Zahrady

[Rebecca Altamirano]

Nech si ty svoje hry, Dariusi. Přišel jsi za mnou, fajn. Ale tady nedělej rozruch ano? Víceméně ho prosí, což jí je asi tak příjemný, jako před někým klečet.

Syr: Jo, znám ho. Je to démon, kdysi v L.A. jsem ho poslala na věčnost. Ale jak vidno, jeho šéfik vysloví to s pořádnou ironií v hlase. ho poslal zase zpátky. Holt dobrý poskok se osvědčil. Všimne si jak mu zuřivě blýskne v očích ledově modrý záblesk. Stále se však nepřestává společnesky usmívat, jako by jen příjemně konverzovali.

Ne, nemusíš. To zvládnu sama. Díky. Rychle na ni pohlédne, ale hned zas sleduje Daria.

[Syriana Spinnel]

Becca: no jak myslíš, ale já tu pro jistotu zůstanu+řekne odhodlaně+
+Znovu pohlédne na toho muže, a v hlavě jí to všechno šrotuje+

[Darius]

Je to krása, když takhle vedle sebe stojí tak krásné dámy. Jen kdyby se na mě trochu usmívaly. Najednou se během mrknutí oka dostane za Beccy a obejme ji kolem pasu. Druhou ruku jí zaboří do vlasů a upře na Syr pohled plný krutosti a pohrdání celým světem. Jenom klid, zlato. Nech tu hůlku hezky dole. Jak jsem řekl, mě nic neudělá, zato já mám život téhle upírky v rukách. Chladně se usměje a skloní se níž k Beccy. Dnes tě ještě nechám být, ale staré účty je třeba vyrovnat, zlato. Políbí ji na krk a trochu kousne. Vzápětí od ní odstoupí, zlehka mávne rukou a zmizí v oblaku černého dýmu.

[Rebecca Altamirano]

Nezmůže se ani na slovo, jen ztěžka oddechuje a upírá pohled na místo, kde zmizle. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnila a sáhne si na krk. Setře trochu krve a zamračí se. Ty hajzle, to se vsaď, že se účty musí vyrovnat. Slíbí temně a v očích jí zeleně zablýskne.

Nepůjdeme zpátky dovnitř? Obrátí se na Syr a pokusí se vyrovnaně usmát. Skoro se to i povede.

[Syriana Spinnel]

+Pořád zírá na to místo kde zmizel, a pak upře pohled na Beccu.+
Zlatíčko, jsi v pořádku? On zněl opravdu velmi ehm... rozhodnutě. Mé přítelkyni nebude nikdo vyhrožovat, a přímo přede mnou. To nenechám jen tak. Něco na něj určitě musí fungovat, sakra.
+rozčileně přechází sem tam, a uvažuje o tom so ví o démonech+

[Rebecca Altamirano]

Trochu unaveně se usměje. To je v pohodě, zvládnu to. Nejvíc mi pomůžeš tím, že mu půjdeš z cesty, jen ho zahlédneš. Pár démonů už jsem poslala tam kam patří, ale jen on se dokázal vrátit. Buď má tam dole fakt protekci, nebo je sám mocnější, než jsem si myslela. Pokrčí rameny. Nevím, co je horší. Trochu pobaveně. Ale to budu řešit až jindy. Teď nepracuju, bavím se. Mrkne na ni. Pojď, jdem omrknout, co se tam děje. Doufám, že Lestat Styx nepovečeřel. Zasměje se.

[Syriana Spinnel]

+Trochu křečovitě se usměje, a jde s Beccou, ale má o svou přítelkyni obrovský strach. Dokonce i Syr pocítila moc toho démona, a to jí na bezstarostnosti ani trochu nepřidá+

Musím se něčeho napít...

[Rebecca Altamirano]

Skvělej nápad! Povzbudivě se usměje, drapne ji za ruku a vleče k baru.

[Sirius Black]

Tak co, je líp? *kouká do tmy*
Jo, už je to dobrý... *už se dokonce i usmívá* Je nádherná noc...Jak tak na tebe koukám, tak by ses nejraději proběh, co? *uculí se*
Ty mně snad čteš myšlenky... *lehce se štěkavě zasměje*
Jen znám svého muže *šibalsky* Tak jdi, já se vrátím zpátky...i přes ten kabát mně už je zima...
A trefíš tam? *dobírá si ji*
*přikývne se smíchem* No tak běž už! *postrkuje ho*
Uvidíme se později...*usměje se a políbí ju, přemění se ve psa, vycení zuby do úsměvu, šťouchne do ní čeníškem a je fuč*
*se smíchem za ním ještě chvíli kouká a jde zpátky do sídla, z dálky slyší hlasité zavytí, zasměje se a je uvnitř*

[Viktor Lafayette]

+pomalu prochází zahradou a ucucává ze skleničky, vychutnává si samotu+