Velbloud

[Styx]

(Camelus bactrianus)

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: Velbloudi (Tylopoda)
Čeleď: Velbloudovití (Carnelidae)
Rod: Velbloud (Camelus)

[Styx]

Popis: Velbloud dvouhrbý je celkově mohutnější než jeho příbuzný velbloud jednohrbý. Stejně jako všichni velbloudovití má vyvinuté pouze dva prsty, jejichž kosti směřují do stran a vytvářejí oporu pro široké a ploché nášlapné mozoly. Každý prst nese na horním okraji plochý pazneht. To umožňuje velbloudovi mimo jiné i chůzi po sypké písčité půdě, do které by se klasicky utvářená kopyta hluboko bořila.
Velbloud dvouhrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama, delším krkem, které měří na délku 220 - 350 cm a na výšku v kohoutku 190 - 230 cm. Jeho hmotnost se pohybuje nejčastěji od 450 do 650 kg, ale může přesáhnout i 670 kg. Má poměrně malou hlavu s prodlouženými nozdrami, který přečnívají nad horní mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený pysk. Rostliny trhají pomocí dlouhých spodních řezáků, které směřují dopředu a pohybují se proti bezzubé horní části. Jeho největší charakteristikou jsou dva hrby. Před vniknutím rozvířeného písku do očí ho chrání silné řasy a podobný účel mají i jeho štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Jeho další charakteristikou je jeho pohyb, jelikož zvedá jak při chůzi nebo běhu obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí.
Jedním z důvodů pro chov tohoto savce je také jeho velice kvalitní jemná a v zimě hustá srst, která je na některých místech dlouhá až 25 cm (například na krku). Když po zimě velbloud líná, jeho srst mu vypadává ve velkých chuchvalcích.

Výskyt: Velbloud dvouhrbý se vyskytuje ve Střední Asii a to konkrétně v Číně a Mongolsku. Obývá nehostinné stepi a polopouště v nadmořské výšce 1500 až 2000 m .n. m., kde teploty vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na - 25 °C. Na tyto drsné podmínky je velbloud dvouhrbý vybaven několika nápadnými adaptacemi. Dokáže přečkat dlouhé období bez pití, která souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Drabaři však nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystýlce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absolvována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusí potit, aby se ochladila. Jejich metabolismus překoná až 20% úbytek vody v těle (člověka při 12% čeká smrt). Velbloud dvouhrbý neboli drabař byl sice zdomácněn, ale nerozšířil se hodně mimo svůj původní areál, jako je tomu u velblouda jednohrbého (dromedára). Divoce žije jen malý počet velbloudů v poušti Gobi, a ani v jejich případě není vyloučeno křížení s domácími zvířaty.

Potrava: Velbloudí jídelníček tvoří doslova jakékoliv rostliny včetně trávy, listy stromů a keřů a drobných bylin i trnitými keři rostoucí v suchých oblastech. Také jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.

Způsob života: Drabaři žijí ve stádech čítajících až třicet kusů a vedenými pokaždé jedním starým samcem. V období říje spolu samci často svádějí o samice urputné souboje, které málokdy končí smrtí.

Rozmnožování: Po 370 až 440 dnech (zhruba po 13měsíční) březosti rodí samice jediné mládě, které je aktivnější do 24 hodin, ale občas musí být i po několika dní matkou podpíráno. Saje asi zhruba rok a samice pohlavně dospívají za 3 - 4 roky, samci za 5 - 6 let. Dosahují rychlosti 20 km/h.

Kriticky ohrožený druh!

[Styx]