Cizí země

[Wenai Lafayette]

+jak ho uvidí přicházet, tak odhodí ten pokus do trávy koukne na něj+ Pišťucha? +vezme si od něj to žvíře a napíchne ho na klacek a začne opíkat+ To je co, ta pišťucha? +zeptá se když dřepí u ohně+ A jo, umím stahovat. +pousměje se+ A lovit a rybařit a všechno možný. Umím dělat i oka na zajíce, akorát mě nebaví čekat.

[Tony Dolohov]

Koukám, že jsi holka do nepohody +mrkne na ni vesele a přiloží pár větviček, aby se oheň rozhořel a maso se jim propeklo+ Pišťucha je takový malý hlodavec... něco jako zakrslý králík. Má docela dobré maso. Ale zaráží mě, co tady dělá. Tak vysoko v horách se vyskytují snad jen v Tibetu +poznamená zamyšleně+ Nechceš doutník?

[Wenai Lafayette]

Jistě, umím taky povzbující písně, kdyby nám poklesla nálada. +zamrká na něj+ Akorát nemáme míč. +poškrábe se ve vlasech+ No nevadí. Třeba je to tu jako v Tibetu. +pokrčí rameny+ Třeba jsme v Tibetu. Ale myslím, že ne. Tohle vypadá spíš jako úplně jiná realita. Bůh ví, co tu všechno žije. +koukne na jeho doutníky+ Ještě ne. Myslím, že ještě není tak hrozně, aby nebylo hůř. +pousměje se na něj+

[Tony Dolohov]

+rozesměje se+ Tak to můžeš začít hned. Třeba tvůj zpěv někoho sem přiláká +pokrčí rameny, když nechce kouřit a doutníky zase schová, však ono na ně dojde+ Taky bych řekl, že tohle není ten svět, který známe. Je tady až moc pusto a prázdno. Taky jsem zvědav, jaké tvory tady potkáme. Kromě tohohle... +kývne na zajíčka+ .. a hele.. myslím, že už je upečený +uďobne si kousek masa a ochutná+ Jo... dobrý.

[Wenai Lafayette]

+na doutníky určitě dojde:D+ Že jo. Je tu takový... ticho. Neviděla jsem tu ptáky, nic. +rozhlídne se kolem a vezme si kousek masa+ Kdo si vezme první hlídku, chceš? +koukne na něj tázavě+

[Tony Dolohov]

Ticho... vlastně máš pravdu. Až na tohoto zbloudilce... +kterého našel jen proto, aby měli co jíst:D+ ...jsem tady nezahlédl jedinou známku života +sundá pečeni z klacku a v dlaních ji rozpůli jen to křupne a jednu půlku dá Wenai, do druhé se s chutí pustí+ Já si klidně vezmu tu hlídku. Jsem zvyklý +přihodí do ohně+ Toto světlo by mohlo někoho k nám přilákat. Nejsem si jistý, jestli by to bylo dobré nebo špatné +ušklíbne se+

[Wenai Lafayette]

+vezme si od něj půlku pišťuchy a začne ji ohlodávat+ Tak jo, pak mě vzbuď, až budeš chtít vystřídat. +usměje se na něj+ No opovaž se ten oheň uhasit. Jinak se budu celou noc klepat zimou a ani oka nezamhouřím a navíc tě budu otravovat, což by sis jistě nepřál. +koukne na něj+ Takže ho necháme hořet. A kdyby někdo přišel, tak aspoň budem vědět, že nejsme v nebydlené pustině+

[Tony Dolohov]

Vůbec mně nenapadlo, že bych ten oheň měl uhasit. Myslíš, že jsem zbabělec, co se bojí tmy? +zasměje se pobaven. Dojí a otře si mastnou pusu + Otravovat...? Jak? +pozvedne s úsměvem obočí, to by rád věděl+ Tak si běž lehnout. Kdyby se něco dělo, vzbudím tě.

[Wenai Lafayette]

+usádlí se tam na zemi+ A nebojíš se? +uculí se na něj+ No já trochu jo. +pak zavče oči+ Já umím... +zívne+ umím být neuvěřitelně otravná. Abys věděl. +zamumlá+ DObrou noc.

[Tony Dolohov]

Ty o mně pochybuješ? +uculí se taky na její uštěpačnou poznámku+ Nemusíš se bát, budu tě hlídat, aby tě něco nekouslo nebo nesežralo +pousměje se, ale to už Wenai nejspíš ani neslyšela. Tony se na ni chvíli dívá, jak spí a pak se přisune blíž k ohni a ohřívá si u něj studené ruce. Co chvíli přikládá dříví na oheň, aby nebylo Wenai tolik zima. Pohlédne nahoru na nebe a snaží se podle hvězd určit jejich polohu, což se mu moc nepodaří. Najednou se uprostřed noci jen kousek od nich sesune pár kamínků pod něčí váhou. Tony vyskočí na nohy, nejdřív sáhne po hůlce, ale hned si uvědomí, že mu je nanic, tak sevře v dlani rukojeť dýky+ Je tam někdo? +zírá do tmy k místu, kde se ozvaly ty zvuky+