Bar - balkon

[Jean-Claude]

hmm...pocit moci...nebo pocit mnoha staletí...?*protáhne a schválně s ní hraje ní s úsměvem*

[Rebecca Altamirano]

Napije se a podívá se na něj přes okraj sklenice. Tak ten já ještě neznám. Řekne tiše, přivře oči a lehce si olízne rty.

[Styx]

+přisedne si k Neferet do nějakého temnějšího koutku, pohodlně se usadí a teprve se začne rozhlížet po okolí a čeká na obsluhu+ Co si dáme? +zeptá se jí+

[Neferet]

+sedne si tak, aby měla rozhled+ Třeba červený? +usměje se+ Mají to tu moc hezké. +řekne a rozhlédne se+

[Zaměstnanec]

*a upíří číšník se u nich hnedka objeví, příjme objednávku a za chvíli je zpátky s pitím*

[Jean-Claude]

co není, to..příjde...a obojí má něco do sebe. Patří to k sobě, i když některé děsí představa dlouhověkosti...*usměje se* a některé pocity se dají i sdílet...*mrkne na ni a taky upije*

[Neferet]

+vezme si od číšníka pití a poděkuje, když se rozhlíží po baru zahlédne Rebeccu a kývnutím hlavy jí pozdraví a obrátí se zpět na Styx+

[Rebecca Altamirano]

No já doufám, že se té dlouhověkosti dožiju. Uculí se. Občas už to bylo docela nahnutý. Usměje se. Takže sdílet? Pousměje se.
Zachytí Neferetin pohled a lehce se pousměje.

[Jean-Claude]

Hmm...tady se nemusíš bát, ma belle *usměje se a natáhne k ní ruku, dlaní vzhůru, zápěstí kryjí jeho tradiční krajky na košili*hmm...*vybídne ji pohledem, aby se ho chytla*

[Rebecca Altamirano]

Tady to ani nejde...Řekne tiše, pohlédne mu do očí a vloží svou ruku do jeho.