Černý pokoj

[Rebecca Altamirano]

Zachvěje se když ucítí v sobě jeho prsty, zakloní hlavu a tiše zasténá. Musí se trochu soustředit na jeho slova, protože její mozek tone v bouři vzrušení. Strašně moc...se mi to líbí... Rozpaluješ mě jako plameny pekelné, které se sápou po mé duši, ale mé tělo patří tobě... Zašeptá chraplavě a pohlédne mu do očí.

[Roger]

Ano, ano to patří. Čelem se jí opírá o čelo, dech má rychlý a horký, špička penisu se jí tře o bříško, ale on vnímá jen její vlhkost, hladí ty sametové stěny, tlačí na ně tře je a prozkoumává - naléhavě a chtivě.

[Rebecca Altamirano]

Tiše kňourá a svíjí se pod jeho útoky do svého těla, svaly na břiše se jí chvějí vzrušením, vychází mu svým klínem vstříc a nedokáže potlačit tlumené sténání.

[Roger]

Naléhavě zavrčí, jako kdyby se ten tygr konečně dostal ven, donutí ji se otočit, předlkoní ji a drží ji za pouta, za tu karabinu, takže nespadne úplně. Druhou rukou chytne svoje mužství a prudce do ní přirazí, chytne si ji za bok a pokračuje v prudkém tempu. Podívej se na mě! Podívej se na mě, chci ti vidět do obličeje, když te píchám! Poručí jí.

[Rebecca Altamirano]

Z hrdla se jí vydere něco mezi zavrčením a zasténáním, když do ní tak prudce vnikne, cítí tak velké vzrušení, že vůbec nevnímá okolí, je naprosto soustředěná na jeho tělo, na jeho příkrý hlas a tvrdé přírazy do svého těla. Ohlédne se přes rameno a otevře oči, zahledí se do jeho ostře řezané tváře, do očí planoucích divokým chtíčem. Znovu chraplavě zasténá a kousne se do rtu, až se objeví kapička krve. Než ji stačí slíznout, sjede kapka přes okraj spodního rtu a pomalu klouže dolů, přes bradu až na krk.

[Roger]

Všimne si té kapky krve, přirazí do ní co nejhlouběji a na okamžik ustan v pohybu, narovná ti, přitiskne k sobě a olízne tu kapku, lačně ji slíže, od krku až k jejím rtům, kte kterým se přisaje a políbí ji. Pomalu začne zase přirážet, prsty jí dráždí poštěváček.

[Rebecca Altamirano]

Chraplavě zasténá, když olízne její krev. Vášnivě jeho polibek opětuje a je téměř na pokraji sebeovládání. Vzpíná se proti němu a občas kolem něj sevře své svaly.

[Roger]

Pevně ji chytne za rameno a zase ji předkloní, prudce, zběsile do ní přiráží, z úst se mu derou steny, spíš vrčení šelmy. Chytne ji za lokty, aby se dostal co nejhlouběji a ještě zrychlí svoje přírazy.

[Rebecca Altamirano]

Aach, ano...nepřestávej, prosím... Vyráží hrdelně mezi steny, jeho prudkost, živočišnost a pocit, že si s ní prakticky může dělat, co chce jí zcela stravuje a zaplavuje rozkoší. Cítí jak se k ní blíží vyvrcholení jako vlna tsunami, která bez milosti smete vše, co jí stojí v cestě.

[Roger]

Nehty jí zaryje do kůže a shrdelním zařváním se do ní udělá, nepřestává ale v pohybech, hodlá se do ní vypumpovat do poslední kapky.