Laboratorium

[Wenai Lafayette]

+Vchod do laboratoria je tajný, zapomenutý po století. Část z něj je pod úrovní země a vvedou tam úzké tmavé kamenné schody, kluzké vodou a slizem.
Laboratorium je přes dvě patra, první patro tvoří ochoz kde jsou zejména vytríny s preparovanými kusy zvířat, rostlin i lidí. v Přízemí je několik exponátů v životní velikosti. Jsou to zvířata, normální i mytická v různém stadiu rozpitvání. Všechny mygicky ošetřena, aby maso nepodléhalo rozkladu. Je tu několik stolů, zjevně pracovních pokrytých nejrůznějšími nástroji, výpisky, knihami a zápisníky+

[Wenai Lafayette]

+v laboratoři je neskutečný nepořádek - tedy, na půlce z ní. Ta nezničená půlka vypadá, jako by ji někdo dávno opustil, všechno pokrývá tlustá vrstva prachu. Na jednom ze stolů spočívá jakýsi přístroj, je zjevně vypnutý. Na té druhé půlce jsou exponáty poházeny po zemy a rozbity, prach tam nijak moc není, stoly jsou převrženy, baňky rozbité. A na zemi je nakreslený jakýsi obrazec. Nedaleko se povalují tlusté knihy. Taky tam roste strom z jakéhosi důvodu je k němu přivázaný velký kámen. Nic se nikde nehýbe. +

[Wenai Lafayette]

+opatrně, jistě a pozorně schází dolů po schodech dokonce po nich ani neuklouzne a pak stane na prahu místnosti+ U všech bohu... +spline ji že rtů+ Je to ohromné. Je to... Divný.

[Tony Dolohov]

+rozhlédne se ode dveří po místnosti a ve tváři se mu zračí překvapení i úžas z toho, co vidí+ Co to je? Nějaká laboratoř pro pokusy na živých organismech? +vstoupí dovnitř a pomalu prochází kolem vitrín a se zájmem nahlíží do nich+ Zdá se, že si tady někdo hrál na boha. Podívej se sem na ty biologické vzorky +ukáže na preparovaná těla za sklem a pak přistoupí na kraj ochozu a podívá se dolů+ Co si o tom myslíš? Vypadá to, že je to tu hodně dlouho opuštěné. Ale připadá mi, že tady někdo nedávno byl... a jakoby něco hledal +ukáže na ten nepořádek v jedné části+ Je to všechno opravdu divné.

(jsou to jen Tonyho úvahy, kdyžtak ho usměrni)

[Wenai Lafayette]

Hm... To vypadá na roky práce. +prohlíží si vzorky+ Jsou tu data 1728... 1762... 1850... úžasný, jak to dlouho vydrželo. Ale kdy tu byl někdo naposled, to těžko říct. Možná to zjistíme, když se kouknem dolů, na poznámky. +rozhlídne se kolem+ Támhle jsou schody. +ukáže a zamíří k nim+

[Okolí]

+v okamžiku, kdy budou oba u schodů a neuvidí pořádně dolů na ten ,,strom" se ozve krátké zařinčení řetězů a pak zase ticho+

[Tony Dolohov]

+mrkne na ty letopočty+ Tak to už je pěkných pár století. Co vlastně tady zkoumali? +seběhne dolů po schodech, sehne se pro nějaký zápisník, válející se v prachu a začne v něm listovat+ Moc se v tom nevyznám... jsou tady samé obrázky a poznámky, které nedávají smysl+ Všimla sis, že na to, že je to tady opuštěné několik století, není tady moc prachu? +prudce se otočí směrem, odkud uslyší to řinčení a sevře v ruce hůlku+ Co to bylo? ... Je tady někdo? +pátrá zrakem po okolí+

[Wenai Lafayette]

+taky se sehne pro jeden zápisník+ Sto let... je to tu opuštěné sto let. +pak se lekne, a pustí sešit na zem+ Támhle! +ukáže do rohu, kde se pohne ten strom, zavrzá to, jako vrže dřevo a pak zařinčí řetězy, jak se to rozběhne směrem k nim, ale ty řetězi to zatím udrží, zatím. Wenai napřáhne tím směrem hůlku, ale zatím nic nedělá+ Viděls to někdy? +sleduje ten strom, co se hýbe a co vypadá, že je chce sežrat, nebo aspoň zabít+

[Tony Dolohov]

+otočí se, kam Wenai ukazuje a nevěří vlastním očím+ Pochodující strom? +pozvedne údivem obočí+ Připomíná mi Enty ze Středozemě. Ale neslyšel jsem, že by byli tak agresivní +přijde trochu blíž, aby si jej pořádně prohlédl, ale pořád se drží v bezpečné vzdálenosti z jeho dosahu+ Co tady ale dělá uprostřed místnosti a proč jej někdo připoutal k tomu balvanu? Doufejme jen, že jsou ty řetězy dostatečně pevné.

[Wenai Lafayette]

To nemám nejmenší tušení. +zavrtí hlavou a kouká na ten strom+ Já myslím, že nejsou... +hlesne, když se ozve děsivý vrzavý zvuk a jeden článek řetězu se rozletí a další řetěz strom vyrve+ Bombarda maxima! +vykřikne Wenai a namíří na ten strom, co se rozvna, zcela osvobozen, rozběhl k nim+