Romania - Bucuresti

[Rebecca Altamirano]

Naklape to tam. Jistě, madam, je vám plně k dispozici. Kdyby jste měla zájem, máme tu i hotelové lázně. Nabídne s úsměvem. Pak jí podá magnetickou kartičku, co tu vedou místo nudných klíčů. Přeji příjemný pobyt, madam.

[Syriana Spinnel]

Díky, určitě je později využiju, mějte se. +zdlachmí kartičku a vyběhne po schodech, na výtah se necítí a vpadne do pokoje. První co udělá je, že zvedne telefon, objedná si jídlo na pokoj, pak se vyslíkne a naloží se na nekonečně dlouhou dobu do vany+

[Gabriel]

Vejde zadním vchodem do hotelu a ni ne deset minut po tom, co mu Rick prásknul, že dorazila jeho "kamarádka". V kuchyni vezme podnos s jídlem, který si Syr objednala a nikdo se neodváží říct ani fň. Vejede k jejímu pokoji a zaklepe na dveře.

[Syriana Spinnel]

+Se zrovna utírá v koupelně a suší si vlasy, když pokojová služba zaklepe+ jo, pojďte dál a dejte to na stůl prosím, dýško si vemte na konferenčáku +volá z koupelny zatímco kolem sebe omotává ručník+

[Gabriel]

Pobaveně mu cuknou koutky, když ji slyší. Vejde a zavře za sebou. Položí tác na stůl a dojde ke dveřím koupelny, kde se ležérně opře o zárubeň. Syr k němu stojí zády a zachytí v zrcadle její pohled. Možná bych si mohl dýško vybrat v naturáliích, co ty na to? Nepatrně se pousměje koutkem rtů a oči se mu lesknou jako horká čokoláda.

[Syriana Spinnel]

+jako vždy, i tentokrát se lekne, vyjekne a trochu poskočí jak se lekla při zvuku toho hlasu, tak nečekaného za tak krátkou chvíli co je tam, že se ani nijak nestihla na jejich setkání připravit. Prudce se otočí a ručník jí sklouzne k zemi. Syr neví co dřív jestli ho chytat nebo se krýt rukama, srdce jí buší jak po maratonu, nakonec se pro něj shýbne a jen si ho před sebou drží. To že za sebou má zrcadlo a Gabriel má tak pěkný výhled na její zadní část těla jí nedojde+ Proklatě! +vyplivne konečně nějaké slovo ze sebe a když vidí jak se uculuje tak se taky zakření+ to bys nejspíš mohl +přikývne a v očích jí zahoří+ Ahoj Gabrieli, kde se tady u všech vlků bereš?

[Gabriel]

Pobaveně mu zajiskří v očích, když se tak pěkně lekne a nevynechá příležitost pořádně je okouknout. Kde se tu beru? Pozvedne obočí. Snad sis nemyslela, že můžeš přijet do mého města, aniž bych se to hned nedozvěděl. Navíc když se ubytuješ v mém hotelu. Dodá důraz na přivlastňovací zájmeno a v očích mu pobaveně blýskne. Ale že sis dala s tím návratem na čas... Dodá tišeji a dvěma kroky překoná vzdálenost, která je dělí. Zadívá se jí ze své výšky do očí a pohladí ji po tváři. Vlastně jsem už nečekal, že by ses vrátila... Opraví se po chvíli a nepřestává ji propalovat pohledem.

[Syriana Spinnel]

Vlastně máš naprostou pravdu, to jsem si nemyslela, ale říct ti po dvou minutách co jsi tu, že jsem s tím počítala by bylo nejspíš troufalé a drzé ne? +dá svou ruku na jeho a usměje se na něj nahoru+ Ano, trvalo mi to, ale... musela jsem toho spoustu udělat, a teď jsem tady +proklouzne kolem něj do pokoje, utáhne si pořádně ten ručník a zapálí si a rozhlídne se po pokoji, pohled jí utkví na nové skříni a zase sklouzne na Gabriela+ Nezavolal jsi

[Gabriel]

Přejde za ní do pokoje a když její pohled utkví na skříni, ušklíbne se a jen pokrčí rameny. Nezavolal... Souhlasí tiše a upřeně ji sleduje. Měl jsem pocit, že po tom, jak jsi odešla už nemám právo, ti volat... Nechá ta slova viset ve vzduchu, když si vzpomene na situaci, ve které se necházeli, když jí zazvonil mobil...

[Syriana Spinnel]

Ach jak strašně se mýlíš, Vlku +povzdechne si unaveně a sesune se do pohovky+Jsem rozvedená... +když to říká tak bloudí pohledem po pokoji ale nakonec k němu pozvedne oči a čeká nějakou, jakoukoliv reakci+ Tak jo, prosím tě, nestůj tam jak solný sloup a řekni už něco nebo zešílím