Noční klub, Praha

[Postrach]

*a Ulriška ho chytne, zrovna když je na cestě do Klubu, tak jen odloží auto v jedné z garáží a proběhne podzemím...na rozdíl od některých suprupírů spisovatelů se tam neztratí, tak je za chviliknu dole...svižně vyběhne schody až nahoru do klubu, jen si sklepne nějaký prach z kvádra a srovná kravatu* Ale to jsou k nám hosti...*dojde k nim s úsměvem, dneska ovšem poněkud...víc pracovním než obvykle* copak tě k nám přivádí...*koukne na Beccy, vymění si mlčky pohled s Manori a usadí se do třetího křesílka*

[Rebecca Altamirano]

No sakra, nemáš to vůbec jednoduchý. Zazubí se a po přípitku se napije. Netrvá to snad ani minutu a zaslechne přibližující se kroky a v duchu se pomodlí ke všem upířím bohům. A pošle jednu mentální nadávku Devlinovi do pekel. To už ale vejde Postrach a věnuje mu nejprofesionálnější úsměv, jakého je schopna. Ahoj Postrachu. Trochu doufala, že bude nějaká ta konverzace na odlehčení atmosféry, ale nějak zapoměla na jeho nepříjemnou vlastnost, a sice jít hned k jádru pudla. Tak se nadechne, vydechne, podívá se mu do očí a jde na to. Nevím, jestli ti Man říkala, kde jsem nedávno byla na návštěvě. Každopádně dozvěděla jsem se tam pár věcí, které mě zneklidnily dost na to, abych... Připadá si trochu jak na školačka před tabulí a pronikavý pohled, kterým ji pozoruje jí na klidu zrovna nepřidá. ...abych tě...vás, požádala o pomoc. Opraví se a koukne s úsměvem na Man. Pak ztichne a prozatím je nechá trávit tuhle první, zahřívací informaci.

[Manori]

No konečně někdo, kdo to uzná....*zatváří se spokojeně, že takový chudák kouzelnický tady mezi tím zbytkem* no to byla rychlost...*koukne po Postrachovi a pozvedne obočí nad tím, že Beccy potřebuje vypomoct, což dává tušit, že to nebude žádná srandička na pískovišti*

[Postrach]

*klidně ji vyslechne, přitom ji nespouští z očí, jen při zmínce o tom, jestli mu Man říkala blýskne k zmíněné, která v křesílku zprůhlední a utopí nos do sklenky* Ne, ani nemusela...měli jsme tady nedávno takový...přátelský rozhovor s tvým spolucestovatelem. Takže vím, co a kde. Trochu mě překvapilo, že se znáte, ale zas né tolik, když jsme zjistili, kam máte namířeno. Na to tě docela znám.*cukne koutkem a pak se chvíli odmlčí, jak si přebírá, co mu pověděla* zřejmě ses dozvěděla i několik věcí o nás, když tě Man dovedla sem...*nechá to vyznít jako otázku* A pokud jde o pomoc...samozřejmě ti rádi vypomůžeme, od toho jsou přátelé....ale, budu muset slyšet víc, to je ti jasné, že.*znovu na ni upře pověstný pohled* Co kdybys začala od začátku,...ať si uděláme obrázek.

[Rebecca Altamirano]

Díky. +Usměje se a oddechne si. Docela se jí uleví, když jí tu pomocnou ruku přislíbí, tak se trochu uvolní.+ No jo, o tom, že sem Jan nesmí, se mi nějak zapoměl svěřit, jinak bych mu nejspíš ani o pomoc neříkala. +Zatváří se omluvně+ Jo, něco o vás jsem se dověděla, ale neboj, nenechala jsem Devlina, aby mi toho napráskal nějak přespříliš. +ušklíbne se, ví co by ji to nejspíš stálo a svou hlavu má ráda tam, kde je. Na krku.+ Jo a díky od Lucifera už jsem předala Man. Určitě ti ho přetlumočí. +zamrká nevinně a uculí se.+ Ehm, od začátku... +přemýšlí, kde ten začátek vlastně je.+ Je to pár let, snad ani ne celé desetiletí, co po mě začal jít jistý...démon. +začne nakonec.+ Jednou se mi ho dokonce povedlo vyexpedovat k Devlinovi a už jsem se radovala, že jednoho kostlivce ve skříni jsem se zbavila. Bohužel předčasně, jak jsem zjistila o pár měsíců později. Vrátil se, a říct, že v plné síle je dost nepřesný. +povzdechne si a odmlčí se.+ Vrátil se daleko silnější než před tím, takže jsem vcelku logicky pojala podezření, že mi ho posílá sám Devlin. Asi abych se nenudila. +ušklíbne se ironicky.+ Jenže to mi milý pán pekel před několika dny sám vyvrátil. A navíc přidal informaci, která mě fakt připravila o řeč. +koukne z jednoho na druhého.+ A sice to, že to není démon, ale...člověk. +dodá nakonec i na druhé vyslovení jí to zní stejně neskutečně, jako když to slyšela prvně.+ Je prý nějak upravený, nebo co, nejsem si jistá, jestli jsem to pochopila správně, každopádně Devlin mi řekl i to, kdo ho vytvořil. +nadechne se, protože tuší, že tohle možná vyvolá ono pověstné "ohromené ticho"+ Druhá rasa... o které jsem já osobně slyšela poprvé v životě. +znovu ji ohromí, že jí něco takového mohlo zůstat utajeno.+

[Manori]

*upíjí ze sklenky a poslouchá, zní to skoro jak v čtenářském klubu, jak začne že před desetiletími:D..když se dostane k tomu poděkování, tak se jen ušklíbne* Jo, já ti to pak povím...*uculí se na Postracha škodolibě...pak je ticho, něco z toho přece jen ví, ovšem zjištění, že to není démon ji uzemní* Darius je člověk?*lapne po dechu...dál už má jen zrak povyvalenější a na Druhou rasu se nezmůže ani na pípnutí, v hlavě se jí víří asi tisíc poplašených myšlenek, z kterých jí je poněkud mdlo. Ani dál z ní nic nevypadne, tak nějak samozřejmě přenechá hlavní slovo Postrachovi*

[Postrach]

On pan exmluvčí vůbec má krátkou paměť*poznamená, ale to ho v tuhle chvíli ani tak nezajímá, mírně povytáhne obočí, že je Devlin takový práskač*co tedy víš?*zeptá se, jako by se ptal, kolik je hodin, trochu to smrdí sekerou, ale jistý si být musí. Trochu překvapeně koukne po Man, že ví jméno toho "kostlivce", ale na to zapomene, když se Beccy dostane k samotnému závěru* Druhá rasa?*chvíli je ticho* Proč by něco takového dělali...?*z jejího výrazu vyčte, že jí jsou neznámí, tak dodá* Druhou rasou se nemůžeš stát, musíš se jí narodit...pro své potřeby využívají upírů, které vidí jako geneticky nižší, zvěř, lidi pro ně nic neznamenají, ačkoliv jsou to aspon lidi a ne krvelačná zběř, jak by se ti vyjádřili. *chvílí přemýšlí*Ledaže...Druhá rasa se brání myšlence, že jsou geneticky spjati právě s upíry, že se z nich vyvinuli...to by vysvětlovalo, proč dělali pokusy na člověku...*a pak si i odpoví na otázku, kterou položil jako první* A protože se dozvěděli, že jistá sekta upírů si vypěstovala vlastní experiment...nechtěli zůstat pozadu a obnovit silovou převahu, kterou díky Templářům ztratili... tohle bude tenký led, kdyby se to celé zvrhlo, vyústilo by to v chaos...a válku. Ty víš, jak silní upíři jsou...*koukne na Beccy, že za ta léta má zkušeností dost a dost* Představ si někoho, kdo je silnější, rychlejší, lépe přizpůsobený zmizet v davu, prostě lepší....a pak si představ tyhle dvě znepřátelené strany proti sobě....*podívá se z jedné na druhou* to by byl masakr. Každopádně je nebezpečné nechat toho ... Dariuse být. Dokážeš nám říct, jak je na tom silově, schopnostmi? Abych věděl, co od něj můžeme čekat. Jestli je silnější, než Druhá rasa, tak mí kolegové s ním budou mít problém.*sebe do té kategorie "problém s druhou rasou" nezahrne*

[Rebecca Altamirano]

Vím zhruba tolik, že děláte to, co jsem do nedávna dělala i já. Chytáte špatňáky a posíláte je expres Devlinovi. +přizná a podívá se mu do očí. Pak ale jen poslouchá, co jí prozradí o Druhé rasy a mračí se čím dál víc, jak se dozvídá, co jsou zač.+ Tak to je fakt něco, je jich hodně? Těchle příslušníků Druhé rasy? +podívá se na něj, protože představa, že se s někým z nich měla dostat do křížku se jí moc nelíbí.+ Válka? +obočí jí vyletí skoro do vlasů.+ to se mi snad zdá... +zavře oči, jakoby tohle všechno jen tím mohlo zmizet. Pak ale otevře oči a tváří se odhodlaně.+ Fajn, aspoň teď vím, proti čemu vlastně stojím. No je hodně rychlý, ale tím se mu vyrovnám, co mi dělá největší starosti je jeho schopnost regenerace. +zamračí se.+ Když jsem ho zabila poprvé, nebo tedy, myslela jsem si, že je mrtvý, spálila jsem ho. +podívá se na Postracha a pak na Man.+ Vypadal jak uhlík, co vypadl z ohniště, vůbec mě nenapadlo, že by někdo mohl z tohodle zregenerovat. +potřese hlavou nad svou chybou.+ Když jsem se s ním potkala naposled, devítimilimetrové kulky mu vadily asi tak, jakoby na něj útočil komár. Rvalo to z něj kusy masa, které ale v podstatě hned dorůstali. Popravdě si ale netroufám odhadnout, jak daleko se už mohli dostat v nějakých dalších úpravách. +potřese nevesele hlavou.+ Ale nevím, jak silná je Druhá rasa, takže nemůžu ani říct, jestli je Darius silnější. +pokrčí rameny a povzdechne si. Pak se zamračí, když zmíní své kolegy.+ Postrachu, nechci ale aby kvůli Dariovi někdo z tvých kolegů...+nedokončí a podívá se na něj, že to si na triko fakt vzít nechce.+

[Postrach]

To víš hodně...ale dobrá, to nebudeme řešit, máme jiný problém...*nechá to být, alespon prozatím * Je jich podstatně víc, než bys myslela...je to asi jako s upíry, normální člověk taky neví, že jsou...a kolik nás je...*zamyslí se* Pokud se mu rychlostí vyrovnáš, tak to je dobré, alespoň víme, že mají jistá omezení a nejsou schopni mu vložit všechny schopnosti Druhé rasy, nebo alespoň ne úplně. Lidské tělo má své limity....a i když jsou velice schopní...je dobré vědět, že né všechno jde. Ano, regenerace*přikývne* to je docela problém, opravdu stačí kousek, a vzpamatují se z toho. *pousměje se* A přesně z toho důvodu v jejich případě je lepší využít meč. Když nic jiného, bez nohou se špatně utíká a bez rukou ještě hůř bojuje.*odmlčí se* Z toho, co mi povídáš, je to na zvážení, v něčem bude stejně nebo hůř na tom, ale v některých oblastech by nás asi mohl překvapit a to nehezky. Neboj, taky nemám v plánu někoho z nich poslat naslepo, Druhou rasu někteří z nich zvládnou, s trochou obtíží, ale s tímhle experimentem...*představí si protažený obličej Karolíny, že si nebude moct kopnout a musí se usmát* I když ani oni nejsou na poměry jejich druhu zas tak obyčejní. A má to výhodu, pokud není Darius opravdu démon, pak máme něco, co by nám mohlo ještě poněkud vypomoct.*vzpomene si na jednu věc, co sídlí nahoře ve svém vlastním pokoji a nikdo k tomu neleze, pokud nemusí*

[Manori]

*sedí jak pěna, jen když se Postrach zmíní o jisté výhodě, zamrká* Nechceš si vzít na sebe ....Stín, že ne?*ale jeho pohled jí utvrdí, že přesně tohle má na mysli*ach sakra...tak to asi počkám tady...*že Postrach v tomhle brnění je přece jen silné kafe*