Lední medvěd

[Styx]

Medvěd lední (Ursus maritimus)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Podřád: psotvární (Caniformia)
Čeleď: medvědovití (Ursidae)
Rod: medvěd (Ursus)

[Styx]

Popis: Medvěd lední, označovaný též jako polární medvěd, je velký druh medvěda, typický pro severní polární oblasti. V kohoutku měří 1,5 m, délka těla činí přibližně 2,5 m a výška vzpřímeného těla se pohybuje okolo 2,4–3,3 m. Samci váží 400–700 kg, samice 300–400 kg. Dožívají se 20 až 25 let.
Medvěd lední má charakteristickou krémovou až žlutou srst, která tak tvoří výborné maskování v oblastech ledu. Hustá dlouhá srst v sobě drží izolační vrstvu vzduchu, a tak ho společně se silnou vrstvou podkožního tuku efektivně chrání před mrazy až – 70 °C a chladnou vodou. Polštářky na chodidlech jsou částečně osrstěné a tudíž také zadržují teplo. Mohutné tlapy jsou vyzbrojeny drápy. Čumák a kůží má černou. Krk je delší než u jiných medvědů, uši má malé. Je výborný plavec. V otevřené vodě je schopen vyvinout rychlost až 10 km/h. Velké přední tlapy plní funkci pádel, zadní kormidel. Pokud se medvěd lední potopí, nechává oči otevřené, nozdry se však uzavřou. Dech může zadržet až na dvě minuty.

Rozšíření: Vyskytuje se v Grónsku, na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Obývá tundru, mořské pobřeží, oblasti ledových ker a volné moře s výskytem tuleňů v Arktidě. Můžeme ho tak nalézt na Aljašce a Islandu, v Kanadě, Grónsku, Norsku, Rusku a Japonsku. Žije samotářsky. Nevyhýbá se ani vodě – byl spatřen 30 km od pevniny jak plave v moři. Na všech těchto územích je chráněn a jeho lov se kontroluje. V současnosti se odhaduje, že žije asi 20 - 25 000 těchto medvědů.

Chování: Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou velmi obratní, silní a mrštní. Dokážou vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Jsou to také velmi zdatní plavci, nejlepší ze všech medvědů. Plavou rychlostí okolo 10 km/h. Umí se také potápět, pod vodou vydrží až dvě minuty.

Potrava: Živí se převážně lovem a jejich nejčastější kořistí bývají tuleni. Pro ledního medvěda je snadné vypátrat doupata tuleňů, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Jsou schopni ucítit pach mrtvé velryby i na vzdálenost několika kilometrů a doupata tuleňů najdou, i když jsou více než jeden metr pod sněhem. Své tulení oběti zabíjí jediným mohutným úderem do hlavy. Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk a vnitřnosti. Během letních měsíců žere dokonce i různé bobule a někdy uloví i nějaké suchozemské savce. Někteří jedinci v létě cestují až 100 km dovnitř pevniny, kde se živí vejci, lumíky, lišejníky, mechy a zdechlinami.

Způsob lovu: Na pevnině se ke své kořisti plíží a při tom spoléhá na své krycí zbarvení, v případě, že kořist zpozorní, medvěd lední se znehybní. Posledních 15 – 30 m překoná rychlostí až 55 km/h. K tuleni na kře zase nenápadně připlouvá, takže mu z vody čouhá jen čumák, ponoří se a tuleně shodí do vody, poté ho už jen lehce omráčí. Není mu cizí ani lov na čekanou. Dokáže i čtyři hodiny čekat u otvoru v ledu, aby pak jedinou ranou srazil tuleně, který sem připlave a vystrčí hlavu. Občas je pronásledován polární liškou, která se živí zbytky jeho potravy.

[Styx]

Přirození nepřátelé: Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Avšak ve vodě pro něj velké nebezpečí představují mroži, kteří na něj útočí zespodu a kly mu rozpářou břicho. Ještě větší nebezpečí pro něj však představuje kosatka dravá.

Rozmnožování: Lední medvědi začínají s námluvami v době od konce března až začátku června, kdy samci začínají hledat samice, které se už nestarají o mláďata z minulých let. V listopadu a prosinci, když si lední medvědi vyhrabávají ve sněhu doupě na zimu, samice rodí, obvykle 2 mláďata v jednom vrhu. Stěny v brlohu pak zledovatí díky teplému medvědímu dechu, takže vevnitř se udržuje teplota vhodná pro mláďata (cca 18 °C). Medvědice si je navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se medvíďata rodí holá, slepá a hluchá. Mláďata jsou navíc poměrně malá. Svými 450 až 900 gramy se velikostí podobají kryse. Medvědice se o mláďata stará zhruba 3 roky. Pak je odvrhne a v dalším roce se opět páří se samcem, který si ji najde. Lední medvědi pohlavně dospějí ve třetím až pátém roce.

Zajímavosti:
Játra ledního medvěda jsou pro člověka nepoživatelná. Obsahují totiž příliš velké množství vitamínu A. Jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu.
Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi, číhající na tuleně, si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však nejedná o obecně rozšířené chování.
Když je medvěd lední donucen okolnostmi, dokáže vyvinout rychlost až 40 km/hod, ale rychle ho taková zátěž unaví. Běžně se pohybuje rychlostí jen 3 až 6,5 km/h.
Medvěd lední má černou kůži (mláďata růžovou), aby lépe vstřebával teplo.
Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda jde proto jen těžko zachytit termovizí.
Lední medvěd se může křížit s medvědem grizzly.
Lední medvěd uplave až 100 km bez přestávky.
Lední medvědi zřejmě vznikli už před 600 000 let.

[Styx]