od Rebecca Altamirano » pon zář 03, 2012 11:14 pm
Když dopadnou na dno? kráteru generátory na jejich botách přetíženě zaječí a písek se rozstříkne kolem nich, div se nepřetaví do skleněných zrnek.
R: +rozhlédne se kolem a potřese hlavou+ Tak tohle je tedy Údolí Šeré smrti. Roztomilý. +ušklíbne se a bezútěšná pustina kolem ji na náladě nepřidá. Od chvíle kdy nechala doma Charlieho má dost divný pocit, jakoby to byla velká chyba. Potlačí tyhle podivné myšlenky a podívá se na Jana.+ Tak mě veďte, Mistře. Tudy jsem ještě neměla tu čest... +uculí se+
J: +I on se rozhlédne, ale nic nového tu není, a ani mu ta krajina nepřijde divná. Dlouhými kroky vyrazí k obzoru, kde se tyčí vysoké, temně šedé věže Brány pekelné.+ Tak mě napadá, máš minci? +koukne se zájmem na Beccu.+
R: Minci? +překvapeně se na něj otočí.+ Ne, měla bych? +moc nechápe, proč se jí na to ptá.+
J: Tak to je dost blbý, chudák Cháron. +zazubí se vesele a to už se před nimi objeví břehy temné řeky Podsvětí a vychrtlá postava převozníka se jim zahldí vstříc. Jakmile spatří Janovu tvář, nefalšovaně zasténá zoufalstvím.+
Ch: Tebe se už ani neptám, jestli zaplatíš. Ale tvá společinice bude muset, jinak konečně převezme mé břímě. +zadívá se na Beccu+
R: +podívá se z jednoho na druhého a zavrtí hlavou+ Je mi líto, drahý Chárone, ale z toho nic nebude. Jdeme jen na návštěvu, víš? Ale abys neřekl, že jsem nevychovaná, jako tady ten, - +píchne bradou k Janovi, který se pobaveně šklebí+, tak chytej. +a hodí mu zlatý galeon, který se i v čeru zaleskne ryzím zlatem+
Ch: +rozšíří se mu překvapením oči.+ Vřelé díky a pojďte tedy, převezu vás... +pokyne jim a když nastoupí, pomalu je přpraví přes zrádné proudy řeky Styx na druhý břeh.+
J: Ty teda taky zkazíš každou srandu, těšil jsem se, že mu taky rozbiješ hubu. +ušklíbne se, když prochází poslední částí cesty, vedoucí k Bráně. Beccu už však chuť na vtipy poněkud přechází, protože už vidí první "linku" třídění duší a první utrpení, které tu čeká ty nešťastníky, kteří se sem dostanou.+
R: To mě teda fakt mrzí, ale nevidím důvod, proč mlátit Devlinova převozníka, když můžu zaplatit. Stačilo mi rvát se s Cerberem, pamatuješ? +ušklíbne se taky a právě tehdy jim cestu zastoupí ohavný démon, na výšku snad dva a půl metru vysoký. Rohatou hlavu přiblíž k nim a upře na ně planoucí rudé oči.+
D: Co tu dělá napůl smrtelný muž a žena, která již nemá duši ke třídění? +pronese dunivým hlasem a z nozder vyfoukne spršku jisker a jedovatého dýmu+
J: +už chce odvětit něco děsně drsnýho, když ho předběhne Becca+
R: Jdu s prosbou za Pánem pekel a žádám tě o volný průchod tam i zpět. +Pronese s daleko větší sebejistotou než skutečně cítí.+
J: +jen pozvedne obočí a zvědavě sleduje, co se bude dít.+
D: Hmmm...+zavrčí dlouze a upřeně se jí zadívá do očí. Becca neuhne, ani když se začne přehrabovat ve staletých vzpomínkách, protkaných krví, násílím a utrpením, nejen těch, co si to zasloužili.+ Škoda, že tvá duše ti již nepatří. Po tvé smrti by byla bezpochyby naše... +Potřese zklamaně hlavou.+ Avšak vidím, že jsi nás vcelku slušně zásobila celými zástupy jiných duší, takže protentokrát můžete jít. +ustoupí stranou a pokyne jim k Bráně, která se před nimi otevře.+
R: +když se prohrabuje její hlavou, zatne ruce v pěst, tak silně, až si zaryje nehty do dlaní a kapky krve dopadnou na zem, kde se okamžitě vsáknou do písku. Navzdory tomu to však z ní, jakoby to tekutiny vysrklo nevychované dítě.+ Díky, Velký Strážce Brány. +poděkuje poněkud sevřeným hlasem a spolu s Janem bez ohlédnutí projdou Branou dál.+
J: řekl bych, že ta jeho procházka tvou hlavou se ti dvakrát nelíbila...? +podotkne, ale víc než se vystříhá podívat se na ni.+
R: To bys teda kurava uhádl...Beztak je to Devlinova práce, to se klidně vsadím. +zavrčí vztekle, zatímco sestupují kolem šílených mučících linek, kde se duše svíjí, kroutí, škvaří, kde jim trhají končetiny, zas a znova dorůstající, stahují z kůže a vůbec provádí všechny myslitelné i nemyslitelné způsoby utrpení, jaké si jen lze vymyslet.+
Když takto projdou všemi kruhy Pekla, aniž by dal jeho Vládce najevo, že o nich ví, ocitnou se nad Chrámem Hrůzy a Propastí Věčného ztracení. Tehdy se objeví dva důkazy toho, že nich Devlin nejen ví, ale že je už očekává.
+Ozve se třes hromu a zaskřípění drápů po kameni, následovaný zvukem opření obrovského meče o zem+
J: Velký Admirále, Velký Leoparde... Rád vás zase vidím.
VL: I my tebe rádi vidíme, Jane. +zahřmí jeho hlas a oborovské špičáky v zubaté tlamě se zalesknou hrozivým leskem.+
VA: A rádi poznáváme i tvou společnici, Lucifer vás již očekává. Pojďte... +oba démoni se otočí a otevřou dveře do hlavní síně Chrámu Hrůzy, s Trůnem bolesti přímo před nimi a Devlinem, pohodlně usazeným na něm.+
D: Jaké příjemné překvapení, to je taky dost, že mě navštíví i někdo jiný, než Gabriel a Michael. +ušklíbne se svým typickým úsměvem a vstane, velká černá křídla roztáhne do plné šíře a líně jimi mávne.+ Pokud jste mě ale chtěli vidět, stačilo zavolat, přišel bych, to oba víte. Rád bych měl záminku, zajít na Povrch. +koukne na Jana, jestli mu to osvětlí+
J: na mě nekoukej, já tu jsem jen jako cestovní průvodce. +zazubí se na něj.+
D: už zase? +odfrkne si a potřese blond hřívou.+ Doufám, že tentokrát sekání hlav neplánuješ, víš jak to dopadlo posledně. +zamračí se na něj a podívá se mu do očí+
J: Ani náhodou, myslím že jednou stačilo. +opětuje klidně jeho pohled, v koutcích rtů lehký úsměv+
D: Krucinál hergot, z tebe mám fakt Noční můry, víš to? +zavrčí a obrátí pohled k Becce+ Ale tebe vždycky rád vidím, krásná upírko. +usměje se na ni vpravdě andělským úsměvem, který však v sobě má přesto náznak hrozivosti, která by nejspíš každého poslala přímo do spárů šílenství+ Chtěla jsi mě tedy vidět ty, jestli to dobře chápu? Proč jsi mě prostě nezavolala? +zeptá se znovu+
R: A já ráda vidím tebe.+pousměje se a opětuje jeho pohled.+ To jsem mohla, ale řekla jsem si, že když někdo od někoho něco chce, měl by za ním přijít on, ne naopak. +podívá se na něj+
D: ach táák, takže máš nějaké přání? A jdeš s ním za..mnou? +usměje se šířejí a ponoří své černé oči do jejích tmavě hnědých.+ Podívej se mi do očí, Prokletá! +zasyčí Síní jeho hlas nižší démoni se celí připosrazí. Jan se zvědavě sledují,opřený o zeď Chrámu.+ +Becca opětuje pevně jeo pohled,ale dělá jí to větší problémy než dřív. Uvědomí si, že je to tím divným pocitem, který se týká Charlieho. Nejraději by uhnula, ale nemůže dopřat Devlinovi takový triumf.+ Hmm...+přivře se zájmem oči a přeruší hrabání v její hlavě.+ Něco se od posledního setkání změnilo, že? Cítím strach, ale nemáš strach o sebe...
R: Máš pravdu a nebudu ti lhát, stejně by to bylo k ničemu. Víš o tom démonovi,který po mě jde? +když Devlin přikývne, pokračuje.+ Je to s ním čím dál horší, kdyby šel jen po mě, je mi to fuk, klidně se s ním budu kočkovat do skonání světa, ale... nedávno se zaměřil na mé přátele. +podívá se na Devlina.+ a to nemůžu přehlížet. Jenže je daleko silnější než dřív a já už na něj nestačím. Proto jsem tě přišla požádat o pomoc. +podívá se mu do očí a tentokrát se už nezachvěje.+
D: Tak takhle je to...říkal jsem si, proč jsi ho už dávno nevyřídila... +zamyšleně si poklepe prstem na bradu a zlehka mávne křídly.+ No, pomůžu ti, ale nebude to zadarmo, samozřejmě.+
R: Copak nestačí ty stovky a stovky duší, co jsem ti poslala? +pozvedne obočí.+
D: Možná částečně, ale jejich přísun už ustal, nebo ne? +usměje se a přivře oči.+
R: To máš pravdu. Dobrá. Celý další rok ti budu posílat další duše. Stačí to?
D: +na okamžik se zamyslí a pak se usměje+ Platí, rok dodávek, každý týden aspoň jedna duše. Takže teď se může kouknout hlouběji na předmět dohody....+spokojeně si zamne ruce a luskne prsty. Před nimi se objeví jakési okno,které jim ukáže Daria,který zrovna vysává život z nějaké ženy.+ Hmm, vynalézavý...+konstatuje spíš pro sebe Devlin, pak se ale zamračí.+ Tak moment....+sevře ruku v pěst před sebou a prudce trhne k sobě. Na Dariových zádech se otevře hluboká rána, která...krvácí.+
R: +zůstane nevěřícně zírat na krev, řinoucí se z rány.+ Co to sakra...?! +podívá se na Devlina a vzápětí na Jana, ale oba se tváří stejně překvapeně.+ Chápeme všichni, co právě vidíme? Nevím jestli jsem dávala dost pozor, když jsme ve škole brali démony, ale démoni přece nekrvácí, nebo jo? +znovu žádá pohledem oba o odpověď.+
D: tos řekla naprosto správně. Démoni nekrvácí. Jenže on, +píchne prstem k Dariovi, který se vztekle zmítá a snaží se zastavit krvácení+, není démon, moje milá. +pronese zaujatě a lehkým mávnutím ruky zavře Dariovu ránu i okno, které ho zobrazuje.+
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...
