Kancelář Jean-Claudea

[Manori]

pháááh*praští se dlaní do čela, až to zaduní* no do hajzlu...já jsem na to úplně zapomněla v tom shonu...mu o ní říct...*honem se přihrne k žabce a starostlivě ji spočítá stehýnka* uf...je celá...byl naštvaný moc?*nakrčí nos a studuje žabku* nezdá se, ti, že trochu červená?*kouká žabce na záda* ona je to ta speciální čokoládová žabka..z pornoparty..jsem ji dostala..a dělá docela dobrou čokoládu, když se správně krmí smetanou a tak...*sehraje zděšení* chm, tak to se přiznám radši hned...že mě nedáš klepeta...*optá se opatrně a koutky ji cuknou*

(jo, neukončíme nějak tu akci v kutlochu guns? nějak se to moc rozlízá časově, a tam tvrdnou teda sakra dlouho..)

[Rebecca Altamirano]

Rozesměje se naplno,když jí přepočítá stehýnka. No spíš než naštvanej, byl rozhozenej...ale těžko říct, možná byl naštvanej, ale teď už to porovnávám podle toho, jak ho znám naštvanýho...asi mám náročnější stupnici. Uculí se. Říkal něco o tom, jestli to má být narážka na Francouze, či co. Potřese s úsměvem hlavou, když si vybaví jeho výraz. Klepeta... Koukne na ni, jakoby o tom přemýšlela, snaží se tvářit vážně, ale cukají jí koutky. Ne, radši ne, ještě by toho ten incubus francouzskej zneužil... Koukne na ni s pobaveným úsměvem.

(jo, taky už jsem si říkala, že se nám to nějak vleče...vždycky když by se to dalo ukončit, nějak se to zvrtne, či co:D)

[Manori]

no..u něj stejně jeden nikdy neví...kdy se urazí nebo naštve..a kdy to maskuje..*mávne rukou* sem mu měla na vánoce zabalit chameleona jako dárek..*uchichtne se* kdyby takhle přišel do kanclu a z lampy na něj něco poulilo oko...to by s ním ieblo...*docela to vidí, jak se upír kácí ve dveřích* o-ou..néé..ale, tak..radši žabce ty stehýnka zkontroluju..co kdyby se zapomněl, že tohle už nemůže..*cuknou jí koutky* ale nahlas o žabožroutech ani pípnutí...*zavrtí hlavou* ufff..*vydechne si* no to teda..*až se z té představy opotí* chm..ale možná by se hodilo něco na něj...kdyby zas chtěl být za zlého upíra..nemáme něco odolnějšího na skladě v guns?*zasvítí jí oči*

[Rebecca Altamirano]

Div se smíchy neudusí...to je strašná vlastnost, představovat si hned živě všechno, co kdo řekne. Poulilo oko..šmarja. Kroutí hlavou a nepřestává se pochechtávat. Doufám, že nezačne v rakvičce škytat, z toho jak ho tu vesele "propíráme". Uculí se. Jo tak silnější by se něco našlo...ovšem já nemůžu sloužit, jsem v podmínce. Zašklebí se pobaveně.

[Manori]

*teď má zas ona co dělat, aby nespadla k žábě do mlíka od smíchu..pak koukne rychle na hodinky* uff...ještě je brzo..aby se z toho škytání neprobral třeba dřív...*a snaží si nepředstavovat si víko rakve, jak v intervalech nadskakuje* pff..si tu koupi podepíšu sama, ne...*mávne rukou* nebo líp..nenápadně mu to nafakturuju na Coffins, at si to podepíše sám...*napadne jí ďábelský plán*

(boha...tady puknu..smíchem )

[Rebecca Altamirano]

Boháá... Zavyje přímo zoufale a otírá si slzy, které jí stékají po tvářích. Tady získává obrat "podepsat si ortel" nový význam. Složí hlavu do dlaní a mezi jednotlivými otřesy smíchu se snaží vydýchat to.

(to teda...se tady fakt dusím )

[Manori]

*doslova se plazí ke stolu za smíchu* no to tedy...přímo brutálně jiný..kde to..*chvíli se tam přehrabuje v lejstech a hledá fakturu* ááá..tady..ještě se k ní nedostal.*uculí se ďábelsky* hm..hm..sem se to vejde..*a v seznamu prodaného se ve vyúčtování objeví položka klepet na upíry navíc, hezky se tam líně vyloupne a vypadá, jako by tam byla dycky, čísilka částek hezky povyskočí* muheh..táák...naaranžujeme..*zase to tam pěkně srovná, fakturku položí nahoru k podpisu* uvidíme, jestli se upírek chytí do pastičky..*culí se* já mu dám..škaredě koukat na žabičku..

[Rebecca Altamirano]

Ježíši, já se asi zblázním. Zahuhle a koukne na ni mezírkou mezi prsty. Doufám, že až na to přijde, budu odsud kilomerty daleko. Ale žabička je pomstěna stylově...a tak mě napadá, jak bys ji pomstila, kdyby jí to stehýnko fakt chybělo. Zašklebí se pobaveně.

[Manori]

*zase sebou plácne do křesla a mne si smíchem namoženou bránici*to se tady nevylučuje...Doufám, že na to příjde, až když bude přicvaknutý minimálně k litinovému topení...*uchichtne se* a nebo možná radši k nějakému tomu kousku nábytku, co má v pokojích...to si snad nerozštípne..*vyculí se, jak si představí to dilema, přizabít bystrozorku x rozkopnout si při tom gauč* hmmm..no, to by se teprv děly věci...*zatváří se přímo nevraživě* šahat cizím žábám na stehýnka...*zarazí se, jak to vyzní...*

[Rebecca Altamirano]

Jo, já bych teda vsadila radši na gauč. Chechtá se, jak si to taky představuje. Pak se zarazí a vzápětí se sveze z křesla málem na zem, v záchvatu dalšího smíchu. Hele...ale..toho bych se...tolik nebála. Dostává ze sebe trhaně. Nemyslím, že by ho jiné "žáby" nějak zajímaly. Mrkne na ni, když trochu popadne dech.