné ruce zaťaté v pěst a pak mu vykročí vpřed*
Myslím, že už jste si tady nahráli za jeden večer až dost..*uculí se Aubrey, sjede pohledem Phillipa, kterému se rozšíří panenky a o krok ustoupí...Když dojde Theresa až k němu, neváhá a rozpřáhne se bleskově pravou rukou v červené sametové rukavičce, Aubrey ji popadne za zápěsti a v tu chvíli udeří poslední z rytmických zvuků, krajiny se zhroutí a rozletí na tisíce střípků, které se rozplynou v prostoru jako kouř a všechna světla zhasnou...*