Camorr

[Locke Lamora]

+S otevřenou pusou zůstane zírat na Okovo, ale pak pyšně pozvedne pohár+ Na tebe! Na Parchanta! +Dopije zbytek poháru a pak si složí hlavu do dlaní a nechá si spadnou kštici do tváře protože mu až ted dojde, co vlastně Okov pravil.+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +podívá se na Lockeho a pod stolem ho pohladí po noze, aby ho trochu povzbudila+

Jean: +evidentně chce protestovat, že se tu Okov tak courá, ale nakonec mu jen připije na zdraví, nebo spíš na smrt+ Na Parchanta!

Sabeta: Máš pravdu Okove, ale... +vypadá trochu nerozhodně+ Nevím, jestli je Locke už dost rozumný na tuhle povinnost.

[Locke Lamora]

+spustí ruku pod stůl a jemně jí stiskne Wenainu a pak se nevěřícně podívá na Sabetu, a vzkypí v něm všechen vztek, který po célá léta potlačoval+ Nejsem dost rozumný? +zahřímá a vstane+ to říkáš zrovna ty, která se po všehny roky couráš bůhví kde, nedáš nám o sobě nic vědět, pak se objevíš a myslíš si že já nejsem dost rozumný! +opře se rukama o stůl+ ty Sabeto, nevíš vůbec nic. Klidně si buď Garristou, já o to místo nestál, ale doposud jsem neslyšel o tom, že bys jedinkrát azsáhla do jakékoliv naší akce. +tak rychle jako se ho hněv zmcnil z něj vyprchá+ Okove, +řekne už tišeji+ nechť Páni Parchanti hlasují, když nejsou jednotní +podívá se na starce+

[Wenai Lafayette]

Sabeta: Ty víš, proč jsem pryč! Každej to ví! +zakřičí na něj a hlas jí přeskakuje+ Nevím, kdo naposled zmizel, když měl být tady a pak se vrátil ženatej! +zle se na něj ušklíbne+

Okov: Dost! +pokusí se zahřmít hlasem, ale už mu to tak nejde+ Žádný hlasování nebude, je jasný, jak by to dopadlo. Vy dva +koukne na Lockeho a na Sabetu+ se přestaňte hádat. Garrista bude Locke. Jako první Garrista o tom rozhoduju. Tak. A teď už nechci nic syšet, jenom zpěvy andělské a šumění toho vína u mé postele, kam mi teď někdo pomůže. +začne se ztěžka zvedat+

[Locke Lamora]

Byla to tvá volba, já tě nevyštval, to ty sama. Jsou to tvé důsledky. +hlas má ledově chladný+ Okove, +přejde k němu a pomůže mu stát+ já... budu se snažit být jako ty... slibuji ti to na svou zlodějskou čest

[Wenai Lafayette]

Okov: +podívá se na něj, když se šourá z kuchyně, pak na Sabetu a nakonec na Wenai, než spočine pohledem zase na něm+ Locke Lamoro, přijde čas, kdy nás všechny parádně rozmrdáš, jenom je mi líto, že já už to neuvidím... +došourá se do ložnice a lehne si na postel a od Brouka si vezme skleničku+ Díky chlapče. Tu lahev nech tady. A pamatuj na svou mravní výchovu.

Wenai: +zůstane stát v kuchyni a okusuje si ret, kouká do desky stolu a říká si, proč ji sem vůbec Locke vodil, jestli proto, aby se pomstil sabetě, protože ji pořád miluje, nějak se jí to usadilo v hlavě+

[Locke Lamora]

to je mi taky líto. +S Broukem uloží Okova do postele a nechá tam mladšího parchanta za dveřma+ Hlídej ho, ale nenápadně +prohrábne mu vlasy. Vrátí se do kuchyně kde pořád tak nějak beze slov a pohledů vysedávají ostatní.+ Nebudeme zatím rozjíždět nic nového, než se to tu uklidní. Najděte si něco... +mluví ale myslí uplně na něco jiného. Sabetě nevěnuje ani ten nejmenší pohled, jen se dívá na Wenai, vezme ji za ruku a mlčky vylezou až na střechu chrámu, nad kterým už svítí camorrské měsíce a hvězdy+ Wenai, chci abys věděla... +neví kde nebo jak začít a tak šoupe nohama, starý zlozvyk+

[Wenai Lafayette]

Brouk: Já vim! +ošije se, jak mu prohrabuje ty vlasy a zašklebí se na něj+

Wenai: +vyleze za ním a pohledem přehlédne město, i když ho prakticky nevnímá, pohled je jí ustálí někde v dálce+ Locke... +odpoví mu a snaží se tvářit vyrovnaně a že je v pohodě, že to tak jakože vlastně má být+ Jo v pohodě... já to, ehm, chápu... Pomůžu ti zahrát co budeš chtít, stejně... teď jaksi nemám kam jinam jít. +ani na něj nekoukne, chová se, jako by byla poněkud křečovitě v pohodě+ Fakt, já to chápu. V pohodě.

[Locke Lamora]

+Sedne si na zem chrámu a opře se o rantl zdí+ nechápeš vůbec nic, já před nimi nechci nic hrát a nehraju, Wenai skočil jsem z útesu a jsem totálně v hajzlu, ale je mi to jedno, protože tentokrát jsem si ukradl něco jen a jen pro sebe. +podívá se na ni nahoru+ Tebe.

[Wenai Lafayette]

+sedne si k němu+ Já ti věřím, Locke. +to že jen tak napůl si radši nechá pro sebe+ Ale prostě... ono to vypadá, že se chceš Sabetě pomstít, že ji chceš ranit, protože k ní pořád něco cítíš. +když to říká, tak jí dech vázne v hrdle, ale prostě to ze sebe vyklopí+