Temný kout obývacího pokoje

[Wenai Lafayette]

Jasně. +přikývne a podá mu skleničku se skotskou+ Je to starý. +rozhlídne se taky kolem+ Mám ráda starý věci. +v tom vítr rozrazí okno a vžene tam studený vítra a pár vloček a listí+ Hm, a co by potřebovali spravit. +zamumlá a jde to okno zavřít+

(je tam toho spousta, ale nových věcí jen pár, většina je jich zašlých a je vidět, že by potřebovali zrakonstruovat, nalakovat a tak)

[Tony Dolohov]

/vezme si od ni sklenku a pomalu prochazi po mistnosti/ Uzasne misto... vypada to tady jako ve strasidelnem dome. Skvela skrys pro nejakeho uprchlika /mluvi nadsene/ Bylo to nekdy i trvale obydlene? /prudce se otoci a rychle sahne po hulce, jak se rozrazi okno a kdyz vidi,ze to byl jen vitr, schova ji/ Byla by skoda to opravovat, ztratilo by to to sve kouzlo.

[Wenai Lafayette]

+zavře okno+ Něco ti řeknu, tohle je moje panství. Můj domov. Kdyby tu byl vetřelec, tak by se musel sakra snažit, aby sem pronikl se zlým úmyslem a překvapil mě. Tady je to bezpečné a na tom si zakládám. +koukne po něm a jde zapálit krb, protože se tam ochladilo po tom závanu+

[Tony Dolohov]

Vím, že je to tvoje panství... nevím, jestli sis všimla, že se mi letohrádek ohromně líbí. To s tím uprchlíkem jsem myslel čistě teoreticky +dřepne si k ní a hodí do krbu pár polen, aby se ohřáli+ Pokud se tady cítíš zcela bezpečně, tak to já pak taky +zasune hůlku do hábitu+ Kolik místností a pater má tato budova? Bylo by ode mně hodně drzé, kdybych si to chtěl celé projít? Fascinují mě staré domy.

[Wenai Lafayette]

Je tu jenoom přízemí a první patro. +ohřeje se u ohně+ A místností asi jenom pětapadesát. +vstane+ No, ani tak drzé od tebe, jako zahambující pro mě, protože nemám tušení, kde je to uklizeno a kde ne. +opře se o stěnu+ Já jen musím zaklepat, že to tuu není rozpadlý úplně. +zasměje se a zaklepe na stěnu, načež se ozve dutý dřevěný zvuk a něco klapne a zavrže+ Co to...?

[Tony Dolohov]

Jenom pětapadesát? Hm... to není moc +uculí se pobaveně a vstane+ Neměj strach, já ti to tam uklízet nebudu +zasměje se a pak přistoupí ke stěně, na kterou právě zaklepala+ Nejspíš tam bude jedna z těch pětapadesáti místností +konstatuje s úsměvem a zabouchá na zeď klouby prstů+ I když... zdá se, že ta zeď není kamenná, ale dřevěná (je dřevěná předpokládám)... což mě docela zaráží. Připadá mi to jako dobře maskovaná přepážka, která od této místnosti něco odděluje +pohlédne na ni+ Máš představu, co je na druhé straně?

[Wenai Lafayette]

Vždyť je to jenom letní sídlo. +koukne na něj, jako co by ještě chtěl, a pak se zasměje+ Nevím... hmmm... +opře se do štěny+ O tomhle nemám tušení. Že by tu něco ... mělo... +ještě se opře do stěny a pak do ní kopne, do té dřevěné části+ Prevít! +uleví si+ Nejde to. +ještě do ní kopne+ Zkus to ty.

[Tony Dolohov]

+Wenai asi nemá svůj den a tak radši přestane vtipkovat+ Ukaž, pusť mě k tomu +rozežene se nohou a kopne do zdi. Zapraští naštípnuté dřevo, ale zeď nepovolí. Tony by mohl použít hůlku, ale jako každý ješitný chlap se nejdřív pokusí před Wenai předvést svoji sílu a kopne ještě jednou, silněji. Dřevo pod jeho váhou zaskřípe a trochu povolí. Po třetím kopnutí Tony prorazí nohou díru do vedlejší místnosti+ To jsem zvědav, co tam najdeme +nakoukne do otvoru+

[Wenai Lafayette]

+nenene, Wenai to pochopila a odpověděla taky jako vtip a celá zvědavá mu celou dobu nakukuje přes rameno+ Co tam je? Co tam vidíš? +(měl by tam vidět to schodiště do laboratoria)+ Ukaž. +snaží se tam nakouknout taky, takže se k němu přitiskne a stčí tam taky hlavu+ Jdeme, ne? +vytáhne hůlku a rozsvítí+

[Tony Dolohov]

(áha, tak to zase Tony nepochopil. No snad se brzy perfektně sladí a napojí na stejnou vlnu )

+zírá do tmy a vidí houby, tak si posvítí+ Jsou tam nějaké schody +uhne jí, aby taky viděla a nevypadá, že by mu vadilo, že se na něj Wenai tiskne+ Sám jsem zvědav, kam ty schody vedou... jdeme +zhasne svoji hůlku a připraví si ji do pohotovosti, kdoví, co je tam čeká a vydá se dolů po schodech s Wenai v patách+