Salonek

[Styx]

Takže vy vládnete na Islandu? Přiznám, že tam jsem nikdy nebyla. Vlastně jsem vůbec ještě nebyla v žádné skandinávské zemi. Přitom bych se tam moc ráda podívala. Kdysi... v kterémsi z mých minulých životů jsem tam žila. Bohužel si to pamatuje pouze mé podvědomí +usměje se+ Právě proto se velice zajímám o Vikingy a jejich způsob života, protože jsem mezi nimi žila. Vím, že jste nemilosrdní. Vraždili jste se mezi sebou kvůli moci, kvůli ženám. Vy... vy jste taky nemilosrdný? +zadívá se na něj zkoumavě a mimoděk položí ruku Nerovi na hřbet+ Jaké kruté činy vykonala ta Brinhyld, že jste se jí bál?

[Magnus Arnar]

Styx: +Se zájmem jí pohlédne do očí.+ Cítíte se být z našeho národa? Ano...i já dovedu být velmi nemilosrdný a krutý. Káždý to v sobě máme. Někdo více, někdo méně. Mí bratři prosluli stovkami násilím pojatých žen. Já však necítím stejnou potřebu jako oni. Raději slyším ženu křičet vzrušením než hrůzou.+ Dopije svůj pohár a nechá si od skřítka přilít další víno.+

Brinhyld byla vědma, velmi krásná. Dokázala předpovědět budoucnost nejen jiným, ale i sobě. Ale i přesto, že věděla, co se může stát, nechala věci plynout, aniž by do osudu zasáhla. Jeden z nejslavnějších našich předků Sigurd ji miloval a zaslíbil se jí, ale posléze očarován kouzelným nápojem, na ní zapomněl a byl zaslíben panně Gudrún. Tu pak pojal za ženu a byl s ní velmi šťasten a ona s ním.v Netušila ona totiž, že Sigurd je očarován. Brynhylda se provdá za Gunnara a jeho nejmladším bratrem pak nechá Sigurda zavřaždit kvůli tomu, že k ní nesplnil závazek...+povzdechne nad nesmyslným počínáním ženského plémě.+ Příběh je velmi dlouhý...V krutosti s Brinhyld si nezadá ani Gudrún...

[Styx]

+zamyslí se+ Nikdy jsem to netušila, dokud mě nezačaly pronásledovat sny o mé dávné minulosti. Tak jsem se vlastně dozvěděla, čím jsem byla a kam jsem patřila. Ano.. cítím se být potomkem vašeho národa +souhlasí nakonec. Zamračí čelo, když Magnus povídá o tom, jak všichni jeho rodní bratři znásilnili stovky žen. Nepatrným pohybem ruky se ujistí, že má pod šaty skrytou dýku, co kdyby to znásilňování bylo koníčkem skutečně všech mužů jeho rodu+ Takže vy jste taková bílá vrána vaší rodiny? +přesvědčuje se, ale ani tak nemá nejmenší důvod mu věřit+ To je taky velice zajímavá legenda. Ženy, když jsou odmítnuté, nebo nejsou milované mužem, kterého milují, dokážou být v tomhle mnohem krutější než muži, to mi věřte. Hranice mezi láskou a nenávistí je tenounká jako vlásek a ženy dokáží vymyslet velice krutou pomstu +skřítek jí taky dolije víno+ Nezdržuji vás? Nabídla bych vám pečené maso, které se právě teď dopéká v kuchyni.

[Magnus Arnar]

Styx: +Znovu k ní pozvedne číši jako projev díku a napije se.+ Bílá vrána?+ Tentokrát mu koutky zacukají v opravdovém pokusu o úsměv.+Myslím, že ne. Jen chápu, že se časy mění. I vy jste byla naše, jak říkáte. Já jsem již dost stár a unaven na to, abych se bavil nerozvážnými výpravami a činy. Mé oči viděly již čtyřicet jar a věřte, že v našem národě jsem považován za starce.
+Všimne si jejího nenápadného pohybu a vytuší dýku pod šaty.+ Vidím, že jste dcerou valkýr, panno Styx. Ženy bojovnice. Jste ostražitá a to je úžasné. Víte, žádného ze svých bratrů jsem nemiloval, ani otce, neb jsem je sotva poznal. Přicházím jen za splněním povinnosti. Snad jen bych se měl zeptat, zda nejsou žádné zprávy, že by tito způsobily v kraji nějaké škody. A díky...+uvědomí si, že již druhý den nejedl.+ Maso bych si vskutku rád dal. putuji již dlouho a ten nečas venku vše jen ztěžuje..

[Styx]

Tak u nás je čtyřicetiletý muž v nejlepším a nejproduktivnějším věku +prohlíží si ho přimhouřenýma očima, nepřipadá jí jako stařec, naopak, spíš atraktivní a mužný, no jo a taky sexy, ale to mu pochopitelně vykládat nebude+ Dcera valkýr? Jak víte... +řekne překvapeně, že ji odhadl+ Ehm, promiňte, že mě to tak překvapilo, ale... já byla skutečně valkýrou. Asi se vám možná bude zdát, že plácám nesmysly, ale já věřím svému podvědomí +trochu se stáhne, aby si nemyslel, že je blázen+ To patří k mým instinktům, být ostražitá a bojovná. A taky k mé práci. Ve světě, ve kterém žijeme, ani nemáme jinou možnost +zamyslí se nad jeho otázkou+ Neslyšela jsem, že by se tady někdy stalo něco neobvyklého. Ale jestli dobře počítám, musí tomu být už hodně přes třicet let, co tady váš otec a bratři pobývali. V té době jsem nebyla paní tohoto hradu, dokonce ani na světě. Ale pozeptám se lidu v podhradí +slíbí mu+ Udělejte si pohodlí, hned jsem zpátky +vyzve ho a na chvíli se vzdálí do kuchyně zjistit, jak to vypadá s pečení+

[Magnus Arnar]

Styx: +Zpříma se jí zahledí do očí.+ Nemám důvod vám nevěřit. I já se řídím instinkty a ty mi říkají, že vaše divoké oči jsou očima dcery valkýrien. Bohové nás učí nespoléhat jen na to, co je zjevné, ale věnovat pozornost i věcem, které se mezi námi nepozorovaně vznášení a mnohým nepozorným uniknou.
Jste laskavá, panno Styx. Budu velmi rád, když mi budete nápomocna.+ A otočí se za ní, když už odchází.+ Necítím se s vámi vůbec stár. Rád bych, abyste i vy promluvila ke mně o svém světě.+ A když Styx odejde, uvelebí se pohodlně v měkkém křesle, natáhne proklatě dlouhé nohy v jemných teletinových kalhotách ke krbu. Usrkne vína a zvrátí hlavu do opěradla. Na malou chvíli zavře oči a docela nepatrně se usměje.+

[Styx]

Takže pokud jste to poznal i vy, mé sny tedy opravdu nelžou +ne že by jim někdy nevěřila, ale teď má další důkaz+ Myslím, že se asi vypravím do věštírny zeptat se karet na svou minulost. Už mi jednou kdysi velice pomohly +rozhodne se+ Nejste stár +odpoví mu krátce a popravdě, než opustí místnost. V kuchyni zařídí, aby jim přinesli pečené selátko a vrátí se zpátky. Než vstoupí do salonku, neunikne jí cizincův tajemný úsměv. Zarazí se, netuší, co může znamenat, tak zvýší svou bdělost. Konečně dá o sobě vědět a vstoupí dovnitř+ Dovolte, abych vás pozvala na takovou menší hostinu +za ní už se hrne skřítek, prohýbající se pod stříbrným tácem s pečeným seletem a voňavým, čerstvě upečeným chlebem+ Berte si, co hrdlo ráčí +nabídne mu a skřítek opět dolije víno a odejde+ Mohl byste mi říct něco o těch.. valkýrách, prosím? +vezme si nějaký pěkný kousek masíčka a křupavý krajíc a začne dlabat+ Ráda vám povyprávím o našem světě, pokud vás to zajímá. Co byste chtěl konkrétně vědět?

[Magnus Arnar]

Styx: +Sotva Styx promluví, i on nabyde zpátky své ostražitosti. Zvedne se a jde za hostitelkou ke stolu.+ Požehnáno budiž toto jídlo i má hostitelka..+ukloní se jí a usedne. Odtrhne ze selátka zadní běh, vezme menší bochník a začne jíst také.+ Valkýry, ženy válečnice, služebnice Odinovy. Jsou to divoké ženy, které ozbrojeny meči a štíty létají do bitev na okřídlených koních a mají moc určovat vývoj bitvy i to, který z válečníků přežije a který padne. Od padlých pak odebírají duše a doprovázejí je do slavných síní Valhally, kde se duše válečníků setkají se svými otci. V dobách míru valkýry na Valhalle obsluhují a těší válečníky...+vypráví mezi sousty.+ Rád bych věděl něco o vás, panno Styx. Jsem vaším hostem, vaším dlužníkem a přesto toho vím o vás velmi málo. Jen stěží mohu hádat, kdy svou dýku, jež tak umně skrýváte pod šaty zabodnete do mé hrudi..

[Styx]

+koukne po něm, jak co chvíli svolává své bohy+ Zdá se mi, že jste silně věřící. V jaké bohy věříte tam u vás? +obírá s chutí libové masko a se zájmem poslouchá, co jí vypráví o valkýrách+ Ano... vídám ty bojovnice. Mám s nimi společného víc, než co sama o nich vím. Tak to by vysvětlovalo, proč mám tak divokou krev +zasměje se, že ona za to vlastně vůbec nemůže+ A co byste chtěl o mně vědět? Nevykládám na potkání každému cizinci o sobě a svém životě. Nikdy nemůžete vědět, jestli to není nepřítel +změří si ho překvapeně, jak mohl vymáknout tu její skrytou dýku a zamračí se, že ji připravil o moment překvapení+ Vidím, že máte mimořádný postřeh. Ale nemějte obavy, pokud mi nezavdáte příčinu, nemám důvod ji použít.

[Magnus Arnar]

Styx: +Přeruší na chvíli hodování a velmi tvrdě se na ni podívá.+ Proč? Proč byste mi měla vyprávět o sobě? No, proto, že já jsem se zachoval čestně a o sobě řekl dost a také proto, abych se ve vaší společnosti necítil jako vězeň - vyzpovídán a zamčen za zdmi sídla, o kterém přesně nevím, zda ho mohu ještě svobodně opustit..+zkřiví levý koutek úst.+ A ano - postřeh mám, jen jemu vděčím za svůj dlouhý život.
A když už mluvíme o mé víře a bozích, pak bych byl vskutku rád, kdybych se k hostině našich otců na Valhalle připojil do hrdinném boji a ne po potyčce se ženou.+ Neřekne to nijak urážlivě, jen věcně.+ Proto, má paní, vyprávějte o sobě. Cítím z vašich očí ostražitost a nedůvěru, ale také vlídnost a schopnost milovat. toho si vážím.
Náš nejvyšší bůh je Odin a jsem jemu velice oddán. Jezdec na osminohém koni. Otec básníků, bojovníků a celého veškerenstva. Mění podobu, dokáže čarovat, věštit a ovládat mysl nepřátel. Jeho věrní druhové havrani a vlci pomáhají mu na jeho cestách...a pak další...+zarazí se, aby nemluvil stále jen on. Má pocit, že se obnažil již opravdu dost.+
Vyprávějte, panno Styx, o své duši valkýry a o sobě. Čtu z vašich očí touhu...+