od Regulus Black » ned led 15, 2012 1:15 pm
Meg: Rozesměje se. To si umím představit. Já když jsem se tam před skoro třemi lety nastěhoval, nejdřív jsem myslel, že to kompletně srovnám se zemí, v tak hrozném stavu to bylo. Pak se mi toho ale zželelo, přece jen mě k tomu vážou vzpomínky a tak jsem tam chvíli bydlel. Ale až teprve před rokem, po návratu z cest jsem se pustil do té rozsáhlé rekonstrukce. Tak alespoň posoudíš, jestli se mi trochu povedlo tu barabiznu oživit, usměje se. Ale já to neříkám ze slušnosti, opraví ji. Dokonce ani proto, abych se ti vetřel do přízně, zasměje se pobaveně. Je to prostě tak, že jsi moc šikovná ženská. Sirius si opravdu uměl vybrat, mrkne na ni šibalsky. Tak tomu se nechce věřit, že by si nedokázal vychutnávat jídlo... jen se na něj podívej, kývne hlavou směrem k Siriusovi, který pomalu ani nevnímá jejich rozhovor, jak je zabraný do jídla.
Sirius: Což pro nás nikdy nebyl žádný problém, dostat se z domácího vězení ven, že? Zachechtá se. Vzpomínám si, jak jsi jednou utekl matce přímo před nosem v podobě psa a ona zamkla tvůj pokoj v domnění, že si uvnitř zpytuješ svědomí. Já tam stál ve dveřích svého pokoje a smál jsem se jako blázen, když si s vítězným výrazem schovávala klíč do hábitu. Ta stará plechovka nikdy nezjistila, že jsi zvěromág, směje se, až se málem zakucká. Je to už vážně dlouho. A kolik vzácného času jsme ztratili, povzdechne si a pomalinku dojí. Bylo to skvělé, děkuji.
Sarah: Nechtěla bys, aby tě strejda Regulus nakrmil? Mrkne na ni, když vidí spoustu jídla kolem a v pusince nic.