Černý pokoj

[Rebecca Altamirano]

Bolest a jeho mohutný orgasmus jí samotnou pošlou přes okraj vlastního vyvrcholení, hlasitě zasténá, svírá kolem něj svaly a chvěje se po celém těle jako v zimnici, ale zároveň má pocit, že shoří. Když odezní nejsilnější extáze, téměř se zhroutí na postel a zůstane tak v podstatě viset v poutech, což jí absolutně nevadí. Zrychleně dýchá, vlasy přepadlé přes tvář a na rtech naprosto spokojený úsměv.

[Roger]

Rozepne jí pouta a svalí se vedle ní na záda, oddechuje, hrudník se mu prudce zvedá a usmívá se. Ty jsi vážně moc šikovný kotě. Koukne na ni a odhrne jí vlasy z tváře. Chceš ještě, kotě? Usměje se na ni zvráceně.

[Rebecca Altamirano]

Slastně se protáhne když ji sudná pouta. Pak se otočí na bok a zhýrale se na něj usměje. Rozhodně jsem pro každou další špatnost, která se zrodí ve tvé temné mysli... Zašeptá lehce zastřeným a ještě trochu ochraptělým hlasem. Nestává se ti třeba, že si na tobě tvé...návštěvnice...vypěstují tak trochu závislost? Zeptá se zvědavě a pohledem klouže po jeho štíhlém těle. Protože já osobně bych si na tebe zvykla velmi rychle. Blýskne jí v očích a dotkne se drobné ranky na svém rtu, která už sice nekrvácí, ale také se nehojí tak rychle jako jiné rány.

[Roger]

Usměje se na ni a v očích mu tančí tisíc ďáblů. Občas, ale ne každá si mě může dovolit. Vyšvihne se nad ni a políbí ji, hluboce, ale celkem klidně. Pak rty sjede na krk, tam ji kousne, a na prsa, ktrým se začne věnovat důkladněji, olíbává je a okusuje, sem tam na nich zůstane malá červená památka na jeho zuby. Rukoou jí vjede mezi nohy a líně ji začne prstit.

[Rebecca Altamirano]

Jo tak...no to mě naštěstí trápit nemusí. Ušklíbne se. Opětuje jeho polibek stejně vášnivě, ale i líně. Rukou ho pohladí po zádech až na kříž a když vyjíždí zpět, přidá drápky, až mu zůstane narudlá stopa, na jeho světlé kůži dobře znatelná. Tiše vzdychne když když v sobě ucítí jeho prsty a zvedne proti němu klín, aby ho cítila ještě hlouběji.

[Roger]

Pod jejími nehty spokojeně zamručí a prohne se v zádech až mu zavlají vlasy, pohodí hlavou a skloní se k její tváři, olízne ji. Ještě několikrát ji intenzivně podráždí prsty než do ní strčí i svoje mužství, prsty v ní však nechá a začne pomalu přirážet, ale zrychluje to.

[Rebecca Altamirano]

Prohne tělo do oblouku, když ho znovu ucítí v sobě. Zajede mu rukou do vlasů a donutí ho zvrátit hlavu trochu dozadu. Nadzvedne se a špičkou jazyka mu přejede po linii hrdla, polechtá divoce pulzující místečko a tiše zavrčí, ale pokračuje vzhůru a jemně ho kousne do rtu a pak po něm přejede jazykem. Udělej mi to... Zavrčí chraplavě a podívá se mu hluboko do očí, stále v pěsti svírá jeho vlasy.

[Roger]

Vytáhne z ní prsty chytne ji za krk a přitáhne si ji až k obličeji, tak že se skoro dotýkají nosem. Říká se prosím! Zavrčí nesmlouvavě a už se ani nepohne.

[Rebecca Altamirano]

Dívá se mu upřeně do očí, na rtech náznak lehce arogantního úsměvu. Zlehka přejede bříšky prstů přes ruku, kterou jí drží za krk a kolem žaludku znovu ucítí to příjemné lechtání a mrazení. Takže mám poprosit? Zavrní a několikrát kolem něj stáhne své svaly.

[Roger]

Stiskne zuby, aby to vydržel, ale nakonec promluví, jeho hlas je jasný a pevný a nesmlouvavý. Ano, přesně tak, popros mě. Přitáhne si ji tak blízko, že jí vrčí do rtů. Když něcoc chceš, tak musíš vždycky poprosit, vždycky. Rozumělas?