Ložnice

[Syriana Spinnel]

+přitulí se k němu zády a přesně do něj zapadne, jako lžička pásne vedle druhé lžičky, drží se objímajících paží a vnímá tlukot jeho srdce, jeho vůni, jeho dech+

[Viktor Lafayette]

+tvář ponoří do jejích rudých vlasů a ztratí v nich několik polibků, pak jen vdechuje její vůni a klidně dýchá+

[Syriana Spinnel]

+rtíky má přitisklé na jeho rukou, hlavu opřenou o jeho prsa+ Takhle tedy vypadá štěstí?

[Viktor Lafayette]

Nejspíš ano. +zašptá+

[Syriana Spinnel]

+usměje se+ je krásné, téměř bych se ho mohla dotknout

[Viktor Lafayette]

+políbí ji na ouško+ Já ho zrovna držím v rukou.

[Syriana Spinnel]

+zaculí se+ vždyť to já přece taky +pohladí ho po rukou, pak trochu nakrčí čelíčko+ Co myslíš, jak se na to bude tvářit tvá sestra? +tohle ji opravdu zajímá+

[Viktor Lafayette]

Myslím, že bude nadšená. Ze všeho nejvíc ji záleží na pokračování rodu. A to můžu zařídit jenom já.

[Syriana Spinnel]

+poslouchá ho a je zvědavá ještě dál+
A myslíš, že jsem toho hodna? +na jazyku má dalších aspon tisíc otázek, ale nechce kazit tu krásnou chvíli a tak je tohle poslední+

[Viktor Lafayette]

Určitě. Nikdo by nebyl vhodnější. Jen se nesmíš leknout, až na tebe vytáhne náš rodokmen a začne ti ho osvětlovat, strašně ráda tím děsí lidi.