Westeros

[Wenai Lafayette]

+přijde ke stromu, úplně jak u vytržení, sundá si rukavici a hodí ji na zem a dotkne se tváře vyřezané v kůře a mezi prsty jí proběhnou modré jiskřičky, přejede konečky prstů přes dřevěné rty a vykročí doprostřed háje, rozhlíží se kolem a je jako u vytržení, nad ní se rozšustí listy čarostromů a Duch si stoupne za Jona a šťouchne ho hlavou do stehen, jako by ho popoháněk směrem k ní+

[Syriana Spinnel]

JON: +udělá několik kroků k Wenai, uchvácený tím místem, ale není to jako minule, je to jiné, jako by ho něco tlačilo do hrudníku a nutilo jít blíž. Přijde k Wenai a chytí ji za ruku a dívá se co se to děje+

Syr: No páni +vydechne tiše a dívá se na háj čarostromů, cítí ze vzduchu něco jako magii, ale starou, tak strašně starou jako svět sám+

[Wenai Lafayette]

+když ji chytne za ruku, tak k němu konečně sklouzne pohledem a usměje se na něj, chytne ho za pas a přitáhne k sobě a jemně, něžně ho políbí a v tu chvíli je oba naplní příjemné teplo, které pomalu roste a sílí+

Pyp: +ohroměně kouká kolem a když mu pohled padne na ty dva, tak nenápadně koukne na Syr a nenápadně k ní udělá pár kroků+ Je to krása, že? +promluví tiše+

[Syriana Spinnel]

JON: +přímo horký žár mu stoupá tělem a tam kde se spojují jeho a její rty se vlévá ven, ohřívá vzduch kolem nich. Jon ji k sobě přivine a tiskne se na ni, hlava se mu točí. Vklouzne jazykem do jejích úst a ochutnává ji, jako by se od ní nemohl odtrhnout+

Syr: To je +vydechne a klesne na kolena, hlava se jí motá+ Pype, odveď mě dál, kousek, hned +vzhlédne k němu a její oči mají pomněnkovou barvu+

[Wenai Lafayette]

+sundá si i druhou rukavici a vjede mu prsty do vlasů, chvilku se jimi probírá a oplácí mu polibky, pak mu z ramen shodí plášť a začne rozepínat kabát, pomalu, nikam nespěchá, stejně by to ani nešlo, protože je skoro mimo sebe, cítí teplo a zeminu ve vzduchu, a je jí čím dál tepleji+ Svleč mě, prosím. +požádá ho potichu a sama ho taky odstrojuje+

Pyp: Jsi... jsi v pořádku? +kouká na ni poněkud vyplašeně a pomůže jí na nohy a vede ji dál od božího háje, k okraji lesa+ Co se děje? +sám to taky cítil, ale ne tolik+ Co to bylo?

[Syriana Spinnel]

JON: +měl by být vyděšený, ale místo toho je klidný jako beránek, vidí jen Wenai, krásnou a zářící, konečky prstů se dotkne její tváře a přejede po nich až ke rtům, na které se pak přitiskne rty. Stáhne jí z ramen plášť a nechá ho spadnout na zem, sevře v dlani přes látku ňadro a ztěžka vydechne. Kousek po kousku z ní sundává kožešiny a topí se v jejích očích+

Syr: Jo, jo +přitáhne si kolena k bradě a zhluboka se nadechuje, uvnitř svého těla je rozpálená jako žhavá ocel.+ Bohové, to jsou staří mocní bohové Pype

[Wenai Lafayette]

+oplatí mu polibek a konečně z něj sundá kabát i košili a odhalí jeho hrudník, přejede po něm prsty a cítí jeho horkou, přímo planoucí kůži, taky si stáhne košili, aby konečně ucítila na kůži chladný vzduch, ale ten kolem není, oba stojí na hebké trávě v háji a kolem je zima až praští, obejme Jona a přitiskne ho k sobě+

Pyp: +sáhne jí na čelo a pak na tváře+ Ty úplně hoříš! +řekne trochu vyplašeně, pak koukne k božímu háji a vzpomene si na ty dva a skousne si ret+ No... jestli chceš... tak taky můžem, ehm, já jsem připraven. +vypne se a hrdě se narovná+

[Syriana Spinnel]

JON: +přitiskne svou kůží na její, doufaje, že se aspoň trochu schladí, ale jak on tak Wenai přímo hoří jako by stále v horoucím slunci Léta, hrudníkem se otře o její drobná ňadra a rty ochutná hebkost její pokožky. Svými dlaněmi jí přes bříško a boky zajede pod kalhoty, prsty se mu netřesou, jsou jisté když jí rozšněrovává a nechá je spadnou do trávy, která bují kolem nich a jsou na ní drobné kvítky+

SYR: +podívá se na něj pohledem, jako by byla opilá+ Ne Pype, já nemůžu, nezlob se +přitáhne ho k sobě a rukou mu nečekaně vklouzne do kalhot+ ale můžu ti pomoct jinak +ruku má žhavou jako uhlíky, když v ní sevře jeho mužství+

[Wenai Lafayette]

+dech se jí zrychluje, políbí ho a rukama mu bloudí po těle, přes svaly, ruce až k zápěstím, klekne si před něj a rozšněruje mu kalhoty a sundá mu je, když se před ní objeví jeho mužství, tak mu jemně olízne špičku a stáhne Jona k sobě do trávy+

Pyp: +když řekne, že nic nebudte, tak je evidentně zklamaný, ale to ho rychle přejde, když ucítí její horkou ruku v kalhotech, spokojeně zasténá a je tvrdý jako skála, klekne si a položí jí ruku na koleno+

[Syriana Spinnel]

JON: +hrdelně zasténá, ještě nikdy nepocítil tak krásný pocit, jako když se dotkla svým jazykem jeho údu, je až bolestně tvrdý. Klesne k ní do trávy a bloudí jí rukama po těle, prozkoumává hladkost ženského těla, její krásy, nos zaboří do jejího pupíku a jede s ním nahoru, mezi ňadry ji olízne a pak se přisaje k čnící bradavce+

SYR: +Zručnými pohyby přejíždí po celé délce jeho mužství a palcem ho dráždí přes hranu žaludu, sem tam zavadí o varlata a promne je+