Komnaty Magnuse Arnara

[Magnus Arnar]

Styx: Vlastně bych měl být rád, že tu nejsi sama. Tak krásná žena by neměla přebývat sama. Obcházejí okolo šelmy - a vlky tím nemyslím..+s mírným úsměvem poukáže na jejího přítele.+ Často trénuji s oním velkým mečem. Někdy mám pocit, že jsem se narodil s ním v ruce, ale nebráním se ani sekyře. Je do ruky pohodlná. + Na chvíli se zamyslí.+ 72? + Pokrčí rameny.+ Ano, to je číslo mého meče a má sekera již třicetpětkrát krvavého orla na záda protivníka vysekala. Nikterak se těmi čísly nechvástám, jsem vůdce svého lidu a musím je bránit a oni ku mně musí vzhlížet...+ Pohledne jí do očí.+ I ty jsi už zabíjela, že? Pověz, kolikrát?

[Styx]

Ale já tady nejsem sama. Mám tu několik zvířecích ochránců +pohladí po sněhobílé srsti tygra, ležícího u jejího křesla, který dělá, že spí+ Některé vůbec nezahlédneš, dokud mi nehrozí přímé nebezpečí +usměje se+ Přesto sem před časem pronikl jeden můj nepřítel a za to, že teď můžeme tady spolu sedět, vděčím jen svým přátelům +pozvedne uznale obočí nad tím počtem mrtvých+ Hm, docela pěkné skóre. Doufám, že si to zasloužili +taky si pohodlně natáhne bosé nohy před sebe+ Ano... zabíjela jsem. Při mé práci je to občas nutností. Nevím ale přesně, kolik životů mám na svědomí +ví to, ale nechce se tím chlubit+

[Magnus Arnar]

Styx: Je opravdu mimořádné, že existují lidé, které můžeš zvát přáteli. U nás se přátelstvím spíše zve výhodné spojenectví, i když vlastně jednoho dobrého přítele také mám...Povíš mi více o tom tvém - nyní již doufám mrtvém - nepříteli?+ Nakloní se k ní a do ucha jí zašeptá.+ Nevěřím, že bys nevěděla, kolikrát jsi někoho zabila. To člověk nikdy nezapomene.+ A nahlas.+ Nikdy jsem zbytečně nezabil, je to slabošské...

[Styx]

Přátel mám spoustu, ale těch, kterým bezmezně důvěřuji není moc. Vlastně jenom dva. Za ně bych dýchala, anebo uhořela na hranici +zamyšleně se napije+ Bohužel ten můj nepřítel je pořád živ. A dokud žije, může se zase vrátit. Když ho zabiju, přijde někdo další, silnější, vycvičenější. Sama jsem si vybrala, že můj život je jedno velké nebezpečí. Věřím ale na osud. Pokud mám v Knize osudu napsáno, že zemřu mladá, žádná kouzla mě nezachrání +pokrčí smířeně rameny+ Máš pravdu... vím přesně, kolik lidí zemřelo mou rukou. Pamatuji si každý obličej.. všechny ty vyděšené oči, které do posledního okamžiku nemohly uvěřit, že poslední, co ve svém životě vidí, je moje tvář +vyprázdní naráz sklenku a hned si nalije další+ Nezabíjela jsem pro potěšení. Vždycky to bylo v sebeobraně anebo v boji s nepřítelem.

[Magnus Arnar]

Styx: Rozumím ti, paní. Právě z tebe promluvila valkýrien. Mluvíme my lidé o sobě jako o nadřazených, ale podobni jsme divoké zvěři - tedy my, co pro zábavu nezabíjíme. Jen v obraně či pro potravu...+ Nastaví jí i svou sklenku, aby mu též dolila.+ Tvou tvář bych rád viděl kdykoliv i ve smrti, i když bych byl nerad, aby tvůj meč vězel z mého těla. Raději bych se tvého těla dotýkal a mapoval tvou jemnou kůži, poznával křivky, prohlubně i pahorky. Tys stvořena pro život - divoká, nebezpečná, moudrá.+ Mírně před ní skloní hlavu a pevně sevře opěradlo křesla, takže svaly na dotyčné ruce se zarýsují ještě výrazněji, než předtím. Hlas se mu ještě více prohloubí.+
Valkýrien své nepřátele často přemohly tím, že jim dovolily zamilovat se do nich...

[Magnus Arnar]

skoro by Styx mohla vzpomenout na to, jak se její návštěvník koupal...

[Styx]

( jak mě pořád zkoušíí )

+dolije mu plnou sklenici+ Podle toho, co jsme dnes večer už vypili se divím, že ještě dokážu souvisle mluvit +rozesměje se vesele, náladu má i přes pozdní noční hodinu rozvernou+ Nemyslím, že bys rád poslední na tomto světě viděl zrovna moji tvář. Znamenalo by to, že tě porazila žena... +pousměje se pobaveně+ Kdyby ve tvém těle vězel můj meč, už by ti to bylo jedno. Ale byla by to škoda +zablýská se jí v očích. Pomalu upíjí whisky a pozoruje ho přivřenými víčky, ty jeho erotické fantazie se jí příjemně poslouchají. Kterou ženu by nepotěšilo, když po ní nějaký muž touží. Přivře oči ještě víc a představuje si ty jeho touhy zhmotnělé ve své fantazii+ To je velice účinná taktika, u nás se jí říká ženské zbraně. Valkýry jsou nejenom odvážné a bojechtivé, ale i chytré +zadívá se na něj zkoumavým, tajemným pohledem+ Ty se nebojíš, že padneš do osidel nějaké valkýry a zamiluješ se do ní?

[Magnus Arnar]

Styx: Jestli se nebojím? Kdybych měl strach, nikdy bych ničeho nedosáhl. Jsem připraven takovému svodu čelit. Ostatně, myslím, že nyní jsem již lapen. Ale ten boj bude čestný a nic nebude bez odplaty. Já chci vědět, jak miluje valkýra - ta žena, která se umí tak dobře lásce bránit. +Namátkově otevře knihu a jakoby samy stránky věděly, nač Viging myslí. pomalu začne předčítat+: Však v lásce jsme si rovni, bůh, člověk či jiný myslící bohem stvořený druh. ...

[Styx]

Myslíš tím, že ses lapil do mých osidel? +pozvedne obočí+ Ale já jsem ještě žádné sítě nerozhodila. Naopak, zatím se docela úspěšně bráním tomu, abych neuvízla v těch tvých +je jako drobná rybka, každou chvíli lapená v jeho sítích, která ale pokaždé bezpečně uniká oky v síti ven. Při každém dalším chycení je ale její vůle vzdorovat mu oslabenější a rybka je tak pořád větší a větší, až se jednou do těch ok nevejde. Pak v jeho sítích nadobro uvízne, anebo je bude muset sílou rozervat, aby mu unikla+ Ten čestný boj s tebou mě opravdu láká. Porazit krále severu je touhou každé valkýry. Jaká by byla odměna pro vítěze a trest pro poraženého? +mimořádně ji to zaujme+ Ano, v lásce jsme si rovni. Nelze ale milovat dva lidi najednou +odpoví na jeho slova+

[Magnus Arnar]

Styx: +I on je jejími lichotkami potěšen, i když to na sobě nedá znát. Jen ví, že s touhle valkýrou bude boj těžký a že nechce být ani vítězem ani poraženým + Odměna pro vítěze? +Natáhne k ní ruku a hrubou dlaní přejede její napůl odhalené stehno.+ Aby i poražený si připadal jako vítěz a oddal se vítězi v jeho hře...Chceš se mnou soupeřit v lásce? Chceš vědět jaké to je, když obloudíš krále severu? Jak se Král severu dotýká ženy ve chvílích rozkoše a jaká jí šeptá slova? Já bych s tebou, valkýro soupeřil rád...