Camorr

[Wenai Lafayette]

+chvěje se na špičce jeho muzstvi a každý smysl je jako uvytržení, dech se ji zadrhava v hrdle a tichounce stěna vzrušením. Prsty mu křečovitě drží vlasy a pomalu ji začíná zmahat vzrušení+

[Locke Lamora]

+Spustí ruku mezi jejich upocená těla, najde malý korálek rozkoše a začne ho mnout v rytmu přírazů. Hubený hrudník se mu ztěžka rychle zvedá a péru mu škube vzrušením+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +když to udělá tak ji strhne orgasmus a ona se ňu musí zakousnout do trapezu aby nevykrikla rozkoší, ale nekousne ho moc. Její tělo se sviji v orgasmu a tiskne ho k sobě+

Locke: +drobná bolest se mu smístí s úžasně těšně se stahujícím tělem Wenai a zakončí se dlouhými střiky do jejich hladkých stěn+ Lásko... +uklouzne mu+

[Locke Lamora]

Wenai +vycerpane si položí hlavu na jeho rameno, spokojeně oddechuje, oči má zavřené a prohrabuje se mu ve vlasech+ Locke... +zašeptá+ Lásko...

Locke: +zůstává v ní a tiskne se k ní najednou šťastný jako už strašně dávno. Vůbec by mu nevadilo zůstat v té cimře, v té posteli s ní zavřený dlouhý věky+

[Locke Lamora]

Wenai +jen ho nechá že sebe vyklouznout a dál ho objímá až z chodby zaslechnete halas čtyř lidí. Zvedne hlavu a tazave se podívá na Lockeho+ Asi by sme měli... +zvedá se z něj když jim někdo zabusi na dveře+

Locke: +povzdychne si, že dobrý chvíle asi nadobro na čas skončili a ještě ji vroucně políbí, než jim Jean začne bušit na dveře+ no jo kurva, dyť už jdem! +zařv a sleze z postele a začne se strojit+

[Locke Lamora]

Wenai Locke: +taky se začne oblikat a pak s Lockem vyjdou na chodbu+ Ahoj pozdraví Sansy, Jeana a Brouka+

Locke: Brouku, co jsem ti říkal o mravní výchově? +povytáhne zvědavě obočí+ nerušit nikoho když šoustá! +plácne ho do zad výchovně a podívá se na Jeana, teď už bez srandiček, naprosto vážně+ viděl jsi ho?

Sanzovi: Jestli jste vy dva už domrdali,+mluví na střídačku+ tak bysme mohli probrat některý kurva závažný věci. +Pak se oba zaculí na Wenai a mrknou na ni+

[Wenai Lafayette]

Jean: Jo, viděl my všichni. +kývne+ Spí takže si promluvime v kuchyni. Okov to snad chvilku vydrží. +kývne a naznačí že mají jít do kuchyně+

Wenai Locke: +usklibne se naoplatku na Sansy a jde s nimi do kuchyně kde už je Sabeta+

Locke: Jo. +řekne jenom a v kuchyni si sedne na svý místo u stolu, kde je jenom jedna další volná židle a ta dosud patřila OKovovi, tak zase vstane, zajde do pokoje pro další a postaví ji vedle sebe po levý ruce+ Takže, zahajuju oficiálně radu Pánů Parchantů. +vezme mrazivé víno a každému jim naleje do poháru na stopce+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +zprvu neví, jestli tam má zůstat, ale když Locke donese další židli, tak si řekne že jo a posadí se na ni, vedle něj, cítí se nesvá a že tam nepatří, tak radši chytne do prstů sklenku a čeká na přípitek+

Sabeta: +pohledem se víceméně sousředí na svou skleničku+ Není toho moc o čem by jsme se mohli radit, pokud nemáš něco nového, nebo nějaký zázrak v kapse, Locke. Já vím, že takové věci většinou míváš, ale myslím, že teď už je příliš pozdě, aby ses s ním vytasil. +napřímí se, odhodí si vlasy z obličeje a zvedne skleničku+

[Locke Lamora]

+Naleje i do posledního pohárku, před židly kde nikdo nesedí a pak posmutněle kouke na Sabetu, když si vezme slovo+ Zklamal jsem vás všechny, když jsem našeho otce nedokázal uchránit pře chapadly Azzy Guily, paní nejmilejší. Pozvedněte poháry +vybídne je+ Nekalý dohlížiteli, strážce nás zlodějů, tvých ponížených služebníků, dohlídni na to, aby tvůj nejvěrnější Okov, otec nás Pánů Parchantů, došel v poklidu do náruče paní nejdelšího ticha a stanul jí po boku jako rovný s rovným. Opomíjený třináctý, nenech garristu trpět tak jak trpí a dopřej mu klidný odchod. +Podívá se každému ze svých bratrů do tváře, pak na Wenai a nakonec na Sabetu.+ Na otce Okova, garristu, Pána Parchanta, přítele, Otce. +Přitukne si se všemi a nechá mrazivé víno aby mu zmrtvělo rty+ Měli bychom se poradit, jak to bude s námi dál až... no vždyť víte

[Wenai Lafayette]

Jean: +zvedne pohár a napije se+ Locke, +začne+ Nikdo ti, ani nikomu jinýmu, nemůže...
+dál se nedostane, protože z chodby se ozvou šouravé kroky, všichni se tam podívají a v okamžiku tam vystartujou Sanzové, aby Okova chytli a každý z jedné strany mu pomohli ke stolu+

Okov: +prohlídne si je, jednoho po druhém+ Nechci slyšet... žádné námitky. Chci mít taky slovo. Tady a důstojně. Ne v posteli. +vypraví ze sebe a sevře rukama okraj stolu+ Myslím, že všichni ví, jak to bude dál. Locke bude vaším garristou. Už teď ho všichni posloucháte a táhnete se za ním jako smrad. +zašklebí se na ně, i když trochu bolestně a pak kývne hlavou+ Všechno zůstane při starém, jenom já si budu užívat s paní nejdelšího ticha. +třesoucí rukou vezme skleničku+ Na mě! +napije se a kupodivu se u toho nezakucká+