LOScars Afterparty - pokráčko chatu

[Marigold]

(Já prostě nemohla odolat :D )

J.C.: To jsme si už taky stihl všimnout +nepodívá se na Arese, ale na Wenai bavící se s hrabětem a na tváři se mu objeví chlapecký zamilovaný úsměv+ To je víc než zajímavé +zamumlá, jelikož ho J.C. trochu vyděsil+ Já vám opravdu nesmím říct jak jsem se sem dostal. Je to tajemství. Ale mlha v tom vážně figurovala! +brání se horlivým hlasem+

Manori: +rozzáří se jako sluníčko+ Krásná hostitelka! Jsem rád že jste se nám vrátila, protože bez vaší krásy to tu v okolí bylo pusté. Zejména když i moje spanilá víla +podívá se na Wenai+ odtančila někam pryč.

(Tak N. je o víc jak 1000 let starší než J.C.. Kdo ví jak ten se bude tvářit až mu bude nějakých 1500, 1600 let. Většina starých bytostí v knihách je svým věkem unavená a to je jim přitom třeba je 500 let (safra potřebuju toho krčícího smajlíka :-D))

[Wenai Lafayette]

Hrabě: Když to přijde, tak se velmi těžko takovému citu vzdoruje. +usměje se na něj+ Pojďte, seznámím vás s ním. +ukáže ke skupince s Marigoldem+

[John Wilmot]

Wenai: Dobrá, rád poznám toho muže, který uchvátil vaše srdce. Jsem opravdu zvědav.

[Wenai Lafayette]

Hrabě: +usměje se na něj, ale je to napůl úsměv a napůl úšklebek a vede ho k Marigoldovi+

Marigold: Marigolde? +přijde k němu+ Tady ti představuji Johna Wilmota, druhého hraběte z Rochesteru. Hrabě, dovolte mi představit vám Marigolda, mého básníka. +usměje se na Marigolda+

[John Wilmot]

Marigold: +podá mu ruku a nepokrytě si ho prohlíží+ Je mi ctí poznat muže, který uchvátil srdce téhle neskutečné ženy. Upřímě, věřil jsem, že se to nikomu nepovede. Takže všechna čest vám, příteli.

[Marigold]

Wenai: +je rád že za ním přišla+ Tvého básníka? To je pěkné označení. Bude mi ctí být vaším dvorním básníkem má paní +zase trochu šaškuje+ Navíc se mi po tobě stýskalo a několikrát jsem si na tebe i vzpomněl.

Hrabě: Rád vás poznávám +sevře mu ruku+ Ona zas uchvátila to má, takže je to myslím vyrovnané. Oba máme jedno srdce, akorát to není to naše +pustí jeho ruku+

[Wenai Lafayette]

Marigold: Jistě, že mého básníka. Vážně sis vzpoměl? +uculí se+ Když kolem zatím musela projít asi stovka pěkných žen? +dá mu pusu+

[John Wilmot]

Marigold: +sleduje je+ Jak by to bylo dojemné, kdybych byl ještě mladý a věřil na lásku, ale v tomto věku člověk věří už jen na dobrý sex a dobré pití.

[Marigold]

Wenai: Krása stovek žen bledne před jediným tvým úsměvem +zase jí mate lichotkami+ Navíc, jak bych na tebe mohl nemyslet, když už jsem tě jednou poznal?

Hrabě: +sklouzne po něm pohledem+ Neřekl bych že jste tak starý, abyste nemohl milovat. To není nikdo nikdy. Ale uznávám že dobrá pití je rozhodně základ +souhlasí z úsměvem+ a krásná žena po boku nezbytná věc. Vždyť co bychom si mi muži na světě počli bez ženského půvabu?

[Wenai Lafayette]

Marigold: +usmívá se na něj+ Pochybuji, že bych poznala, kdyby jsi mi lhal, ale protože nemám důvod ti nevěřit a protože se to tak hezky poslouchá, tak ti budu věřit.

Hrabě: Ale hrabě, zahoďte svůj obvyklý cynismus. Jen si vzpomeňte jak jste jako zamilovaný blázen i přes zákaz krále unesl svou ženu.