Jasonovo útočiště

[Rebecca Altamirano]

Pobaveně ho pozoruje a ušklíbne se. No jestli budeš ještě chvilku pokračovat, zle ti bude na sto procent. Sebere mu flašku a významně s ní zatřese. Ozve se takové nesmělé šplouchnutí. Mno, hezky jsme s tím zamávaly. Uculí se.

[Jason]

Mám rychlý metabolismus...*mávne rukou a zaostří na láhev* ona někudy teče? *zamyslí se, že je tam toho tak málo na dně už*

[Rebecca Altamirano]

Jo, tak to potom jo. Kývne chápavě, ale koutky jí cukaj. No jo, zlato, teče. Tudy víš? Ukáže na hrdlo a culí se. A vůbec, dojeď, ať nám to zbytečně neteplá. Pobídne ho s úsměvem.

[Jason]

Nepovídej...*podiví se a dorazí teda láhev, tu odloží někam do pryč a svalí se na postel, jak široký tak dlouhý* z tohodle možná bude i kocovina...*prohlásí po chvílí a kouká, jak se s postelí nějak točí*

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se. Ale prosím tě, vždyť máš rychlej metabolismus, neee? Rýpne si s úsměvem a svalí se vedle něj. Protáhne se a sbalí se do klubíčka. Hmm, skoro bych i usnula. Vydechne tiše a na chvilku zavře oči.

[Jason]

hm..to není špatný nápad..dát si dvacet...zavře oči, svět se roztočí rychleji, tak si spustí jednu nožku s postele, rukou si ji k sobě v klubíčku přitáhne a zavrtá se jí do vlasů tváří...za chvíli se mu dech prohloubí*

[Rebecca Altamirano]

Spokojeně se k němu přitulí a tiše ze spánku vzdychne, na tváři slabý úsměv.

[Jason]

*vytuhne až do pozdního odpoledne, pak se tak nějak automaticky probere...chvíli neví, co se děje, jak se rozhozený na posteli a půlkou těla na zemi, pak zaostří na Beccy zachumlanou o kousek dál a uculí se. Zvedne hlavu a sykne, zaxichtí se na prázdnou láhev a potichoučku vyklouzne z ložnice, aby Beccy neprobudil...vydá si hledat něco k pití na bar...*

[Jason]

*a zaměstnanec konečně doběhne...roztřeseně zaklepe...nic se neozve, tak zabouchá pořádněji...*

[Rebecca Altamirano]

Trhnutím se probere a chvíli čumí, co to, kde to. Potřese hlavou aby se probrala. Dále... Houkne a klesne zpátky do polštářů.