Soukromé pokoje Ashera

[Jean-Claude]

*s úsměvem je sleduje a opře se ležérně o sloupek, když něco cvakne, tak trochu překvapeně mrkne a skloní zrak k ruce, kterou má přicvaknutou k sloupku kovovými klepety* pouta, ma chérie? na mě? opravdu?*zajiskří mu v očích, uculí se na Ashera a pak se ledabyle natáhne, aby je zlomil a za tu troufalost ji potrestal...na vteřinu ztuhne, podmračí se a podívá se na ni* lištičko...co to...*teď sevře kov do prstů plnou silou, kov skřípne a zasténá, ale vydrží...na vteřinu mu přeběhne po obličeji nehezký děsivý výraz, když zjistí, že je tam chycený, pod nímž se nepatrně promítne spíš podvědomě záblesk strachu vynořený ze vzpomínek. Na okamžik to vypadá, že prostě vylomí ten sloupek z rámu postele, ale ovládne se, místo toho se jen natáhne a přejde k ní co nejblíž to jde, paži nataženou, na které se mu vystoupí pod látkou svaly*

[Asher]

Překvapeně na okamžik oněmí, velmi dobře si všiml toho chvilkového strachu v jeho očích. Pak mu ale rty zvlní lehce arogantní úsměv a pohlédne na Man. Nooo, lištičko, všechna čest... Ale víš jak to bývá se vzteklými psi, uvázanými na řetěz... V očích mu zablýskne a prohlédne si ji se zájmem, jakoby ji viděl prvně. Bývají ještě zuřivější... Zašeptá ta slova a i v té v podstatě nevýznamné větě přesto zazní něco nebezpečného. Podívá se na J-C a zároveň si přitáhne Man k sobě. Rukama jí sjede po bocích a políbí ji na rameno. Co myslíš, mon ami...? Pronese tiše a pohledem se vpíjí do jeho očí.

[Jean-Claude]

*sleduje je temným pohledem, zdánlivě nehybným jako hluboká tůň...pod ní ale víří emoce, které jen nepatrně dorazí až k očím, ale jsou tam..tak nějak automaticky přechází kolem sloupku, jako tygr v kleci, svaly napnuté. Zastaví se a znovu je sleduje*oui...*to jediné slůvko se vloudí pod kůži a kouše...vpije se pohledem do něj a spolu s tím i ty utajené emoce...znovu se napne proti poutu, které ho svazuje a postoupí o krok vpřed..a vezme s sebou i postel, jejíž nohy na podlaze skřípnou. Ten zvuk ho zarazí na místě a povolí napětí v ramenou, zároveň se trochu zmateně a ztraceně otočí na okamžik zpátky, jako by tam měl vidět někoho nebo něco dalšího, co vydalo ten zvuk. Vydechne a znovu se na zaměří na ně* a co teď? co míníš dělat se svým..úlovkem, lištičko?*zeptá se medově a hlas ji obejme kolem paží jako chladná hladká látka* a co ty, chardonneret?*upře na něj safírové oči* necháš mě napospas čarodějce?*studuje ho zpod dlouhých řas, schválně si stoupne trochu zpátky, aby stál v pruhu světla z obýváku a tlumená záře z vedlejšího pokoje jen vykresluje rysy obličeje a opírá se do záhybů košile a kalhot, takže vypadá skoro jako živoucí malba nějakého dávno padlého božstva* ou m'aider?*zeptá se tiše a měkce*

[Manori]

*mrkne na Ashera* ještě hodně toho o mě nevíš, že?*zaznamená jeho pohled s úsměvem, pak se trochu proti své vůli zachvěje a pohlédne na něj* možná...nebo i ti, co zůstanou volní, mohou být nebezpeční...*nepatrně pokrčí rameny* ale kde je napsané, že ty pouta mám jen jedny?*zalechtá ho rty na kůži tváře, když se jí skloní k rameni..pak sebou trhne, když postel skřípne a rozšíří se jí nepatrně oči...polkne* ehm..počkám, až úlovek přestane stěhovat tunovou postel?*pípne a nemůže si pomoct a musí na něj zírat, udělá jeden drobný krok vpřed, jako by si chtěla sáhnout..pak potřese hlavou*

[Asher]

Upře na Man mrazivý pohled. A kde je napsané, že se ten volný nechá chytit? Sevře ji v náručí a přitiskne jí ruce k tělu. Jen zlehka, ale i tak může maximálně kroutit zápěstími. Jeho moc ji bodá do kůže jako tisíce ledových jehliček. Pokud někdo z nás dvou někdy dostane pouta...budeš to ty, chérie... Prohlásí s temným příslibem v ledově se třpytích očích a rty mu zvlní ďábelský úsměv, který prozrazuje, jak se na to těší. Poprvé se výrazně projeví jeho druhá tvář...ta zjizvená. Pohlédne na J-C a dlouze si ho prohlíží, jak tam stojí, jako dokonalá socha. Non, nenechám... A když budeš chtít, můžu ti tam dělat společnost. Třeba spolu vymyslíme, jak ta zpropadená pouta zničit. Pousměje se a v očích mu zablýskne. Znovu se podívá na Man a tíha jeho pohledu jí projede jako nůž máslem. Pokud by nám tedy lištička nechtěla ušetřit práci... Pronese se slabým úsměvem na rtech a stiskne ji v trochu silněji.

[Manori]

*jen se nadechne, když ji Asher stiskne...automaticky se napne, co to jde, ve snaze se osvobodit, i když to nemá sebemenší efekt...srdce se jí rozbuší v hrudi z toho, jak se jí po kůži prochází zubatý mráz, přesto se na něj bojovně aspoň kouká...*to má být slib?*šeptne mu a sleduje výraz jeho tváře a neodolá* chceš mi provést něco, co sám nejsi ochoten podstoupit?*zvedne k němu oči a trochu namáhavě se v auře jeho moci nadechne* do toho...budeš možná první, kdo mě uváže a projde mu to...*přimhouří oči a pak usykne,když stiskne silněji, jak má ruce znehybněné, tak jí ten tlak vrže klouby ramen* ne, jestli mi vykloubíš rameno..to si pak druhé vykloubím o tvou čelist a Jean-Claudeovi to nepomůže..*by pokrčila rameny, ale jak je v jeho sevření přišpendlená na místě jak motýl...otočí oči k J-C*stačí jen říct...

[Jean-Claude]

no výborně...*usměje se na něj a v očích mu tančí ďábelské plamínky...schválně se usadí na posteli, ležérně se tam naaranžuje, jak to jen s rukou u sloupku jde...je to trochu cítit zakázaným ovocem, jak si tam tak lebedí a pozoruje je, uvězněný* lištičko, dej si pozor na to, co říkáš...já ti nepomůžu, až ti bude ouvej..mě si tady zamkla..*poznamená, jak ji tak poslouchá a nepatrně zavrtí hlavou, když se na něj podívá* momentálně mi není tak zle...trochu osamnělý, ale co nadělám...*poznamená, když se na něj obrátí*

[Asher]

Oui... Přikývne souhlasně. Na co je to odpověď už nedodá, může si vybrat:P Najednou ztuhne a přiblíží svou tvář těsně k její. Nikdy...bych ti neublížil... Zavrčí a uvolní své sevření. Temnota z jeho očí ustoupí, ale stále je blízko povrchu, čeká, kdy zas bude vypuštěna. Stále ji drží v náručí, když ale bude chtít, může se mu snadno vysmeknout. Pozoruje ji, tvář pečlivě nečitelnou. Zalétne pohledem k J-C a rty mu zvlní hříšný úsměv. Mon ami, vypadáš jako ztělesněný hřích. Osamělý nebudeš dlouho...jen co zjistím, jestli si chce hrát i lištička...budu se ti věnovat. Slíbí s ďábelským svitem v očích a znovu pohlédne do tváře Man. Takže...? Nechá to slovo viset ve vzduchu a zároveň ji zlehka, jakoby nepřítomně hladí v křži, těsně nad zadečkem.

[Manori]

*pozoruje Ashera zblízka, neříká nic, jen trochu vydechne, když se temná stránka trochu schová spolu s kousavostí moci. Když povolí sevření, místo, aby poodstoupila od něj, jak ji velí zdravý rozum, ho naopak sama obejme a i přes tu neutrální masku mu vtiskne polibek na rty* vím..jinak bych tady už nebyla...*šeptne a obtočí mu ruce kolem pasu, pak se mu teprv stulí spokojeně do náruče, tvář opřenou o rameno, střelí pohledem k J-C, musí se uculit, jak tam tak sedí a zvedne hlavu k Asherovi* možná jsem čarodějka, ale cvok nejsem, abych se nechtěla přidat ke hře...*zavrtí hlavou a znovu upře pohled na J-C, pak se pustí Ashera a vydá se k posteli..trochu váhavě, jak čeká, kdy se J-C pohne...když na ni jen kouká, dojde až k němu a lehounce se dotkne tváře, kterou k ní má natočenou, fascinovaně, zároveň napnutá, jak ji nedá pokoj ta zdánlivá nehybnost*

[Jean-Claude]

*blýskne zuby v úsměvu* hřích bude mé druhé jméno...*pokrčí nevinně rameny, že on nic, on jen sedí:p a čeká, co se z toho vyvine...když k němu Man dojde, jen ji nehybně pozoruje, pod prsty na své tváři mírně blaženě přivře oči, opře se jí do dlaně a vteřinku na to je zase otevře a zároveň ji pohybem, které oko nepostřehne chytí a stáhne k sobě do postele, přitiskne ji k matraci tím pohybem jediné paže, kterou má volnou, a zase se na ni líbezně usměje*