Střelnice

[Styx]

(já se lekla, že tady je nějaký nový klub, napadl mě opravdu ten Noční:))

+pozoruje ho přivřenýma očima, na tuto vzdálenost nemá z něj strach+ A nechal by ses? +oplatí mu to+ Tys pil Todeskuss? +pozvedne údivem obočí+ Já to ještě nikdy neochutnala, přitom mám doma jednu celou láhev. Mám strach, aby mě to nezabilo. Bůhví, co v tom je +culí se+ Aha, Slasti... tak ty znám. Už jsem se lekla, že tady otevřeli nějaký nový podnik beze mne +zasměje se+ Klidně tam můžete po večeři vyrazit. Jak jsi to řekl? Na něco ostřejšího? Jen doufám, žes tím nemyslel špičáky +docela odvážně zaprovokuje+ Bude nám vůbec stačit na to jedna noc? +zachechtá se, ale pak zase zmlkne a zaposlouchá se do jeho výkladu+ Co ti brání vyzkoušet ji teď? S tvými schopnostmi bys tu maximální hranici hravě překonal. Ehm... mohu mít dotaz? Při tom testování zbraně používáš nějakou figurínu nebo... živý terč? +zahledí se mu do očí, v klidu očekávajíc jeho odpověď. Předpokládá, že pokud mu slouží za cíl živý člověk, kouzelník to určitě nebude a na mudlech jí ani za mák nezáleží+ To má být výzva, abych si z ní zastřílela? +zasměje se, ale není si moc jistá, jestli by tohle zvládla+

[Postrach]

*jen se na ni mírně pobaveně dívá* možná výjimečně, když máš ten svůj večer...*mrkne* jen v rámci namíchané bloody..jak to chutná čisté, netuším..asi podobně, jako raketové palivo* zasměje se* nevím co v tom je, ani jak to Amon dostává do krve..a ani to vědět nechci. Raději. *zavrtí hlavou*To by si přece nedovolili, otevřít to bez tebe, ne?*zadívá se na ni* ne, nemyslel jsem špičáky...nevím, jaké máš ty zkušenosti, já se jakémukoliv okusování vyhýbám...to bych asi moc přátel neměl, kdybych je všechny ohlodával...*odpoví až nezvykle otevřeně* no to nevím, mě úsvit neděsí...*zase pušku pomalu rozloží* nic, jen jsem se k tomu nedostal...*vzhlédne o zbraně* jak kdy...ale na první zastřílení nebo testy mi nedělá živého figuranta nikdo... není to nutné...naopak, když už by nějaký byl, nemohu si dovolit ho nechat utéct...*dořekne a zaklapne kufr* myslím, že na ni si ještě budeš muset trochu víc zatrénovat... přes to všechno, je to přes metr kovu o pořádné váze...tenhle typ zbraně ani běžně neprodáváme...jen těm, co s nimi umí opravdu prokazatelně zacházet...*vysvětlí* proto máme pro ně zvlášť kategorii...*poplácá kufr a sundá ho ze stolu, zase stejně lehce, jako ho tam prve položil*

(joo:) NK na Losu...hmm)

[lucca vialli]

Manori: Nijak mne nezatěžuje poslouchat tak milou a krásnou dámu, ale respektuji vaše soukromí. +Přikývne a úsměv mu nemizí z tváře. + A rovněž vás rád doprovodím do řečeného podniku. I když - kdo koho bude doprovázet, je v tomto případě sporné. Vlivná osoba? +Nadhodí a jeho úsměv malinko zamrzne. Potom se podívá naznačeným směrem na muže, který předvádí arzenál plavovlasé dámě. + Aha. Vypadá skutečně profesionálně. Schopný muž. +Napadne ho, že to „schopný muž“ má dotyčný skoro napsáno na čele. A pak mu dojde, co že to má „napsáno na vizitce“+ Postrach, říkáte? Váš bratr? +Zvedne zvědavě obočí. Na pochvalu zacházení se zbraní se jen mírně samolibě a jaksi samozřejmě pousměje. +

[Manori]

Lucca: no, spíš se obávám, že by si muž jako vy musel o mě poupravit obrázek...*usměje se malinko nakřivo* samozřejmě pokud budete chtít a pokud by to mohlo pomoci s vaším problémem...klidně tam můžeme být úplně inkognito, pokud si to budete přát a nikdo nás nebude vyrušovat...i tak se to dá zařídit...*pokrčí rameny, že je to ryze na něm a taky se zadívá Postrachovým směrem* ano, velmi schopný.*na okamžik ji přeběhne přes tvář stín respektu, přece jen ví, jak Postrach pracuje, účastnila se některých výslechů, což vydá na měsíce nočních můr...něco z toho se jí promítne v obličeji, ale hned je to pryč* Ne, Postrach...je můj manžel...*přizná, stejně by to zjistil* alespoň prozatím...*trochu smutně se usměje* jak říkám, je to složité...*pokrčí rameny* přidám vám k SS extra náboje...kdykoliv pak stačí napsat, střelivo vám doručíme i poštou...*vrátí se raději ke zbrani*

[Styx]

Myslela jsem tamější upíry. Ti mají docela ostré zoubky +ušklíbne se+ Chceš říct, že ty se neživíš krví svých obětí? Myslím kousnutím? +překvapeně pozvedne obočí, je to pro ni novinka+ Co jsi za upíra, že ti ani slunce nevadí? Zdá se, že se budu muset trochu víc zajímat o vaši rasu. Mám hluboké nedostatky ve vzdělání +mrkne a vrátí se ještě ke sniperské pušce+ Na takovouhle zbraň musí být zvláštní zbrojní průkaz? Nedokážu si jaksi představit, že by to zvládl byť i trochu zkušenější střelec +chvíli ho sleduje, s jakou pečlivostí pušku zase rozebírá+ Kdyby to nebyl kus kovu, řekla bych, že se s ní mazlíš +uculí se. Chytne se jeho velkorysé nabídky prošacovat ho+ To zní jako výzva +lehce se kouše do spodního rtu, upřeně ho pozoruje a zvažuje, jestli to má využít, nebo spíš, jestli najde odvahu k tomu. Ohlédne se po Manori, ale ta je plně zaneprázdněna svým zákazníkem. Zahledí se zase na Postracha. Je to upír, našeptává jí vnitřní hlas, a prý krutý a nelítostný zabiják, který se se svými obětmi nemazlí. Není radno si ho rozhněvat. Překoná pomalu tu krátkou vzdálenost a stoupne si těsně k němu+ Zajisté se nenecháš svými nepřáteli jen tak dobrovolně prohledávat... +hledí mu do očí a přestože působí suverénně, v těch jejích se zračí strach, který docela úspěšně skrývá tím, že mu zdatně konkuruje v jeho pobavených pohledech+ … a když jsi mi nabídl tu možnost, musím ji využít... už nikdy se mi nenaskytne takováto šance +dlaněmi mu pomalu sjede po ramenou saka na hruď a do podpaží, kde nahmatá na každé straně zbraň. Pohlédne mu do očí a ušklíbne se nad prvním úspěchem. Ruce nechává na klopách saka, nemá zatím odvahu sáhnout pod něj na jeho pistole. Dá mu šanci rozmyslet si jeho lehkomyslnou nabídku a čeká, jestli jí zarazí anebo nechá pokračovat+

[Postrach]

*přimhouří oči* vlastní zkušenost...*ani to nevyzní jako otázka* ale ani tamní si o tebe nebudou brousit zoubek, pokud tam budu s tebou, pokud by sis to vyloženě nepřála...ani ti nejvyšší z nich...*dodá s jistotou, pak se na chvíli zarazí a už se zdá, že na to ji neodpoví*jestli myslíš, že si někoho z obětí ulovím kulkou a pak na něm povečeřím, tak ne. Samozřejmě to je možné, ale nejsem takový barbar, abych někoho okusoval. Sklenice poslouží stejně tak dobře...I tak mí..přátelé a kolegové dost ohrnují nos. Oni se totiž na rozdíl ode mě živí zvířecí krví. Takže většinou jím sám. *netváří se při tom zrovna nadšeně a pak se na ni zadívá* nechtěj to vědět..navíc, já nemám rasu...jsme jediný svého druhu...*výraz v tváři mu ochladne o dobrých deset stupňů* ale především, nejsem nemrtvý, Styx. Obecně náš našinec nemusí zemřít, jen se mu organismus uzpůsobí. Proto mi asi slunce nevadí, na rozdíl od těch ve Slastech, které oživuje magie v noci..přes den ne, proto za úsvitu umírají, doslova. Pokud já někdy doopravdy zemřu, bude to definitivní. Takže prostě o něco rychlejší a odolnější člověk s delšími špičáky, kterého se hned tak nezbavíš a který nestárne. Jestli je tady nějaký limit*zavrtí hlavou*...je toho samozřejmě víc...ale...*jen pokrčí rameny* já si zakládám především na tom, čím jsem a čím jsem byl předtím, svůj stav beru jako novou okolnost.*taky koukne k pušce* zvláštní skupina, řekněme...a opravdu není vhodná ani pro mírně pokročilé..*přikývne s úsměvem a jen zavrtí hlavou* to ne...já pušky jako mazlíky nemám..na to je specialistka vedle..*trochu si nad tou dětinskostí odfrkne, pak se na ni zadívá, jak se k němu skoro připlíží a jen ji mlčky pozoruje* s nepřáteli dělám, co je potřeba...*řekne tiše a z toho prohlášení zamrazí až do morku kostí* nu, je pravda, že taková nabídka nepřijde asi každý den..*a trochu pobaveně ji pozoruje a nedá mu to* hodláš mě hladit nebo prohledávat...já jen, abych věděl, na čem jsem...*zamrká a v tváři se mu nehne ani sval* asi jsi to nikdy nedělala, viď..*mrkne a koutky mu trochu cuknou* víš co, z palných jsem ti největší atrakci ukázal, co kdybychom se přesunuli vedle do dojo a tam to zkusíš pořádně...koneckonců, třeba se ti to někdy bude hodit...*navrhne*

[Styx]

Ani ne +zalže+ Chodím pravidelně na každé představení a jejich ostré špičáky není možné přehlédnout ani z hlediště. Nemyslím však, že mi tam hrozí nějaké nebezpečí. Ale díky, je dobré vědět, že se s tebou mohu cítit bezpečně +po svých zkušenostech s upíry mu moc ale nevěří, proč by ji měl chránit?+ Jak… ani nejvyšší z nich? Chceš říct, že i ten nejmocnější má před tebou respekt? +koukne na něj trochu vystrašeně a je menší, a ještě menší+ Co jsi vlastně zač? +špitne, je to ale spíš řečnická otázka, není si totiž jistá, jestli to vůbec chce vědět. Opět ji přepadne ten divný, mrazivý pocit. Pozorně ho poslouchá, co všechno ji o sobě povídá a tiše žasne+ Jsem ráda, že jsi mi prozradil tolik věcí o sobě. Jen doufám, že kvůli těmto informacím nebudu muset zemřít +zažertuje, ale přesto se pojistí omluvou+ Odpusť, pokud jsem ti dnes řekla něco nevhodného, nerada bych si tě rozhněvala +pokusí se o okouzlující úsměv. Při šacování se pousměje nad poznámkou o jejím stylu prohledávání+ To bys zaručeně poznal, kdybych tě hladila +uculí se šibalsky+ Je to na mně tak vidět, že to dělám poprvé? +zčervená rozpaky, když mu cuknou koutky nad její nezkušeností. Vůbec nechtěla, aby to vyznělo, že si užívá ten těsný kontakt s ním, a nic na tom nemění fakt, že je to tak+ Budeš mi to asi muset ukázat +nedaruje mu to+ Souhlasím, můžeme se přesunout +oddechne si, že odvede pozornost od své hořící tváře+

[Manori]

(dále tedy v dojo)

[Zbrojíř]

*Vejde s Krisem, kývne Manori a zavede ho k druhé dráze* tak...náboje zde podle libosti...*vytáhne zásobu* jinak jako doma..nebo spíš jako ve střelnici...*zasměje se* kdyby něco, stačí zavolat, mě nebo šéfovou...*kývne bradou vedle*

(najde obojí dle libosti, to už nechám na něm..jestli chce jen statické nebo se i proběhnout:))

[Kristián]

Ďakujem. +kývne hlavou a tiež pozrie vedľa, kde zbadá Manori. Usmeje sa na ňu, lebo si ju pamätá z Halloweenskej party.+ Dobrý deň. Rád vás opäť vidím. +kývne jej na pozdrav a tak trochu akoby sa ukloní.+