Bar - balkon

[Rebecca Altamirano]

Vykulí oči. Ty mi nevěříš? Teď jsi ale strašlivě ranil mé city. Zatváří hrozně ublíženě a nevinně na něj mrká řasama, ale v očích jí pobaveně jiskří.

[Robert]

ale tak to se omlouvám...*zatváří se zkormouceně, jako by mu spadly hračky do kanálu*jsem netušil, jaká jsi to početná, hodná a nevinná dívka..*trochu mu cuknou koutky a hraje s ní* jak to tady pak můžeš vydržet..*nakloní se k ní a šeptne*

[Rebecca Altamirano]

Zadívá se mu do očí. No...Odmlčí se. Možná proto, že až tak hodná zase nebudu. Na vteřinku mu sjede pohledem na rty a pak se mu zadívá zase do očí a nepatrně se pousměje.

[Robert]

a, jsem to věděl..*zatváří se vítězoslavně a spokojeně zároveň* a to je jen dobře..přílišná dobrota neprospívá zdraví..*nakloní se k ní až ji lehce ovane jeho vůně, jako by jí říkal tajemství a pousměje se na ni*

[Rebecca Altamirano]

Pousměje se. Přesně tak...a my určitě svatí nejsme, že? Ani kdyby jsme sebevíc chtěli, nepůjde to. Přejde do zastřeného šepotu. Protože je v nás až příliš mnoho temnoty, na kterou jsme hrdí... A protože neuhnula ani o kousek, když s k ní naklonil, je teď až nebezpečně blízko a jeho vůně jí rozpaluje smysly.

[Robert]

přesně tak..*nepřastává se na ni dívat* co už s tím temným..než že ho využít..*zdvihne koutky do úsměvu a vyloženě si užívá tu blízkost*

( a já pro dnešek? ráno/noc mizím..dobrouu:))

[Rebecca Altamirano]

A nebo zneužít... Doplní a pousměje se. Dívá se mu do očí a po chvilce, když už se prostě nemůže ovládnout, zvedne ruku a zlehka mu přejede prstem po tváři.

(jojo, taky půjdu, tak dobrou noc:) )

[Robert]

a nebo..*snad ani nedýchá a stále upřeně na ni kouká, s mírným úsměv a lehce se jí o prst otře* myslím, že je jen dobře, že jsi tady...*pousměje se a energie kolem něj proudí, i když ne taková, jako u vyšších*

[Rebecca Altamirano]

Zlehka pozvedne obočí a pousměje se. Vážně? Řekla bych, že tady nouzi o dychtivé návštěvnice mít nebudeš... Dívá se mu do očí a nechá si jeho energii přebíhat po kůže a sama povolí svoji moc, která se proplazí celou místností, až ji pocítí i hosté, co tu sedí. Pořád se mu dívá do očí a usmívá se.

[Robert]

al tak..jistě...*protočí oči* na lidské "fanynky" si rozhodně nemůžu stěžovat..*usměje se* ale ..koho to má pořád bavit..*pokrčí rameny*

*a hostum z těch energií naskakuje husí kůže, ale tak se vlezli, tak at si to užijou, že:)*