Zákulisí

[Aubrey]

(no já to chápu, jak ted jsem jen na stolním, tak kdyby kleknul ještě on, tak mě vážně iebne)

Hm..má štěstí, že tady není nikdo z našich ...příbuzných..na návštěvě..to bys teprv viděl co to znamená hnijící mrtvola...*poznamená vesele, skoro jako by to zábava něco takového vidět* tak něco málo?*povytáhne obočí a zadívá se na ni zvědavě a pozoruje ji s nožem v ruce, dech zatajený, kouká na ni, tak trochu jako kdyby ji viděl prvně...jinak* vychytávku?*zatváří se na chvilku zmateně a pak se podívá nehezky podezřívavě na chlápka a zachytí jeho pohled na okamžik...*

[Lidé Především]

*jen sebou bezmocně cuká furt pryč, ale jaksi znaveně, ani už nic neříká..po zásahu do své mysli už jen častuje Beccu hořkým obviňující pohledem, nespustí z ní oči, ani když ho řízne, jen mu líci začnou téct slzy..když se nad ním pátravě skloní i Aubrey, na okamžik mu oči automaticky zalétkou k němu a..propadne se do čokoládové hlubiny jeho očí..chvíli se mu zdá, že se propadl do něčeho hebkého a stejně sladkého, ale vzápětí se mu zježí všechny vlasy na hlavě a vydává jeden vysoký kňučívý nářek za druhým...výraz v jeho vlastních očích je čím dál lesklejší a horečnatější, ale rozum se z nich už moc neodráží *

[Rebecca Altamirano]

To nebyla upíří moc. Zazubí se na chlápka omluvně. Jo...je to tak důmyslný a chytrý, že jsem sama byla trochu v šoku, když jsem se to dověděla... Mimochodem, kápla na to moje kámoška. A tvoje velká fanynka. Mrkne na něj a pousměje se. Přidává si do jídla takovou drobnost...Stříbro. Pohlédne na Aubreyho a pak na chlápka. Nechci ani vědět, co by se stalo, kdyby z ní někdo ochutnal. Podotkne zamyšleně a pohrává si s nožem v ruce. Pozoruje Aubreyho, jak si hraje a kupodivu necítí vůbec žádnou lítost nebo soucit. Tiše se zasměje, jakoby ji došla poměrně zvláštní pointa téhle situace. Kdybys ho chtěl stabilizovat do nějaký určitý pozice, jako třeba pověsit na zeď, nebo tak něco..stačí říct. Koukne na něj a uculí se.

[Lidé Především]

*jen zamžourá na Beccy, co že to asi tak mohlo jinýho být, ale už mu mozek stejně moc věcí nebere, dál jen kouká ke stropu, čert ví, co tam vidí*

[Aubrey]

hm...tak fanynka...*zatváří se potěšeně* tak to jí vyřiď, aby si dala bacha a tím stříbrem se neotrávila...ono i pro lidi to není trovna košér, větší dávky...*vypadne z něj nečekaně upřímně, asi informace za informace nebo co* až jí začne kůže šedivět, tak at to vysadí.*uchechtne se* no, asi by mu to zkazilo chut k jídlu na dost dlouhou dobu...*chvíli se baví zajatcem, pak na ni koukne* taky ti to přijde zábavné?*když ji zaslechne se smát* hm...pověsit? trošku rychleji pustit žilou bychom mu mohli...*naznačí dvěma prsty pověšení hlavou dolů* prý je to značně nepříjemné...a nechceme, aby se tady cítil moc příjemně, že. a taky na něj nemám celou noc...*zvedne se a na chvíli propustí týpka ze své moci, takže se přestane cukat a kňučet*

[Rebecca Altamirano]

Hmm, vidíš, to mi ani nedošlo, že by se třeba mohla předávkovat. Ale snad si toho zjistila dost, než to začala brát. Zatváří se starostlivě, ještě aby tak Syr zešedivěla:P Popravdě, docela jo... Jestli něco nesnáším, tak tyhle černoprdelnický cvoky. Ušklíbne se pohrdavě. Zlehka mávne rukou a ze stropu visí něco, co by se snadno dalo nazvat hákem na vyvěšení masa při zabíjačkách. Sváže chlápkovi nohy k sobě, zavesí za hák a vytáhne pomocí kouzla nahoru. Taaak..a je to. Okoukne spokojeně výsledek a znovu si sedne na jednu z beden. A ostatní odsune co nejdál od visícho chlápka, aby jim vážně nezasvinil Amonovu specialitku:P

[Aubrey]

Snad ano.*uchechtne se a dloubne do visícího cvoka* vidíš to, nejste moc oblíbení...*a cvok se jen zhoupne a otočí kolem své osy, zrovna tak jako půlka prasete* hm..pěkná práce...*pochvaluje si a chvíli se zaobírá chlápkem, kterému se ta pozornost líbí každou vteřinou míň, i když by jeden řekl, že to víc už ani nejde... když od něj zas odstoupí, slízne si z prstů krev a trochu přibrzdí roztočeného chlápka, aby se jim při vypouštění duše ještě nepozvracel, kdo by to uklízel, že* vážně se nepřidáš? Není teda nic moc, jsem asi moc rozmlsaný...*vzpomene si na mrožoupíří zmrzku slastně* ale tak...na hraní dobrý...

[Rebecca Altamirano]

Ne Aubrey, díky za nabídku, ale jsem poslední dobou taky docela rozmlsaná. Pousměje se lehce zasněně a v očích jí zajiskří. A nechci si kazit chuť touhle...špínou. Dloubne chlápka do žeber a s mírným zájmem sleduje, jak krev odkapává na zem. Takže ti ráda přenechám tuhle neočekávanou zábavu. Usměje se. Mám ale dojem, že už stejně dlouho nevydrží. Tihle svatí bojovníci jsou v podstatě hrozně slabí...A to si ještě myslí, že půjdou do nebe... Odfrkne si pohrdavě a dloubne prstem do jedné z mnoha krvácejících ran. Slízne krev z prstů, jako kočka smetanu. Hmm, máš pravdu...Fakt nemá žádnou...šťávu. Ušklíbne se znechuceně.

[Aubrey]

Hm.. taky nějaký fanoušek?*neunikne mu její pohled* to asi nebude nějaký závislák, co?*když ju tak vidí se zasnívat a jak se tak nezávazně s ní baví, tak ale nezapomíná se věnovat i cvokovi, který už nemá sílu ani řvát, tak vypadá, že už jenom odevzdaně visí* to je pravda..tadyhle pán je tomu příkladem...*dloubne do ochablého těla zkusmo mu zlomí nějakou kůstku, jestli se ještě probere...s chlápkem to sice cukne, ale nijak výrazně* copak jsem sup?*řekne znechuceně a trhne vic, až se ozve charakteristický zvuk lámání vazu...utře si ruku a kus cvokovy košile, která zůstala nezakrvácená* možná je to stravou, kdo ví, čím je jejich šéf krmí, že jsou tak..nechutní.

[Rebecca Altamirano]

No..ne tak docela. Vlastně je to..snoubenec. Přizná po chvíli a skoro se až začervená. Jo, jo, já vím...Sama tomu ještě chvilkama nemůžu uvěřit. Zašklebí se trochu rozpačitě a radši obrátí pozornost k chlápkovi. Hmm, to teda fakt dlouho nevydržel... No nic, tak já to tu uklidím, zbavím se důkazů...Koukne na mrtvolu a ušklíbne se. Ale něco mi říká, že tohle nebyl poslední vzkaz od našich "svatých" přátel... Prohlásí s jistotou a zvedne se.