Kancelář Jean-Claudea

[Asher]

Tiše ho poslouchá, v očích opravdový zájem. Když domluví, potřese hlavou. Abych byl upřímný, vůbec ti tvou pozici nezávidím. Já jsem naprosto spokojený s tím, že jsem jen Vyšší... Pak se pousměje a pohlédne mu do očí. A tvoje pravá ruka. Přistoupí blíž k němu, až ucítí jak jeho moc, pečlivě drženou na uzdě uvnitř, tak mocné kouzlo jeho samotného, jeho osobnosti. Vím a ty to víš taky, že jsi ze všech Vládců v dlouhé a dost ponuré a kruté historii ten nejspravedlivější, jaký kdy byl. Spravedlnost není slabost, je to výsada opravdu dobrých Vládců. Vládnout silou a strachem dokáže každý s trochou moci. Občas musí být ale krutý každý vládce. Ale tobě, mon ami, Pohlédne mu hluboko do očí. tobě stačí pouhý náznak potrestání a každý ihned složí zbraně. Protože i když všichni ví, že jsi opravdu trpělivý, a že toleruješ daleko víc, než ostatní upíří Vládci, tak také vědí, že dokážeš trestat a dokážeš být nemilosrdný. A to, že toho nezneužíváš je jen ke tvé cti. Pousměje se a jeho oči jiskří ledovcovým světlem. A to, jak to vypadá venku to jen dokazuje. V podstatě nic jsi neudělal, ale všichni okamžitě naběhli tam kam mají, makají až se z nich kouří a snaží se být pokud možno neviditelní. Usměje se a zlehka přejede prsty po vrcholku křesla. Ty o sobě nemusíš pochybovat. Dodá nakonec s pohledem upřeným do jeho půlnočně modrých očí.

[Jean-Claude]

*když k němu Asher přijde blíž a na okraj zadřované moci a dotkne se jeho vlastní mocná aura té jeho, musí se nadechnout, aby vydržel v klidu* Máš pravdu, občas je to nutné..*zvedne hlavu a zadívá se do toho chladného třpytu Asherova pohledu a neuhýbá, snaží se ho prohlédnout zkrz, co to jde, jako by snad hledal nějaké skryté ale, které vždycky číhá, ale nenachází ho* tak doufejme, že jim to pracovní nasazení vydrží co nejdéle. A Aubrey že se vrátí bez vroubku, aby zvládl své vystoupení. Z toho neustoupím, jak jsem řekl, tak se stane..*dodá, jako by tušil, že se na baru o vystoupení bavili, nebo spíš mu dojde, že tahle "premiéra" se rozkřikla rychle...pousměje se, že by ledovce roztávaly a nespouští oči z Ashera* jsem rád, že jsi přišel...*řekne tiše starým známým hlasem*

[Asher]

Jsem si jistý, že vydrží. Tón jeho hlasu je naprosto jistý. Samozřejmě, že na tom musíš trvat. Pro Phillipa to myslím bude dostatečný trest...pro Aubreyho...no pokud se dokáže ovládnout, mohl by to brát i jako odměnu, ale nějak nevěřím, že se na jednom podiu s Phillipem, dokáže ovládat. Potřese hlavou, jakoby to byl holý fakt. To je přece samozřejmé, že jsem přišel. I Vládce občas potřebuje ujistit, že jeho rozhodnutí nejsou zlá. A kdo jiný by měl to ujištění dát, než jeho pravá ruka. Navíc jsem nějak nemohl dopustit, aby tě sem šla uklidňovat Beccy. Vypadala, že o tom velmi vážně uvažuje. Mrkne na něj. A přítel. Dodá také tiše a pomalu zvedne ruku, jakoby se ho chtěl dotknout, pohladit tu krásnou, dokonalou tvář. Pak ale nechá ruku klesnout a o krok ustoupí. A já rád pomohl, i když jen nepatrně. Pousměje se.

[Jean-Claude]

*mrkne* Nemohl dopustit?*povytáhne jedno obočí*Rebecca je velice dobrá managerka..*usměje se spokojeně* ale pravděpodobně by jí to úplně nevyšlo...hm..asi na mě máš příliš velký vliv..*přimhouří oči, když Asher zvedne ruku*nakonec pomohl...možná víc, než tušíš..*a jak se ze stolu zvedne, tak tu vzdálenost kroku mezi nimi zas překoná, že by stačil větší nádech...ale respektuje ho, takže to neudělá ale chvilku bojuje s tím, že by Ashera prostě objal a energie kolem něj jen srší*

[Asher]

Právě proto, že jsem tušil, že by nejspíš podnikala zbytečnou křížovou výpravu. Ale vypadala vážně odhodlaně. Uculí se. Velký vliv? Nepatrně se mu rozšíří zorničky. To si nemyslím, ale lichotíš mi. Pousměje se. Když Jean-Claude opět přistoupí k němu, dívá se mu do očí a v těch jeho se zrcadlí vzpomínky, jakoby byly zamrzlé ve věčném ledu jeho očí. Nechápu, jak jsem tě mohl tak dlouho nenávidět, jak jsem mohl tu nenávist živit celá staletí. Řekne tiše, s bolestí a zároveň i omluvou v hlase. Znovu zvedne ruku a tentokrát ten pohyb dokončí, jen zlehka přejede konečky prstů po dokonalé linii jeho tváře.

[Jean-Claude]

Ach, je pravda, že občas je těch pěkných slov u mě moc, ale nikdy je neužívám jen tak. A v tvém případě už vůbec ne...*nespouští z něj oči a přímo se koupe v těch zrcadlících se vzpomínkách, tak známých, jako by byly jeho vlastní a když se Asher dotkne prsty jeho tváře, lehce ji o ně opře a kůže pod nimi jiskří světlem a mocí* Non, mon chardonneret*zapřede a přiloží jeden ze svých dlouhých prstů přes Asherovy rty, snad aby tu bolest umlčel* oba jsme dělali chyby...a oba za ně zaplatili, až příliš, než co jsme si zasloužili. *využije toho, že má Ashera natolik nablízku a vezme jeho tváře do obou dlaní a jemně přejíždí po kůži - zdravé i té zjizvené*Ale je to pryč...nezlobil jsem se, jen sám na sebe, že jsem nebyl dostatečně rychlý a mocný, abych mohl pomoci...ale i to je teď jinak..už nedovolím, aby kdokoliv zkoušel cokoliv na někoho, kdo je pod mou ochranou*zavrtí hlavou, až mu několi pramenů spadne do tváře a skryje temně modrý plamen v jeho očích* a na tebe se má slova vztahují speciálně...víš, že ti bych ti máloco odepřel *usměje se*.

(cha, jsem šmírovala v Blankytných hříchách, trochu dopředu, a otevřela jsem to na hoodně zajímavých pasážích, až mi popadla sanice...speciélně u toho, jak se J-C vyjevil, když Anita porušila slib Asherovi:))

[Asher]

Ach ano, přes všechnu moc a sílu, kterou máme, jsme omylní, stejně jako lidé. Pousměje se a upírá své ledově jiskřící oči do jeho půlnočně modrých. Když vezme jeho tvář do dlaní a začne jemně hladit jizvy, zprudka se nadechne a v první chvíli chce ucuknout. Nakonec se ale ovládne a na okamžik zavře oči a trochu skloní hlavu, takže prameny zlatých vlasů překryjí Jean-Claudovy ruce. Pak zlehka přejede prsty po jeho předloktích a znovu se na něj zadívá. Nikdo by to tenkrát nedokázal stihnout, jen jsem byl příliš zaslepený vlastní ztrátou a bolestí, tak jsem ten holý fakt ignoroval a obrátil svou nenávist, proti tobě. Odmlčí se a dlouze vydechne. Ano, máš pravdu. Teď je vše jiné. Oba jsme svobodní a dost mocní na to, postarat se o sebe. Už nikdy nebudem ničí maso. Očima mu probleskne hněv. Pak se usměje jeho posledním větám, a jemně odhrne neposlušný pramen vlasů z jeho tváře a promne to černé hedvábí mezi prsty. Ty víš, že stejně to cítím i já. Pousměje se. Jsem opravdu rád, že jsem posbíral dost odvahy a přijel nejdřív sem.

(joo? teď si nemůžu tak konrétně nic vybavit, zatím jsem u 18. kapitoly. Zas se chystám do toho ponořit, jenže to je děs, jak začnu,nemůžu přestat, ale teď zas chodím do práce, tak musím taky někdy spát:D ale teda to, co jsem zatím přečetla bylo hmm...velmi zajímavý:P)

[Jean-Claude]

*vycítí jeho zaváhání, malinko povolí na sevření, ale jinak ho to neodradí se jej dotýkat, zjizvenou kůži polaská zrcadlově stejně, jako jeho zdravou část, noří svá zápěstí přitom do té zlaté záplavy. Pak jeho tvář propustí a opře si mu ruce o ramena, tak ležérně a lehce, jak dokáže jen díky staletím praxe* Ne, ničí maso...*proti své vůli se trochu otřese a modrý pohled jeho očí o stupeň potemní, až se zdá být skoro černý...když mu odhrne pramen vlasů z tváře, pohled znova nabyde své modré intenzity a stín je pryč, přikývne* to já taky, nenesl bych zrovna s libostí, kdybys nás alespoň nenavštívil...*ale nás myslí spíš sebe, než Slasti* a doufám, že nemíníš hned tak odejet..*klepne ho lehce dlaní do hrudi*

(no, já ani nezačla, jen mi to nedalo to nerozkliknout a neproletět..a u některých jsem těžce zelenalá závistí na Anitu:D:D, to je myslím, asi dál, to co jsem objevila, ale nikdy bych nečekala, že J-C jí řekne at si sbalí a jde pryč, za žádných okolností...on se mu ten zlatohlávek fakt asi dostává pod kůži bo co...já právě taky nemám moc čas, jsem o knížku níž a dycky si kousek jakože začnu čít, na dobrou noc a pak ejhle, sou 4 ráno:D Hamiltonka ale asi plánuje povraždit své fans, jak v každé knížce pořád a pořád dokazuje, že jde ještě přitvrdit, jak ve zrůdnostech, tak v tomhle...)

[Asher]

Tiše si pod jeho doteky povzdechne a když ruce spustí pohlédne mu s lehkým úsměve do očí. Jak vidíš, to bych si nedovolil, nenavštívit... Odmlčí se. vás...Dodá tiše a pousměje se. Ne určitě nemíním odjet. Rozhodně ne v nejbližší době. Líbí se mi tu. Dodá ještě a zlehka přejede rukou po jeho hladké kůži a na okamžik jeho ruku přidrží na své hrudi.

(woow, tak to čumim, to bych taky nečekala. já už se zas položila do čtení a teda fakt nechápu, kam na ty zrůdonosti Hamiltonka chodí. Fakt bych asi nechtěla mít její sny. No mě tím zabije zcela určitě:D )

[Jean-Claude]

*spokojeně se tiše směje smíchem, který skoro zhmotněný tančí v místnosti mezi nimi* výborně, to rád slyším...velice rád..*nechá na chvíli ruku spočinout mu na hrudi v jeho sevření, a z dlaně se mu do kůže na hrudi zakusují utíkající zoubky moci, J-C speciální osobní moci...je si toho moc dobře vědom, ale nesnaží se tomu bránit, ví, že nemusí v Asherově přítomnosti skrývat svá nadání, koneckonců je dobře zná, i když je to dlouho, co ji mohl pocítit na vlastn kůži* Kdyby bylo něco, co by ti mohlo i v budoucnu chybět, řekni...Pokud to bude v mých silách, mon ami, tak ti vyhovím...Ze starého přátelství...*zasvítí mu ohníčky v očích*


(njn, naštvala zlatohlávka, že nedrží slib, tak se naježil ře jak to bude možné, tak odjede...a to J-C pěkně dostalo, ale nevím, je to vytržený z kontextu, třeba to nebude žhavý až tak, ale...stejně...to čumíím...hej, já taky ne, fuj, ještě ted, když si vzpomenu na mrkající víčka očí z Motýla a luxusní sukýnku...ne, fuj...)