Soukromé pokoje J-C

[Rebecca Altamirano]

(láách, tak to je dobrý, ten vzkaz:D úplně je vidím, jak se tváří:D chmm...to bych se možná nad sebou měla zamyslet, co? nebo si třeba zamluvit ten pokoj na uzavřeným oddělení psychiatrie...samozřejmě s připojením na net:D:P)

[Manori]

(však to se chlapci budou divit, až se vzbudí...jsem neodolala:D:D to se bude muset ještě rozehrát...to chcu vidět na vlastní oči...jo a ten pokoj chci taky, hned vedle...a s netem jistě, kdo by nám pak chlapce psal, kdybysme neměly net...takový absták bych nepřežila..ani na psychině:D)

[Rebecca Altamirano]

(jojo určitě, jinde nemám do čeho péééchnout, tak ať si užiju posledních pár dní volna, než zas naklušu do práce:-// No to neee, absťák je ošklivá nebezpečná věc, to by si páni psychiatři přece nevzaly na svědomí:D)

[Manori]

(hih, ok, já jsem přesunula slasti-představení na příští týden, tak se můžem nimrat v zákulisí dle libosti...necháme je prospat a můžem zítra pokračovat...lach..no, to by neměli.., nebo spíš, my bychom si nemohly vzít na svědomí je..něco mi říká, že bychom je trumfly, se svými schízami:D tak já padáám, pro dnešek)

[Jean-Claude]

*po západu slunce sebou trhne a probere se, chvíli neví, co nebo kde, pak stiskne ruku a ucítí v ní Asherovy prsty, tak otočí hlavu a na tváři se mu rozlije úsměv*

[Asher]

Probudí se o chvíli později. Nejdřív vypadá trochu zmateně, vzápětí si ale vzpomene. Bonjour, mon ami. Pozdraví tiše a pousměje se.

[Jean-Claude]

*chvíli ho pozoruje a musí se usmívat, jak se mu na tváři vystřídá zmatek a pak pochopení* bonjour, chardonneret....*odpoví a posadí se, protáhne ztuhlé svaly na zádech a rozhlídne se, kde nechal oblečení*

[Asher]

Pozoruje přivřenýma očima, jak se protahuje. Je to pohled, za který by i zaplatil. Pak si taky sedne a v pátrání po oblečení ho napodobí. Pak se zatváří lehce udiveně, když mu pohled padne na J-C kalhoty a lísteček. Vezme ho do ruky a nevěřícně potřese hlavou, na rtech pobavený úsměv. Myslím, mon ami, že jsme si včera nedělali dluhy, aniž bychom o tom věděli. Podá mu spravené kalhoty. A než se začneš smát, tohle si přečti. Podá mi i lísteček, pečlivě skrývajíc úsměv.

[Jean-Claude]

Dluhy?*zvedne zvědavě a trochu zmateně hlavu a dojde k němu...obličej mu padne na jeho kalhoty a vezme je do ruky..zvedne k němu oči, ale nic mu z výrazu nevyčte, tak si do druhé ruky vezme lísteček, pozná písmo a přelítne řádky..když dojde k PS, tak se musí usmát, trochu škodolibě, což mu v zápětí na obličeji ztuhne do kamenné grimasy...pak se rozesměje naplno* noo...to jsme tedy dopadli..*vsoukne se do kalhot, ještě jednou koukne na vzkaz, jestli ho nešáli zrak a pak zvedne kožíšek* liška podšitá...*přejede po kožešince prsty, až se pokojem rozline zbytek vůně jejího parfému...* to si na ni budeme muset něco vymyslet..*přimhouří oči*

[Asher]

Mluvíš mi z duše... Souhlasně přikývne a zatváří se ďábelsky. Oblékne si kalhoty a košili si jen přehodí přes sebe, aniž by se namáhal se zapínáním. Půjdu se převléct, mon ami. A také jsem dost zvědavý, jak budou zaměstnanci vypadat. Uculí se pobaveně a v očích mu blýskne.