Obývačka

[Nesmrtelný]

(Ale alespoň jsem si vzpomněla že očích byl zakopaný pes )

To už mají bratři ve zvyku, ochraňovat své mladší sestřičky +podívá se na sklenku ve svých rukou, načež jí odloží na stolek, protože mu opravdu neředěné víno moc nechutná. Ty staré zvyky+ Každému velkému bratrovi ale dřív nebo později dojde že rozbité koleno při hraní je něco docela jiného než zlomené srdce. A úplně nakonec pochopí že ani jednomu nemohou zabránit. Jestli vám nějaký muž zlomil srdce, pak chápu jeho obavy +posadí se naproti ní, aby to nevypadalo nevhodně+ Hněváte se na mě že jsem vás tak přepadl? +zeptá se. Pohodlně se usadí, takže je jasné že i kdyby hněvala asi by ho to z křesla nezvedlo+ Chápu že je to poněkud nevhodné, ale byl to +mírně pokrčí rameny+ rozmar starce +přejde obratem k jinému tématu+ Jelikož jsem námi původně vybranou knihu shledal pro mladou ženu naprosto nezáživnou, rozhodl jsem se předčítat něco docela jiného +vytáhne v kůži vázanou knihu se zlatým nápisem+

[Memory]

"No..." začne vyhýbavo. "Myslím, že Krisa ani tak veľmi netrápi moje zlomené srdce, ako moja zlomená chrbtica. Ale máte pravdu. Je to výsada a možno tiež prekliatie starších bratov starať sa o mladšie, nerozvážne setry." uškrnie sa, keď to hovorí. To že si sadol naproti ocení úsmevom. Ešte raz sa napije vína a potom pohár položí na stolík. "Bolo to dosť trúfalé." odpovie a trochu sa pri tom zamračí. "Ale keby som od vás očakávala niečo iné, bola by som blázon." s úškrnom. Hlavne keď sa tam Nesmrtelný tak pohodlne usalaší. "Keď o sebe hovoríte ako o starcovi, pôsobí to trochu zvláštne."
"Vy ma podceňujete, Nesmrtelný. Ale budiž." zvedavo nakukne na obal knihy.

[Nesmrtelný]

Já zlomeným srdcem nemyslel ztrátu citu, ale spíše ztrátu počestnosti. Že by vám hrozilo lámání kostí to si mi nechce ani věřit +těžko říct jestli tomu věří nebo ne, protože jeho tvář neprozrazuje naprosto nic ze skutečných emocí+ Netušil jsem že zrovna troufalost je jedním z rysů mé osobnosti +ve skutečnosti o tom samozřejmě věděl, ale veřejně se k tomu doznávat nebude+ To máte pravdu +souhlasí+ Stařec je ten kterému je osmdesát let, to mě už dávno není +usměje se+
Není to o tom že bych vás podceňoval, spíše se chci blýsknout svým řečnickým talentem +pozvedne knihu tak aby viděla na její čelní stranu kde je ozdobným písmem napsáno "Ilias"+ Znáte?

[Memory]

Zasmeje sa. "Tak keby mal strážiť aj moju počestnosť, to by ho už rovno mohol trafiť šľak. Ja sa o seba dokážem postarať aj sama. neustále mu to opakujem, ale on si nedá povedať. Keď sme pri tej počestnosti, plánujete prísť na tú sobotňajšiu pentagramparty?" Chvíľu sa naňho zahľadí a trochu pri tom zvážnie. "Ako je možné, že sa stále dokážete tváriť tak neutrálne? Nie sú snáď veci, čo by vás dokázali potešiť, alebo nahnevať?" nedá jej to, neopýtať sa.
"Tak v tom prípade sa teším na literárny zážitok." usmeje sa. "Ilias? Nečítala som to, ale viem o čom to je." pohodlne sa oprie do pohovky a so zaujatým výrazom čaká, čo jej Nesmrtelný predvedie.

[Nesmrtelný]

+Mírně pozvedne obočí nad tím že by ho trefil šlak kdyby hlídal Memořinu počestnost+ O tom nepochybuji že by to měl obtížné. Který muž by vás nechtěl. Ve středověku se to řešilo pásy cudnosti +řekne jakoby nic, otevře knihu a nahlédne do ní, načež při jejím dotazu zase pozvedne hlavu+ Já se tak netvářím, já už jen necítím emoce tak prudce jako vy mladí, ale i tak mě věci dokážou nahněvat nebo potěšit. Proč myslíte že jsem zde? Jsem tu proto že tohle +ukáže rukou ve všeobsáhlém gestu+ a vaše společnost mě těší +odloží knihu a povstane. Zřejmě jí nepotřebuje k tomu aby "předčítal". Postoupí do prostoru, ruku ohne v lokti a přehodí si přes ní togu, odkašle si a začne sice ne příliš hlasitě, ale dostatečně jasně recitovat+ O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múso! Hněv ten tisíce běd a strastí způsobil Řekům.

[Memory]

Uškrnie sa. "Takže chcete povedať, že pásy cudnosti sa skutočne používali? Je pravda, že žena nebola v Ríme považovaná za človeka?" asi o tom kedysi niečo počula.
"Aj mňa teší vaša spoločnosť, zvlášť keď ste to všetko tak precízne pripravil." aj keď to bolo nečakané.
Keď sa Nesmrtelný postaví a začne tak teatrálne recitovať, nedokáže potlačiť pobavený úsmev. Načiahne sa po sklenke vína a aj s ňou sa opäť usadí na gauči. So záujmom Nesmrtelného počúva a pozoruje.

[Nesmrtelný]

Ano +přikývne+ Ale ve skutečnosti to nebylo ani tak kvůli nevěře, jako spíše obrana v případě obléhání hradu, nebo pokud nemohl manžel svou ženu chránit. Jejich nošení bylo dosti nepohodlné. Konec konců stačí se podívat do muzea a musí vám to být jasné +maličko stiskne rty+ Nepleťte si pojmi. Člověk nerovná se občan. Ženy nebyli občané, ale rozhodně byli lidé. Byli ctěny, milovány, ochraňovány. Muž který svou ženu týral, nebo týral své dítě byl dost tvrdě trestán a už vůbec nemluvím o násilníkovi. Je poviností a poviností jeho rodiny bylo se o oběť postaral, stejně tak i o případné dítě které s nedobrovolného styku vzešlo +odmlčí se Dokonce i otrok byl člověk, pouze z nižším postavením a oni otrok se nesměl týrat. Vždyť na nich stála celá naše civilizace +a recituje a recituje a opravdu mu to jde. Je znát že byl dobrým řečníkem+

[Memory]

Pozorne ho počúva a zamyslene krúti pohárom v ruke. Je fakt, že rímske dejiny nikdy nejak zvlášť neštudovala, takže sa s ním môže len ťažko dohadovať. Navyše, zdá sa, že si to Nesmrtelný osobne odžil.
Odrazu sa z predsiene ozve hluk a za ním Krisov hlas, ktorý ju volá.
"A sakra." šepne potichu a pozrie na Nesmrtelného. "To je Kris. Počkajte tu." postaví sa, odloží pohár s vínom a rýchlo prejde miestnosťou do predsiene, dvere nechá privreté.

[Nesmrtelný]

Jen běžte +ukloní se mírně jejím směrem a nechá jí v poklidu odejít. Jelikož se docela dost nudí a je mu v té toze horko, tak si ji sundá. Samozřejmě tam neběhá nahý, protože pod ní, navzdory tomu jak se nosila dřív, má kalhoty a košili. Hodí jí na opěradlo pohovky a sám se posadí. Vezme si do ruky sklenku s vínem, ale jen si sní pohrává, neupije vlastně ani kapku: Leda tak si čas od času čuchne. Vážně se chce vyvarovat alkoholu protože v poslední době hodně pije+

[Memory]

S pomerne nazúreným výrazom vpochoduje dnu a zavrie za sebou dvere. Má čo robiť, aby ich zavrela normálne a netresla s nimi. Potom si však uvedomí, že má vlastne hosťa, tak s alen párkrát zhlboka nadýchne a podarí sa jej opäť tváriť celkom normálne. Podíde ku gauču, sadne si a akoby nič povie. "Prepáčte to vyrušenie. Kde sme to skončili?" až po chvíli zaregistruje, že Nesmrtelný už na sebe tógu nemá. "Vidím, že ste si urobili pohodlie." usmeje sa, aj keď je ten úsmev stále trochu neprirodzený.