Ložnice v podkroví

[Styx]

+zatváří se tak nešťastně, jako by se právě dozvěděla, že propadla u zkoušek z lektvarů+ Já hloupá, že jsem chvíli nepočkala +pak na něj zamrká jako panenka+ Šlo by to ještě vzít zpátky? Žes už jako dosondoval a chystáš se k odpovědi? +uchichtne se a paže mu ovine kolem krku+ Tak tohleto ti opravdu věřím. Stoprocentně +zašeptá, nakloní hlavu a vtiskne mu jemný polibek na rty, co na tom, že není na řade s vybíráním odměny+

[Remus Lupin]

hm..pozdě...*zatváří se přísně a pak jí šeptne do rtů* ale možná bych si to mohl vybrat jako odměnu, místo odpovědi...*zavrní ji do ouška a vtiskne si jí do náruče pevněji*

[Styx]

+rozesměje se+ Tak to je fikané! Jsi prostě hlavička +trochu se skloní a olíbá mu lechtivými polibky krček+ Prozradíš mi, kde máš nejcitlivější místečko? Kam chceš pusinkovat? +zeptá se ho zvědavě+ To není další soutěžní otázka, tohle mě zajímá právě teď.

[Bruno Duvenblejt]

Celou dobu visí venku na zasněžené větvi smrku přímo před oknem Remusovy ložnice a naslouchacím zařízením vyslechne celý jejich rozhovor. Ruce mu tak promrzly, že už se nedokáže déle udržet a kotrmelci z větve na větev slítne až na zem. Naštěstí (nebo naneštěstí?) jeho pád ztlumí hluboká sněhová závěj a žuchne do ní až po krk. Namáhavě se vyhrabe, posbírá, oklepe a celej rozbolavělej se rychle brodí hlubokým sněhem pryč, jakoby ho honili vlci.

[Remus Lupin]

*a Remulus dole u krbu nastraží uši, ohrne pysky a zavrčí..chvíli poslouchá, vytlape až ven, zavětří a doběhne až ke stromu, z kterého spadnul, ščekne a chvíli běží po stopě, s hrozivým vrčením a štěkáním ho dožene a skočí po něm, až mu v tlamě zůstane kus...kalhot, s tím v tlamě chvíli háže hlavou ze strany na stranu, jak si hraje chvíli s "úlovkem", pak ho to přestane bavit a Bruno mu mezitím asi poutekl, a jak je ulítaný za den, tak se vrátí zpátky do pelechu, kde se spokojeně stulí do klubíčka a vytuhne, kus kalhot pěkně pod packou, aby mu to někdo neukrad*
hm..hledej, karkulko...třeba najdeš..*zasvítí mu při představě jejích rtů na celém těle oči..pak se zamračí, jak slyší Remuluse štěkat venku, ale nakonec klepnou dvířka, když se vrátí, tak tomu přestane věnovat pozornost a zase se zaměří na Styx*

(tak EDIT:))

[Bruno Duvenblejt]

(a já doufala, že ho konečně někdo kousne do zadku )

[Remus Lupin]

(lááách...že by? jsem se rozhodovala...tak, třeba ho rafnul do prd..ehm, zadnice při tom stopování, no...aby Brunovi nebylo líto, že tentokrát z toho vyšel lehce)

[Remus Lupin]

(upraveno)

[Styx]

(láách... tak konečně na něj došlo )

[Styx]

+zvedne hlavu, když Remulus začne venku vyvádět, ale když je po chvíli klid, nevěnuje už tomu pozornost a zase se otočí k Remusovi+ Ty jsi mi ale chytrý vlček +mrkne na něj a klekne si mu mezi stehna+ Jak chceš... budeme tedy hledat +zavrní mu do ouška a jazýčkem mu oslintává:) záhyby ucha a ožužlává lalůček. Sklouzne rty níž, přes hrdlo až na hruď, pozoruje přitom každý záchvěv jeho pokožky a na chvíli se zastaví u jeho bradavky, kterou nejdřív ochutná, pak lehounce stiskne mezi rty. Zvedne oči k němu+