Far far away... Geraltův svět

[Marigold]

+Nejraději by ji objal a podíval se jí hezky do tváře, ale nemůže protože sedí na koni a neví jak jí donutit sesednout+ Co to povídáš? Jsi pořád krásná! Nejkrásnější! Tak moc až mě to oslňuje, stejně jako paprsky odražené od mořské hladiny když se slunce ráno vydává na svojí pouť. Jako malinká sněhová vločka, která je každá jiná a každá do jedné krásné a jemné +téměř začne básnit+ Tak mi neříkej že nejsi krásná.

[Wenai Lafayette]

+smutně se na něj podívá a pak zas skloní oči k loutně+ Neviděl jsi to. Zakrývá to oblečení. +povzdechne si, vytáhne si zpoza ucha cigaretu, loutnu pověsí na sedlo a zapálí si+ Dokud budu oblečená, tak budu krásná, ale pak... +nedokončí větu a jen vyfoukne kouř+

[Marigold]

+Sjede jí trochu podmračeným pohledem+ Nevidím že by ti někde vyrostla třetí ruka nebo třetí prso. Nemáš hrb ani ti nikde nic nepřibývá jiné. Tak co by tvoje oblečení mohlo zakrývat tak strašného? +zastaví docela prudce koně+ Víš co, já se kouknu +seskočí na zem+ protože jinak se to nedovím. Ty mi to dobrovolně nepovíš +předejde ji, musela by ho srazit k zemi aby mohla pokračovat+ Tak šup! Rychle! Seskoč z koně! +natáhne k ní ruku+

[Wenai Lafayette]

+seskočí z koně, sama, stoupne si na zem a pohlédne na Marigolda, vážně a přemýšlivě+ Marigolde, proč to chceš vidět? Protože seš zvědavej? +zvedne obočí a je z toho trochu nešťastná+ Nechci vidět, jak se na mě pak budeš dívat. +povzdechne si, hodí cigáro na zem a zašlápne ho+ Tak dobře. +Vytáhne si košili z kalhot a přetáhne si ji přes hlavu, nedívá se na něj a pomalu se otočí k němu zády, na hrudníku má tři šrámy jako od drápů, od krku až na prsa a vodorovnou jizvu na břiše od boku k boku, a na zádech má dlouhé tenké jizvy, víceméně vodorovně a odshora až dolů, jako by měla naplátkovaná záda, já nevim, jestli už někdy viděl zbičovaný záda, a nahoře na levém rameni má velkou jizvu, jako by si pokoušela odřezat kůži, ale ještě pod ní prosvítá vypálené znamení lilie a kousek víc k páteři má ještě jednu jizvu, trochu menší a jako od dýky, pak má zubatou jizvu na pravém předloktí a tři šrámy, zas jak od drápů na pravý ruce nahoře+ Už jsi utek? +zeptá se přes rameno+

[Marigold]

S tímhle nemá zvědavost nic společného +zakroutí hlavou+ Stejně bych tě dříve či později nahou viděl, tak co na tom záleží jestli to bude teď nebo později +chce ještě něco říct, ale když jí vidí zmlkne. Přistoupí kousek blíž k ní, sleduje jizvy na jejích zádech. Není hloupí, viděl už lidi mučené a týrané, takže mu je jasné že k nim nepřišla při povalování se v měkké posteli. Natáhne ruku a dotkne se jejího ramena+ Tohle znamení se u nás vypaluje prostitutkám +řekne bez obalu a velmi vážným hlasem+ Já neuteču. Jsou to jenom... jizvy +odstoupí zase, nasadí na tvář tak povzbudí úsměv jak jen to jde+ Obleč se ať ti není zima +odjde ke svému koni a začne ho nervozně hladit po čumáku+

(Věz že moc dobře vím jak vypadají jizvy po biči nebo mučení. Stránky které navštěvuji nepojednávají o Méďovy Méďovy. )

[Wenai Lafayette]

+lehce sebou trhne, když jí šáhne na rameno+ Nebyla jsem děvka. +řekne a natáhne si košily+ Ale to není všechno. +řekne hlasem když už, tak už+ Ještě tohle. +sundá si kalhoty (ano, má spoďáry) a na stehnech má jizvy od spálenin, sem tam, někde menší, jinde větší, jsou okrouhlé a celkem pravidelné a na pravém stehni má několik šrámů, zase si kalhoty natáhne+ Já jen... jsem ti to nechtěla tajit. +pokrčí rameny, pečlivě si zastrčí košili do kalhot a upraví si ji tak, aby nebyla vidět jediná jizva, pak si uváže zase ten šátek, takže není vidět nic, na tváři má celou dobu neutrální kamenný výraz, ale jen oči ji trochu zrazují, proto se na něj nedívá, protože se bojí, že se mu hnusí a že už se jí nikdy nedotkne+

[Marigold]

+Obrátí pohled od koně a kouká jak se svléká aby mu ukázala celé tělo. Neusmívá se, vlastně se spíše mračí a tváří úzkostně+ To je... je to strašné. Nechápu jak ti mohl někdo takhle moc ublížit +nechá koně koněm a ode k ní aby ji pevně sevřel v náručí. Hladí ji po zádech v dlouhých, uklidňujících tazích+ Pořád jsi krásná +odtáhne se+ krásu co máš tady +dotkne se jejího čela prstem+ a tady +položí jí dlaň na hrudník+ ti nemůže žádná jizva ani rána vzít +přejede jí palcem po čelisti+ Miluji tě +všechno to říká přesvědčivím hlasem, ale v očích má trochu strachu a úzkosti+

(Bojím se že mi to dneska bude trvat ještě dýl jak včera. Přibyla mi na chvilku jedna postava mimo los. Tak se omlouvám)

[Wenai Lafayette]

+objímá ho, pevně, jako kdyby ho už nikdy nechtěla pustit, ale nakonec ho pustí+ Marigolde, +zašeptá+ tolik jsem se bála, že odejdeš. Že mě opustíš, protože se ti znechutím. Nejspíš bych to pochopila, ale děkuju, že jsi to neudělal. +zadívá se mu do očí a uvidí jeho strach i úzkost, ale usměje se a v hlase má důvěru, věří jeho slovům+ Pojedeme dál? máme před sebou kus cesty. A čím dřív tam dojedem, tím dřív, jak jsi říkal, mi vrátí magii a budu zase krásná.

[Marigold]

+Usměje se+ Nic ti nechybí ani nepřebývá takže +trochu znervozní+ je to v pořádku. Ehm +možná mu torchu dochází řeč. Je toho na něj přeci jen trochu moc, protože něco takového nečekal, ale bere to hrdinsky hlavně proto že Wenai miluje+ To je dobrý nápad, zítra kolem poledne bychom tam mohly být. Možná i dnes večer když si hodně pospíšíme +nasedne na koně+ Kde jsi přišla k tomu tetování?

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj a vyskočí na koně a pobídne ho do kroku+ K tomu jsem přišla ve službách toho hajzla, co jsi ho viděl na tvrzi. Ještěreny. A to ve stejný den, jako jsem přišla k tomu bičování. Potřeboval se dostat k nějakým materiálům, co měl v držení jeden z vyšší šlechty. Dostala jsem se na ples, svedla jsem ho a vyspala se s ním, když usnul, tak jsem ty papíry našla a předala je Ještěrenovi. Jenže v tu chvíli nás objevili. Ještěrena utek, ale mě chytli. Nejdřív mě chtěli jenom zbičovat, ale tomu chlapovi to nestačilo a vydupal si ještě tohle. Krásnou lilii na mé krásné rameno, jak řekl.