Ložnice pro hosty

[Styx]

Ano, zahlédla jsem ho, jak na mne míří. Proto jsem se tak rychle přemístila. Doma jsem si sehnala hůlku a vrátila se tam zpátky, abych tě odtamtud dostala. Nikde jsem tě ale nenašla, a to jsem prolezla celý dům +pokrčí smutně rameny+ Co se stalo pak? Kam tě odvedli?

[André Bourson]

Cože? Ty ses tam vrátila? +promluví rozrušeně+ Co tě to napadlo takhle riskovat? Celá ta moje oběť mohla vyjít nazmar, kdyby tě chytili. Jsi nezodpovědný blázínek +krčí čelo a do hlasu mu pronikne zloba, nebo možná spíše strach, co se mohlo stát, kdyby...+

[Styx]

Přece si nemyslíš, že bych tě tam nechala napospas těm fanatickým krysám +řekne rozhořčeně+ Neboj se, dávala jsem na sebe dobrý pozor, nikdo mě neviděl. Rozbila jsem všechny kamery, aby neměli o mně žádný záznam a šla tě hledat. Prolezla jsem i to smradlavé sklepení, ale nikde jsem tě nenašla. Myslela jsem... +skloní hlavu na hruď+ že tě zabili a... někde zakopali +obejme ho kolem krku a zaboří tvář do jeho ramene+ Nedokázala jsem si odpustit, že jsem přišla pozdě.

[André Bourson]

+ještě chvilku nasupeně funí, ale pak pokračuje+ To by pro ně bylo moc jednoduché, kdyby mě hned zabili. Svázali mě, nasadili mi kápi a odvezli mě neznámo kam. Jeli jsme asi dvě hodiny a když jsme dojeli do cíle, hodili mě do nějakého zatuchlého špinavého sklepení, kde mě celou dobu věznili. Občas mě odvedli, aby mě vyslýchali. Na podrobnosti se ale neptej, neřeknu ti je +utne v zárodku její pátrání+

[Styx]

Tak už se nezlob +šťouchne do něj na usmířenou+ Popravdě, ani to nechci vědět +ztiší hlas+ Až na jednu věc +vezme mezi prsty obroučky jeho zmavých brýlí+ Jakým způsobem ti udělali... tohle? +sundává mu je z očí, hodně pomalu, dává mu možnost zadržet jí ruku, kdyby s tím nesouhlasil+

[André Bourson]

+chytne jí obě zápěstí a vypadá to, že jí zabrání v tom, aby mu sundala brýle. Krátce zaváhá, pak uvolní sevření kolem jejích rukou a stáhne své ruce pryč+

[Styx]

+už chce pustit obroučky, když si to André nepřeje a najednou cítí, že ji uvolnil ruce a dal jí tak najevo, aby pokračovala. Pomalu mu sundá brýle a plna strachu, co uvidí, přitom však připravena i na to nejhorší, se mu podívá do očí+

[André Bourson]

+dívá se tím směrem, kde cítí její tvář+ Řekni mi, co vidíš... +zašeptá+

[Styx]

+hledí mu do tváře, zblízka, po dlouhé době přímo do očí. Jeho pohled je nepřítomný, nedívá se na ni, ale kamsi do daleka. Oči ale hledí něžně, i když smutně. Vše je stejné, nebesky modrá barva duhovky, lesk, dlouhé černé řasy, dokonce i ten věčně zasněný pohled. V jeho zřítelnicích se odráží její tvář jako v zrcadle. Vše je stejné, až na jednu věc. Ty oči ji nevidí+ Kdybych nevěděla, co se ti stalo, nikdy bych neřekla... že jsi slepý +řekne tiše a trochu i překvapeně+ Jak... jak ti to udělali? +zašeptá, sama neví, jestli to vůbec chce vědět+

[André Bourson]

+cítí její dech na tváři, proto ví, že se mu zblízka kouká do očí. Uběhne dlouhá doba, než konečně promluví+ Co jsi čekala... dvě černé díry v očních důlcích? +přestože se snaží, v jeho hlase zazní podtón bolesti a zoufalství, znak toho, že se s tím nikdy nesmíří+ Laserem +zašeptá. Oči barvy kosatců se na ni upírají, jako by ji skutečně viděly, ale jeho skelný pohled prochází skrz ni kamsi do dálky+