Kuchyně

[Neferet]

+nemůže si pomoct, ale musí se začít smát+ Ale ty ryby za nic nemohli. +směje se, když do místnosti přiletí malá, ale zato nedbitná sova, která na stůl upustí malý balíček s dopisem+ Co to sakra? +zamračí se na odlétající sovičku a sáhne po dopise+ Moc se omlouvám. Někdo se asi musel splést, normálně mi pošta chodí do sovince nebo do pracovny. +omluvně se usměje+ Mrknu se co to je, abych jim to mohla hned hodit na hlavu. +uculí se a dopis otevře+

Drahá Neferet,
doslechl jsem se, že jste se stala partnerkou pana Sucreho. Proto si myslím, že by bylo vhodné Vám zaslat něco, co by Vám ho připomínalo. S politováním Vám musím oznámit, že víc z něj už neuvidíte, neb zbytek je zakopán v neoznačeném hrobě kdesi ve Virginii.


S přáním upřímné soustrasti
Generál Jonathan Kranz

+v balíčku se pravděpodobně nachází prst+

+její výraz se při čtení mění v zamračený, potom v mírně nechápavý, ale nakonec se ustálý na vyděšeným, obličej bledý+ Ne to ne. +vypraví ze sebe, dopis upustí na stůl, vylítne ze židle a žene se k lince, kde si odložila mobil+ No tak zvedni to. +upí potichu do telefonu+ Tohle mi nedělej. +mluví vyděšeně a rázuje podél linky+ Sakra, to ne. +zaúpí vyděšeně když po několika vytočení to pořád nikdo nebere, zaklapne telefon a vrátí se rychle ke stolu+ Tony, Tony prosímtě. +sebere dopis ze stolu+ Řekni mi. Jak moc tomu můžu věřit? +v hlase jí zaznívá strach, ruce se jí třesou, slzy má na krajíčku a na Tonyho kouká s nadějí, že jí řekne, že je to jen nějaký hloupý vtip+

[Tony Dolohov]

+pochutnává si na skvělém jídle a pozoruje přitom Nef, jak čte dopis a když zpozoruje vyděšený výraz v její tváři, zarazí se+ Všechno v pořádku? +asi ne, protože ho ani neslyší a když Nef zmateně pobíhá sem a tam, odloží příbor a znepokojeně ji sleduje+ Dobře, podívám se +souhlasí, když mu podává dopis, přelétne jej, pak neklidně k ní vzhlédne+ Nef... obávám se.. +neví, jak jí to má říct, aby to s ní neseklo+ že se tvému příteli stalo nejhorší.

[Neferet]

+sleduje, jak čte dopis a doufá, že řekne, že je vše v pořádku, chvíli jí trvá, než jí dojde, co jí vlastně Tony řekl, zavrávorá a sesune se na židli+ To ne. +špitne, po tvářích jí stékají slzy a vehementně kroutí hlavou+ To není možný. Slíbil to. +dál vehementně kroutí hlavou+ Slíbil, že na sebe dá pozor. +ruce se jí třesou, když se snaží najít to správné číslo+

[Tony Dolohov]

Slyšel jsem už hodně o generáli Kranzovi a myslím, že jemu není možné uniknout, ať si dává člověk, tedy obyčejný člověk, sebevětší pozor +mluví klidným hlasem, smrt mudly ho nijak nezasáhla, ale je mu líto Neferet+ Můžu pro tebe něco udělat? +přistoupí k ní a hladí ji po zádech, aby se trochu uklidnila+

[Neferet]

+snaží se sebrat, alespon na tu dobu, co tu Tony bude, ale nejde to, když ucítí jeho dlaň na zádech, prudce se otočí, obejme ho v sedě kolem pasu a rozbrečí se mu do košile na břiše, drtíc v rukou látku+ Řekni mi, kde ho najdu. Kde toho hajzla najdu. +zavrčí nenávistně mezi vzliky+

[Tony Dolohov]

(ještě že břicho, kdyby mu zaslzila rozkrok, vypadalo by to podstatně hůr:).... ehm... pardon)

+hladí ji po vlasech a přemýšlí, jak jí pomoct, nebo alespoň trochu zmírnit její bolest+ Kranze je téměř nemožné polapit. Je jako vítr. Je všude a najednou nikde. Spousta lidí mu šla v patách a nikdy ho nechytili +nenabídne se, kvůli mudlovi nebude riskovat krk, výjimka by byla jedině, kdyby Kranz ublížil někomu jemu blízkému, to by mu šel po stopě jako honící pes, dokud by ho nedostal+ Myslím, že by nebylo rozumné vyhledat ho. Tvého přítele to nevzkřísí +skrývá v dlani uříznutý prst, aby jej Nef nezahlédla a nezhroutila se+

[Neferet]

(to bych mu přeci nemohla udělat )

+zhluboka se nadechne, snažíc se uklidnit+ Ne nevskřísí, ale ráda bych si s panem Kranzem popovídala. +Kranzovo jméno vysloví s odporem a nenávistí a "popovídala" zní tak, že je jasné, že nepůjde jen o konverzaci, hlas jí zní pevně, i když jí po tvářích tečou slzy a ramena se jí otřásají vzliky+ Baliček. +uvědomí si, že sovička něco přinesla+ Co je v tom balíčku? +zeptá se, i když si není jistá, jestli to chce vědět+

[Tony Dolohov]

Nemyslím, že je to dobrý nápad. Chápu, jak ti je, ale pokus se s tím smířit +utěšuje ji, ale moc mu to nejde, neumí utěšovat lidi+ Balíček.. někam jsem jej odhodil +rozhlíží se kolem+ Měl bych už jít, určitě chceš být sama +navrhne+

[Neferet]

+zhluboka se nadechne a vzpřímeně se posadí+ Určitě máš hodně práce. +řekne jelikož sama netuší jestli by byla raději sama+ Omlouvám se, já ... nebudu tě zdržovat. +otře si slzy a snaží se tvářit statečně+ Ehmn, zničila jsem ti košili. +vypraví ze sebe provinile, když vidí mokrý flek na jeho břiše+

[Tony Dolohov]

Čert vem košili +pousměje se a kouzlem si mokrý flek rychle osuší+ Práce počká +mávne rukou+ Ale pochopím, pokud chceš být teď sama. Asi vím, jak ti je +navzdory situaci se v duchu pobaveně zašklebí při vzpomínce na pozůstalé svých obětí+