Cizí země

[Wenai Lafayette]

+jen na něj mlčky koukne a pak se snaží dohlídnout na tu skálu, ale její krátkozrakost opět zasahuje, tak toho nechá, jen si povzdechne a začne lámat ty větvičky a vypadá zadumaně+

[Tony Dolohov]

Snad nám to postačí na celou noc +usoudí a co chvíli kouká po očku na Wenai, zdá se mu že jí není moc do řeči+ Co je ti? +zeptá se trochu starostlivě+

[Wenai Lafayette]

Nic, jenom si tak říkám, co čekáš, že tu najdem. +máchne klacíkama kolem+ Nic tu není. Nikdo. A čarovat nejde. Takže jakej je plán? +koukne na něj tázavě+ A neříkej, že přežít - to se zaprvý rozumí samo sebou a zadruhý kdybys chtěl opravdu přežít, tak nejdeme nahoru, ale dolů. +šermuje kolem sebe jedním klackem, chvílu nahoru a chvílu dolů, jak jím ukazuje+

[Tony Dolohov]

+přestane sbírat dříví a chvíli ji poslouchá, pak shodí větvičky na zem a dojde k ní+ Wenai... +pohladí ji konejšivě po vlasech+ Co jsi čekala... že nás to přemístí do rajské zahrady? Musela jsi počítat s rizikem. Pokud jsi chtěla jít dolů, měla jsi na tom trvat +anebo hodit pannu + a já bych se ti přizpůsobil. Pořád si ale myslím, že nahoře něco najdeme. Ale nechci tě tam tahat proti tvé vůli +obejme ji a přitiskne k sobě+ Dobře... přespíme tady a zítra se vydáme dolů.

[Wenai Lafayette]

+to mám z toho, že nepodvádím, co? + Ha ha ha, moc vtipný. Blbá holka šla na vejlet a teď není dost drsná, aby to zvládla. Na to ani nemysli, ale buď připraven na jedno velký: já ti to říkala, až se ukáže že tu nic není a že jsem měla pravdu. +opatrně se vymaní z jeho obětí+ Já nejsem s- +zarazí se+ já nepotřebuju utěšovat. Všechno co chci je jenom nějakej plán. Něco.

[Tony Dolohov]

Omlouvám se +pustí ji+ Pokud tady opravdu nic nenajdeme, osobně tě odnesu v náručí až dolů. Připrav se ale, co mi nabídneš ty, až se ukáže, že jsem měl pravdu já +ušklíbne se pobaveně, sebere dřevo a dojde k malé jeskyni, spíš jenom prohloubenině ve skále+ No nic moc, ale aspoň je to ze stran chráněné +začne připravovat dřevo na oheň+ Plán? Ráno moudřejší večera. Teď bychom se měli pořádně vyspat. Nemáš hlad?

[Wenai Lafayette]

Tak to beru. +zazubí se+ Co ti nabídu já? Počkej zamyslím se +zamyslí se+ já ti budu dělat osobního poskoka. Ale to se nikdy nestane, jasný? +uculí se+ No mám hlad. +zkoumavě se na něj podívá+ Teď vytáhneš z kapsy buřt?

[Tony Dolohov]

Poskoka? Hm... tak to budu v duchu prosit Merlina, aby mi sem seslal něco zajímavého, abych to vyhrál +uculí se vesele a pak křesadlem na doutníky zapálí dřevo+ Ne... nenosím jídlo po kapsách. I když teď by se to docela hodilo +zasměje se a pak vytáhne z pláště dlouhou dýku a láskyplně přejede palcem po její čepeli+ Hlídej oheň, jdu něco ulovit, než bude úplná tma +zmizí ve skalách+

[Wenai Lafayette]

Jsi bez šance. +mile se na něj usměje+ No, tak běž, lovče. +zašklebí se na něj+ A doufej, že tu vůbec něco žije. +zamává za ním a pak hlídá oheň, načež začne zkoumat místní porost, něco najde, suchýho, tak se to pokusí zabalit do nějakýho listu aby to byla jakože cigareta, no nakonec se jí podaří něco tvaru a konzistence cigarety a pokouší se to zapálit načež dostane záchvat kašle z toho hnusu+

[Tony Dolohov]

+netrvá dlouho a vrátí se, holt zkušený lovec, a v zakrvácené ruce drží nějaké malé zvíře, již stáhlé z kůže a taky vykuchané+ Pišťucha. Nevěděl jsem, jestli umíš stahovat, tak jsem to udělal sám. Na, upeč ji +podá jí maso a otře si nůž do trsu trávy a schová+