Ložnice

[Remus Lupin]

*když odejde i poslední dvounohý tvor, zjeví se v místnosti ze vzduchu Kirin..přejde blíž, aniž by se kopýtky dotýkal koberce, naprosto neslyšně a nasaje vzduch....chvíli ji sleduje a pak zazáří radostí všemi barvami duhy, potom se otočí a usadí se uprostřed místnosti aby měl rozhled..velké tmavé oči hlídají vše, co by se mohlo jen trochu hnout*

[Styx]

+spí neklidným spánkem, pořád se budí a z jednoho zlého snu se najednou probudí a prudce se posadí v posteli. Rozkoukává se, v první chvíli neví, kde je, protože je všude tma. Zahlédne uprostřed místnosti pohyb a rychle zašmátrá po hůlce. Ostrá bolest jí prorazí ramenem, ale je připravena k obraně. Když ale oči přivyknou šeru, najednou pozná, že u její postele stojí její mazlíček+ Kirine! +vykřikne obrovskou radostí, obejme ho kolem krku a celou tlamičku mu zlíbá+ Ty seš naživu! Tak jsem se o tebe bála. Ty můj velký zachránče +pořád ho hladí, i když ji ruka ukrutně bolí a mazlí se s ním, po chvíli si unaveně položí hlavu zpátky na polštář a přikáže Kirinovi, aby si lehl u postele. Položí mu ruku na hřbet, aby ho cítíla u sebe a tím se vlastně cítila bezpečněji. Oči se jí začnou po chvilce klížit a rychle usne konečně klidným, vydatným spánkem a spí, i když je slunce už vysoko na obloze+

[Remus Lupin]

*a Kirin chrupká u postele, tlamku položenou na její ruce, takže jí trochu funí na kůži...s každým výdechem ji do žil posílá léčivou energii...O několik hodin později zvedne hlavu a dlouze poslouchá, cítí, že se někdo chodbou blíží..zúží oči a je připraven se na vetřelce vrhnout, pak ho ale pozná podle pachu a uklidní se..jen trochu do Styx ňufne, jestli spí*

*a Remus se mezitím vrátí z neúspěšného tahu, ale jeden ze skřítků mu prozradí, že Styx je zpátky, tak v jeho doprovodu spěchá do jejích pokojů..projdou sídlem tiše až k ložnici...vejde a střetne se s temným pohledem Kirina* Tady jsi...*usměje se a pak se straostlivě zadívá na Styx, zdá se mu příliš bledá, naznačí Kirinovi, at se opováží ji budit a sám se usadí na kraj postele z druhé strany, rád, že je zpátky, ale vycítí, že byla zraněná a stále je slabá*

[Styx]

+těžko říct, jestli je to tím, že spala už dostatečně dlouho, nebo ji probudí Kirinův pohyb, ale nejspíš to bude Remusova přítomnost, kterou cítí i ve spánku. Jako by to věděla, že tam je, probudí se a pomalu otevře oči. Pohlédne na něj a bledou tvář jí ozdobí široký úsměv+ Remusi +zašeptá šťastně, natáhne k němu zdravou ruku a vklouzne mu do dlaně+ To je ale příjemné probuzení +usmívá se na něj+ Přišel jsi se na mně podívat?

[Remus Lupin]

*stiskne ji ruku a musí se na ni taky usmívat, nahne se a políbí ji na čelo* jen, co jsem se sem dostal...*zadívá se na ni starostlivě* jak ti je? *lehce ji pohladí po vlasech*

[Styx]

+odhaduje, jestli Remus ví, co se stalo. Bolavou ruku i ránu na hrudi má schovanou v bezpečí pod peřinou. Není si jista, jestli má ve tváři a na krku ještě nějaké šrámy, ráda by si sáhla, aby se přesvědčila, ale zbytečně by na to upozornila. Nechce mu přidělávat starosti, tak mu zatím nic neřekne+ Je mi skvěle. Spala jsem asi hodně dlouho, protože jsem odpočatá a nabrala jsem síly +chtěla by se nadzvednout, ale bez pomoci to nezvládne+ Pomůžeš mi, prosím, posadit se? Chtěla bych tě obejmout +usměje se+

[Remus Lupin]

Je ti skvěle, ale nezvládneš se posadit...*zamračí se, ale ochotně ji pomůže a podepře ji* všude jsem tě hledal...*šeptne jí do vlasů a těch několik slůvek prozradí po tónu jeho hlasu, jaký o ni měl strach.* přede mnou nemusíš nic skrývat. Poznám, když je někomu špatně..*usměje se trochu nakřivo* chceš mi říct, co se to stalo?*opatrně ji odhrne pramínek z tváře*

[Styx]

Je mi skvěle v porovnání s tím, jak mi bylo před usnutím +upřesní svá slova. Když se posadí, obejme ho levou rukou a políbí na tvář. Přikrývka jí sklouzne a odhalí její čerstvou jizvu+ Hledal? +zadívá se mu pozorně do očí, pochopí, že něco asi ví+ Nechci a nebudu před tebou nic skrývat. Jen jsem ti nechtěla přidělávat starosti +pustí ho a ukáže mu jizvu a bezvládnou pravou ruku+ Měla jsem nehodu. Osobní střet se svým úhlavním nepřítelem +smutně se pousměje+ Vyvázla jsem z toho jenom s pár zraněními +opět se k němu přitulí+

[Remus Lupin]

*zaskřípe zuby* pak je dobře, že se mi nedostal do ruk...*pohled mu na okamžik potemní* nepřiděláváš..ty ne..hlavně, že jsi tady, živá...a brzy se určitě i uzdravíš....*líbne ji na tvář a pečlivě ji upraví přikrývku aby jí třeba nebyla zima* teď se hlavně musíš šetřit...mrzí mě, že nepřispěju k tvému klidu...*trochu si povzdychne* vlastně jsem původně chtěl přijít ti říct, že souboj bude v neděli. Myslím, že bys to měla vědět....A když se to takhle seběhlo, o to víc tě chci poprosit, abys nás nezkoušela najít a nechodila tam. Nebude to asi nic...*pokrčí rameny a zadívá se na ni*

[Styx]

Kirin mě bránil. Je věrný a oddaný +pohladila by ho, ale nechce Remuse pustit, tak se dál tulí+ Určitě budu brzy v pořádku. Tu večeři s tebou si přece nenechám ujít +rozesměje se, ale při Remusových dalších slovech se jí úsměv z tváře vytratí rychle jako sněhová vločka v dlani+ Och.. ten souboj +hlas se jí zlomí a opře si čelo o jeho hruď. Při tom, co se jí teď stalo, na chvíli na to pozapomněla a Remus jí tu hrůznou věc opět připomněl. Zvedne hlavu a podívá se mu do očí+ Remusi.. prosím tě.. nedělejte to. Rozmyslete si to.. usmiřte se +naléhá na něj+ Nesmíte se prát navzájem. Nesmíte se zabít navzájem +zase se vyhrabe z deky a vezme si jeho tvář do dlaní a moc nevnímá tu bolest, co jí vystřeluje do pravé ruky+ Nechci o tebe přijít. když jsem si tě konečně našla +zašeptá mu na rty+