Camorr

[Wenai Lafayette]

Jau. +zamumlá jenom, když se praští+ Teď budu blbá. +uculí se a pak se rozhlídne kolem+ Zvláštní. +přejede prwsty po starostkle a pak se rozhlídne kolem, jestli se ozve nějaká odezva+

Sabeta: Locke? +vykoukne na něj z chodby a podívá se na něj, pak se na okamžik zarazí, ale jen na vteřinku, když si všimne Wenai+ Pojď Locke. Ptal se po tobě, pořád se po tobě ptá. Už... je to špatné. +řekne a zase zmizí v pokoji+

[Locke Lamora]

+zůstane stát jako když do něj bací hrom, když ji uvidí+ u třináctého, +zakleje jenom, vezme Wenai za ruku a vejde i s ni do pokoje, kde na pryčně leží otec okov. Poklesne u jeho postele a vezme do svých jeho vrasčitou ruku+ otče +hlesne+ jsem tu

[Wenai Lafayette]

Wenai: +jde s Lockem a tak nějak neví, co by měla říkat, tak tam nervózně přešlapuje+

Okov: Chytne jeho ruku+ Jen nebuď tak teatrální, Lamoro. +zamumlá tiše a pak chvilku zaostřuje na dvě zrzavé holky a nakloní se k němu+ To už vidím dvakrát, nebo sis někoho přivedl?

Sabeta: Nevidíš dvakrát, Okove. +řekne věcně a trochu zvědavě si Wenai prohlíží+

[Wenai Lafayette]

Locke: +taky se otočí na dvě zrzky vedle sebe a srdce se mu na chvíli zastaví. Vi že co teď řekne možná sekne hlouběji než jeanovi zvrhlé sestry+ okove to je moje žena Wenai, Pan Parchant +hlas má pevný a jistý a Divá se Okovu přímo do očí+ ostatní bratři se vrátí brzo +stiskne mu ruku+

Sabeta: Jak to slyší, tak se prudce nadechne, ale pak rychle z pokoje odejde+

Okov: +zamrká+ Promiň, já jsem se zbláznil, nebo přeslechl, koneckonců jsem starý muž nad hrobem. Co jsi to říkal? +když Locke přisvědčí, tak mu jednou rukou poklepe po jeho+ Locke Lamoro, v životě jsem nedoufal, že se něčeho takového dožiju i když jsme myslím všichni mysleli ... že... to bude někdo jiný. Wenai...? Pojď sem. +pokyne jí chvějící se rukou+

Wenai: +přistoupí k posteli a dřepne si k ní+ Okove, Otče Okove. Locke mi o tobě vyprávěl. +prohlíží si starého muže+ Doufám, že budu dobrým Panem parchantem a Lockemu +střelí po něm pohledem+ ehm.. ženou.

[Wenai Lafayette]

Locke: +čekal mnohem víc výbušnější reakci než že jen odejde. Vydechne, přece jenom vybrala Ona. LOCKE se jen přizpůsobil její volbě.+ No jo, to jste si možná mysleli ale vsadím se že fakt ne všichni. +ušklíbne se+

Okov: +pokrčí rameny+ No evidentně jsme se spletli. +prohlídne si Wenai+ Nejsi jí tak podobná. +odnlčí se+ Ty jsi taky pěkně vychrtlá, děvče. Hodíte se k sobě. Musíte souložit jako dva kostlivci. +rozesměje se, ale smích se změní v záchvat kašle a na ruce mu zůstane krvavý hlen+ Podej mi trochu vody, prosím.

Wenai: +ušklíbne se, když slyší to o těch kostlivcích, ale pak mu pohotově podá vodu a dá mu napít, pak hrnek zas postaví na stolek vedle postele+ Jestli si chcete promluvit, tak já.. počkám venku, ano? +podívá se na Lockeho a kývne, zvedne se a vyjde ze dveří+

[Locke Lamora]

Locke: S obavou sleduje jak se kdysi to pevné tělo otřásá v záchvatu kašle a pak bez jakéhokoliv odporu setře dlani krvavý hlen z jeho vousů.+ jasně díky Kůstko buď tu jako doma +mrkne na ni s úsměvem a jak odejde otočí se zpět je svému učiteli, otci+ nenecham tě paní nejmilejší jen tak! +zatvrdí čelist+

Okov: +odevzdaně se na něj podívá, protože mu je jasný, že Locke už se nezmění+ Musím jí říct, aby ti dostala tu dubovost z té tvé tvrdé palice. Já umírám, Locke. +pokrčí rameny+ S tím už nic nenadělám. Bylo tu pár medicínů a všichni říkali to samé. +zavrtí hlavou+ Smrt neukradneš, i když si ten kurevsky nejlepší zloděj jakýho jsem měl tu čest poznat. +zachraptí a unaveně na něj zamrká+ Já se teď chvilku prospím. +řekne, když se mu klíží oči+ Buď někde kolem, ne že zas někam zmizíš a oženíš se, nebo tak. +mrkne na něj a pak usne+

[Locke Lamora]

No tak o tom pochybuju, páč ona je stejně dubová palice jak já +usměje se posmutněle+ to se ještě kurva uvidí jeslti ukradnu nebo ne +ale je mu jasný, že s tím fakt asi nic nenadělá, ale ta představa...+ Neboj se Okove, už nikam nezmizím +řekne tiše a přikryje ho teplou dekou jako matka své dítě a se svěšenými koutky sleduje jeho těžký dech, pak tiše vyjde z pokoje+

[Wenai Lafayette]

+čeká na něj za dveřmi s obavou ve tváři+ Jak je mu, Locke? +zeptá se ho a když ho vidí, jak je smutný, tak k němu přijde a obejme, ho, pevně ho svírá v náručí+ Mrzí mě to. +zašeptá+ Jsem tu pro tebe, kdybys něco potřeboval. Cokoliv, Locke. Od toho jsou manželky, ne?

[Locke Lamora]

+Schová si tvář do jejích vlasů, a políbí ji za ucho+ Paní věčného ticha si ho pomalu ale jistě bere, nebude to trvat už dlouho. Já vím, ženo +mrkne na ni a trochu se pousměje, jenom doufá, že se Wenai neprokecne, protože to by mu Okov nikdy neodpustil, že ho tak obelhal+ Pojď, je čas dát si trochu austeršalinské brandy +zavede ji do kuchyně, kde zrovna trucuje Sabeta,+ ajvaj
Sabeto, +osloví ji co nejodvážněji+ seznam se s Wenai

[Wenai Lafayette]

Wenai: +povzbudivě mu stiskne ruku a jde s ním do kuchyně+ Jaké brandy? Já brandy moc nemusím. Ale klidně ji zkusím... +když jí pohled padne na Sabetu, tak se jí hlas vytratí+ Ahoj. +kývne na ni+

Sabeta: +zvedne se od stolu, vypadá vyrovnaně+ Wenai. +kývne jí na pozdrav+ Locke, možná, až se vrátí ostatní, tak by jsme si mohli promluvit. +tázavě se na něj podívá+ Nechci nechat Okova samotného. Myslím, žě tu brandy budem potřebovat všichni.