Wood & Sons Prodejna

[mollyz]

+Už hrozně dlouho se s nikým nepřemisťovala, takže, když se s Patrikem objeví před obchodem, je mírně zmatená a točí se jí hlava.+ Jsme tady...+ škytne a pevně chytne svého nového kolegu chytne, aby neupadla.+

[Patrik Pontus]

+On se přemísťuje tedy dost často, i když sám. Ale nijak špatně mu není, proto tak ustaraně koukne na Molly i zapomene, že má mít rozpaky, koukne jí do tváře a starostlivě se zeptá.+ Jste v pořádku?

[mollyz]

Patrik: +Rychle se srovná do normálu.+ jo...jo, v pohodě. Jen se mi trochu zatočila hlava. Promiň..+ Pustí se ho, udělá krok od něj a otevře dveře obchodu.+Tak čím začneme?

[Patrik Pontus]

Ehm... +konečné se vzpamatuje a odlepí se od ní.+ Tak... +rozhlídne se.+ ...to je ono? +kývne hlavou na obchod, ale pohled mu předci jenom chvílema nenápadné zabíhá k Molly. Následuje ji do obchodu a ve dveřích zůstane trochu bezradné stát, jak tak všude kolem uvidí ty hromady nábytku.+ Ehmm... postelí? +navrhne nesměle.+

[mollyz]

+Má ten obchod ráda. Vesele se na Patrika otočí a povzbudivě se na něj usměje.+ Jasně...třeba postelí! Žádnou paniku! Jakou si představuješ?+ A vede kolegu do příslušného oddělení.+



Jé...ta je krásná, co říkáš? +propadne nakupovací vášni.+ A co tahle?



..nebo tady?



Hmm...tuhle asi ne. Kdyby sis přivedl děvče...+ Přejde postel jen pro jednoho.+

[Patrik Pontus]

+Chodí za Molly po obchodě jako pejsek a nejeví tedy ani zdaleka takové nadšení jako ona... spíš teda žádné než vůbec nějaké.+ Ehmm.... nezdá se vám to.... já nevím... příliš... barevné? +komentuje první postel, přičemž na Molly kouká jako vyplašený králík, aby ji náhodou neurazil. Při té poslední jenom zrudne a zamumlá něco v zmyslu.+ Já moc návštěvy neplánuju. +A jak jdou dál, tak se na chvíli u jedné posteli zastaví.+ Co třeba tahle? +ukáže prstem na kus dřeva.+

[mollyz]

Patrik: Promiň...nechala jsem se unést. Miluju extravagantní nábytek. Ale tohle by asi šlo taky...+kouká na jeho volbu malinko zklamaně.+ Budu se držet při zemi.+ Ale dlouho jí to nevydrží.+ Podívej, vykřikne a ukáže na úžasný psací stůl. Ten je skvělý!!!



+Pak si uvědomí, že zase blázní.+ Promiň...asi radši tenhle, co?



+A pak se ještě najednou zarazí, protože si něco uvědomí.+ No...myslela jsem, že si tykáme. Proč neplánuješ návštěvy?

[Patrik Pontus]

Já... +když vidí její zklamání.+ ... já vám říkal, že se v tom vůbec nevyznám.+ omluvně. Ale když Molly ukáže na ten stůl, celkem se mu líbí, tak nakonec řekne.+ Víte co..... já vám v tom nechám volnou ruku. Jako byste mi zařídila ten byt? +řekne to jako výzvu a taky se tak na ni podívá a dokonce se i pousměje takovým šibalským úsměvem, co by do něj snad nikdo neřekl a navíc se podívá i Molly do očí.+
No víte... +zas ty oči sklopí, když Moll začne s tím tykáním.+ ... já vám radši budu vykat, aspoň prozatím, ale vy mi klidné tykejte. +navrhne.+

[mollyz]

Patrik: +Úplně jí to vyděsí.+ Né...to přece nejde! Nemůžu ti...vám ...přece zařizovat byt. Neznám vůbec váš vkus...+Je ještě zmatená z toho tykání, vykání.+ To asi nedokážu...abys mi vykal a já vám tykala...Vidíš, jak už z toho plácám?+ Zmateně kouká na Patrika.+

[Patrik Pontus]

+Také se zatváŕí vyděšeně, když to Molly tak vyděsí.+ Nééé.... já vás nechctěl přivést do rozpaků... já... ehm... tedy vám budu, tobě... +zrudne a polkne, ale dořekne to.+ ....tykat.
Na tom nezáleží... já nemám žádný vkus, opravdu. +snaží se jí přesvědčit.+ Veřte mi... tedy... ty... mi věř, že pokud to budu zařizovat já, nebude to obyvatelný. +přesvědčuje ji, i když asi pravý důvod bude ten, že tak nějak chce, aby se tam Molly líbilo a druhý důvod, že se mu s tím nechce patlat .+