Camorr

[Wenai Lafayette]

+v kuchyni už jsou všichni nachystaní, na svých místech a jenom čekají na Lockeho, pak na něj Jean kývne, že má začít+

[Locke Lamora]

Nekalý dohlížiteli, Tichý Třináctý, tvý služebníci tě volají. Spočiň zrakem na dochodu tohoto muže, Otce Okova, Tvého nejvěrnějšího služebníka. Milované námi všemi, které chováš v lásce i ty. +Hlas Lockemu vypověděl službu a tak se snažil, aby se zase ovládl. "Milovaného námi všemi, jež jsme jeho dětmi. Dáváme... Dáváme ti jej neradi, Pane, a vůbec se to nestydíme přiznat. Tento muž nás všechny zachránil před smrtí na ulici. Posíláme jej, jeho tělo, jeho duši, do říše Tvé sestry, Azzy Guilly. Pomoz mu. Odnes jeho duši k Té, jenž nás všechn váží. Modlíme se za to v našich srdcích.

[Wenai Lafayette]

+kuchyní se roznese variace na téma+ Modlime se za to
+pak se Jean ujme slova+ Všichni jsme ho znali a všem nám byl otcem. Někteří dýl a někteří jen krátce. Ale všichni jak tu stojíme jsme ho milovali. +pozvedne skleničku+ Pripijim na Otce okova ať oblafne váhy smrti a jeho duše je lehká a svobodná.

[Locke Lamora]

+Když všichni poví co měli na srdci ohledně otce Okova, pobídne je Locke, aby se dali do připraveného jídla+ Sabeto, chtěla jsi nám všem něco říct, myslím že právě teď je ta vhodná pířležitost +pokývne jí hlavou, zatímco dlabe kus toho mladého žraloka a přitom mrkne na Wenai+

[Wenai Lafayette]

+Wenai se vcelku bez chuti rýpe v něčem dobrém a kouká do talíře, ani nezvedá hlavu, protože je jí smutno a cítí se sama a má pocit, že tam ani náhodou nepatří, že je tam jenom omylem+

Sabeta: Ne Locke. S tebou jsem chtěla mluvit. +oči má červené od pláče a tváře ještě vlhké+ Ale chtěla bych tu nějaký čas zůstat, než pohřbíme Otce Okova a než přestanem truchlit. Tak tu zůstanu. +řekne potichu ale rozhodně+

[Locke Lamora]

+Přikývne+ Ještě bych vám chtěl říct, že do našich plánů na to, aby šlechta nezapomněla, jsem zahrnul i Wenai, upravil jsem trochu naše plány. +Položí svou ruku na její a vřele se na ni usměje+ Místo pana Ferhweita kupce, budu pan Ferhweit kupec se svou ženou, učenkyní Cosette, jasný? Co a jak vám řeknu pozdějc. Nikdo tě odtud Sabeto nevyhání, je to tvůj domov stejně jako náš, spolu si můžeme promluvit ehm.. později?

[Wenai Lafayette]

Sabeta: Jo, jasně. +kývne a zase se skloní ke svýmu jídlu, na tváři má velmi neutrální výraz+

Wenai: +vykulí na něj oči+ Cože? +zeptá se ho+ Kdo? A že by ses mě třeba zeptal? +zvedne jedno obočí+ Nebo ostatních, ti to evidentně taky neví. +koukne na ně+

[Locke Lamora]

Dobře, +povzdechne si+ Wenai, chceš mi pomoct ukrást neuvěřitelný množství solárů, parádně se u toho pobavit a něco se naučit? +pohodí svou kšticí+ Páni Parchanti, vadí vám někomu, že do toho chci vzít i Wenai?

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj, jako jestli má všech pět pohromadě, pak se zase skloní nad svým talířem a začne tam popohánět hrášek nebo co+
+ostatní na něj kouknou a víceméně zavrtí hlavami, nikomu z nich není zrovna do řeči+

[Locke Lamora]

No fajn, tak si prostě každej dělejte co chcete, že já se vůbec snažím +vezme si svoji misku s jídlem a sebere se pryč+ mě taky není moc do řeči, ale takhle v prdeli bysme být určitě neměli