Bar - balkon

[Rebecca Altamirano]

Vrátila se ze zákulisí, cestou promluví s některými hosty. Ty nervózní uklidní, ty odvážné trochu uzemní výhružným zalesknutím se svých špičáků a sedne si k baru, kde si zapálí cigaretu, popíjí a pozoruje celý prostor.

[Robert]

*projde kolem ze zákulisí a všimne si Beccy* a..copak že tak sama?*zastaví se u ní* vidím, že si je umíš srovnat pěkně do latě..*blýskne špičáky v úsměvu*

[Rebecca Altamirano]

Usměje se na něj, ale bez špičáků - síla zvyku no:)) No je tu trošku...mrtvo. Zhodnotí to s dávkou černého humoru:P No jo, ono je to potřeba, aby si nezačali myslet, že jsme tak neškodní a hodní, jak se snažíme tvářit. Tedy aspoň většina. Dodá mírně sarkasticky.

[Robert]

*culí se na celé kolo* tak to je hm..přesné..*rozhlídne se* skoro jako v pohřebním ústavu...i s velkým výběrem rakví...*uchechtne se* většina?*povytáhne obočí*

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se. To teda, pohřebák hadr. Uculí se. No tak třeba Aubrey se neškodného hrát ani nenamáhá. Vysvětlí věcně.

[Robert]

*culí se a nechá si nalít dávku, ještě nepapkal:)* hm..Aubrey je cvok...ale potom, co si prožil,ani se nedivím...taky by mi to asi neudělalo úplně dobře..*zamračí se* ale kupodivu seká dobrotu...až k neuvěření..obvykle tak hladký provoz nebývá...

[Rebecca Altamirano]

No tak je to v jeho vlastním zájmu, že...ale je to dobře, protože potíže nepomáhají obchodům. Usměje se a upije ze své skleničky.

[Robert]

no, to je fakt..naštvat šéfa se nevyplácí..stržené prémie jsou to nejmenší...*přikývne* a zatím to vypadá, že klientela je spokojená..byla by škoda to nějak zpackat..

[Rebecca Altamirano]

To si umím představit... ještě, že já jsem taková hodná holka. Mrkne na něj a uličnicky se uculí.

[Robert]

*málem se zalkne* hodná holka?*kriticky si ju změří* nevrtej mi kolíkem další díru do..*spolkne raději co a kam*