Pavouci

[Styx]

Sklípkan (Mygalomorphae) - Tarantule

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: klepítkatci (Chelicerata)
Třída: pavoukovci (Arachnida)
Řád: pavouci (Araneida)
Podřád: sklípkani (Mygalomorphae)

[Styx]

Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, hlavohruď a zadeček. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čeledi Theraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery se otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě makadla, která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Někteří sklípkani mají na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.

Nohy: Sklípkan má celkem 6 párů končetin.
První pár je přeměněn na klepítka. V nich je umístěna jedová žláza.
Druhý pár je přeměněn na makadla. Jejich funkce je kráčivé nohy.
Třetí až šestý pár končetin slouží k pohybu, jsou složeny z osmí článků a poslední dva nesou zpravidla na spodní straně zvláštní chloupky.

Způsob života: Sklípkani se dělí podle způsobu života na stromové, zemní a podzemní druhy.
Stromoví sklípkani žijí hlavně v pralesích, kde přebývají v korunách stromů, kde si také stavějí hnízda.
Zemní sklípkani se skrývají v úkrytech na zemi, například pod kameny čí kousky dřeva a opouští je při hledání potravy.
Podzemní sklípkani žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jenž jsou vystlány pavučinou. Samičky těchto druhů tráví skoro celý život v úkrytu a živí se hmyzem, který se ocitne v blízkosti vchodu do jejich nory.

[Styx]

Potrava: Menší, převážně pouštní druhy se živí hmyzem či jinými pavoukovci. Větší druhy loví hmyz, ale také ještěrky, malé hady, hlodavce, stromové druhy a také ptačí mláďata. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstříkne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že ji do těla vstříkne trávící enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu. Zbytky kořisti, které sklípkan nedokáže rozložit (kosti, kůže), jsou zformované dokuličky a odhozeny.

Obrana: Sklípkani mají několik obraných taktik.
Obranné postavení s kousnutím: Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele znova a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné. Nejnebezpečnější jsou rody z Asie a Afriky, které jsou i zdraví nebezpečné. Ostatní sklípkani mají jed neškodný.
Uvolnění žahavých chloupků: Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení a obnovují se při dalším svleku.
Ostřikování výkaly: Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.

Zajímavosti: Největším sklípkanem je Theraphosa blondi, který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm. Ve střední Evropě žijí jen tři druhy pavouků, kteří jsou blízkými příbuznými sklípkanů. Samičky některých druhů se mohou dožít až 25 let. Samci sklípkanů se obvykle dožívají okolo dvou až tří let po dosažení pohlavní dospělosti.

[Styx]

[Styx]

Theraphosa blondi