Dojo

[Styx]

+zaplesá, když ji Postrach konečně pochválí a na vteřinu poleví na obezřetnosti, což se jí okamžitě vymstí a než se naděje, už zase líbá zem. Hbitě vyskočí na nohy a úlevně přivítá krátkou pauzu. Otře si tvář do ručníku, vezme si od něj láhev vody a při pití pozorně poslouchá jeho nemilosrdný ortel, kupodivu přitom souhlasně přikyvuje. Bylo jí jasné od začátku, že co teď pár týdnů kvůli zranění netrénovala, se negativně projeví na její kondici+ Připadám si jako začátečník +přizná sebekriticky+ I když něco mi říká, že s tebou by byl začátečníkem i kdejaký mistr kung-fu +neodpustí si nevinnou lichotku. Pak po něm hodí zkoumavým očkem, jestli to s tím vědrem myslí skutečně vážně+ Voda? No... pořád lepší, než cihly +uculí se a vyprázdní láhev do sebe+

[Postrach]

*jen se pousměje* lidský mistr, jistě. Ale neboj, i ti, co si mysleli, jak nezvládají různé techniky, byli rychle vyvedeni z omylu. A taky skončili obličejem u země..jen v mnohem horší verzi co se týká znemožnění pohybu. *nakloní hlavu na stranu* aby sis nemyslela..15 kilo cihel nebo vody...a pak, cihly jsou pevné, při běhu drží na místě, kdežto voda...a když vyleješ, tak zpátky, doplnit a znova...

[Styx]

Hned mi je líp, když vím, že mnohem lepší mistři dopadli hůř, než já +ušklíbne se pobaveně+ Zajímalo by mne, kde jsi se naučil svému umění. Připadá mi, že jsi téměř neporazitelný +pak se rozesměje a zakroutí hlavou+ Tak jsem to ale nemyslela... samozřejmě, že vím, že nést na zádech patnáct kilo čehokoliv vyjde co do váhy nastejno. Ale pokud bych nosila vodu, mohla bych se kdykoliv napít, osvěžit se jí, spláchnout ze sebe pot... což by s cihlami šlo asi dost těžko +směje se, pochopitelně myslela předvídavě i na to, že by jí tím trocha té zátěže ubyla+

[Bruno Duvenblejt]

+nakoukne do doja, jak slyší, že se tam něco děje a pak tam chvíli zvědavě okouní, než ho Postrach vyrazí za límec ze dveří+

[Postrach]

*no to teda, může být rád, že mu zbrojíř neustřelil zadek..dlouho nebyl šít u Munga:D*

*jen zavrtí hlavou* v podstatě jsem s ním vyrostl...beru to jako nedílnou součást, jako vzduch k dýchání..i když..to je taky zlozvyk, dýchání...a kde jinde, raději nechtěj vědět..*rozesměje se* ale ty to bereš jako procházku, kde si uděláš pauzu, vykoupeš se ve vědru...na to by nebyl čas..přiběhneš-li pozdě, zopakuješ si to. Doneseš-li míň vody, zopakuješ si to dvojnásobně.

[Styx]

+zaujatě ho poslouchá, cítí hluboký obdiv jeho neporazitelnosti, moci a síle+ Jsi dokonalé ztělesnění toho, co člověk může dokázat, když chce +přimhouří oči a napadne ji myšlenka, že tohle by byl docela ideální letošní císař LoSu:D+ A sakra... tak to potom není trénink, ale galeje +rozesměje se+ Jsi docela nekompromisní učitel +pokrčí čelo, ale úsměv z tváře jí nezmizí+ ale právě proto jsem si tě vybrala. Tvrdou pílí člověk dosáhne toho, po čem touží. A já toužím být víc než dobrá +dopije vodu a zvedne se+ Tak kde máš to vedro? +culí se+

[Postrach]

(lach..císař ne - Ser, rytíř..čili vlastně i líp taková hnusná sebepropaganda)

nebo toho, když musí a nic jiného nezbývá*poznamená s úsměvem*nikdy jsem netvrdil, že to bude procházka...*jak se tak zeptá na vědro, tak mrkne, jak si z ní původně dělal spíš legraci, ale ted to nemůže vzít zpátky, aby nespadl z piedestalu mistra:D* tamhle v zahradě..naplnit hezky po okraj, přinést...já ti to odstartuju a dáš si kolečko...uvidíme, jestli se ti to povede...*sám je docela zvědavý, jak tohle dopadne*

[Styx]

A já taky žádnou procházku nečekám +naštěstí je docela zvyklá, smrtijedský výcvik taky není žádná flákárna. Jak Postrach ukáže na vědro v zahradě, taky mrkne, protože to taky řekla jen z legrace. Teď už ale nemůže couvnout, ne po těch řečech o tom, co je člověk schopen obětovat, aby něco dokázal. Koukne do zahrady, odkud se na ni škodolibě šklebí dřevěné vědro. Dojde si pro něj a naplní jej vodou (teď nevím, jestli si jej má vzít do ruky nebo na záda. Tak do ruky). Jak ji Postrach odstartuje, rozeběhne se po obvodu doja. Zprvu to neodhadne a vyšplouchne si spoustu vody přímo pod bosá chodidla. Nohy jí kloužou po mokré podlaze, má opravdu co dělat, aby sebou neflákla na zem a nevylila celý kýbl vody na sebe. Brzy však přijde na to, že když zpomalí, sice ztratí trochu drahocenného času, ale hladina vody se ustálí a nevyžbrndá jí tolik ven a ztracený čas získá zpátky tím, že běží rychleji, protože jí to už tak neklouže. Úspěšně doběhne do cíle k Postrachovi, sice celá mokrá, ale se skoro plným vědrem. Hladina vody v něm klesla o pár centimetrů, ale zase ani jednou s těžkou zátěží neupadla+

[Postrach]

*si stojí raději na kraji, aby ho taky neoblila, jak poběží kolem...když doběhne, nakoukne dovnitř* vylilas..*jako by to nebylo jasné, díky tomu, že je mokrá* ale dobrá..postoupilas do levelu dvě.*vytáhne druhý vědro a dlouhou tyč s háčky, která nevypadá hezky..vezme ji vědro, přeleje část vody i do druhého, zavěsí na tyč a naznačí, že tohle patří na záda* ted uvidíme, jak si poradíš s těmi schody..doufám, že nemáš slabé srdce, nerad bych, abys dostala infarkt...až nahoru do doupěte a zpátky...*píchne prstem ke stropu směrem k nejvyššímu patru* když budeš dostatečně rychlá, třeba mě tady ještě najdeš....

[Styx]

+nemůže říct, že nemá radost, že postoupila dál, ale ví, že čím výš, tím těžší+ To je mučící nástroj? +zeptá se na tu tyč s háčky, ale moc dobře ví, co to je a ještě líp, co ji teď čeká+ S těmi schody si děláš legraci, že +zamračí se, nechce se jí věřit, že by tohle myslel vážně. Je sice docela zvyklá tvrdě dřít na výcvikách, ale tohle je předem plánovaná sebevražda, vzhledem k tomu, jak je ta budova vysoká. Chvíli skutečně váhá, jestli má do toho jít, tohle je moc i na statného chlapa. Nakonec se hrdě vzpřímí a naaranžuje si na ramena tyč s vědry, až pod jejich tíhou zafuní. Pak se na Postracha podívá stylem „mne jen tak nezlomíš“ a přidržujíc si vědra oběma rukama vyrazí k cíli+

(koukala jsem na ten výhled ze střechy. To si tedy mákne, než dorazí nahoru)