Dojo

[Manori]

(ale tak to néé....tak tři zásobníky a vychladne..ale neudělala dobře, že jí tak vytočila... to se jí někde může vymstít)

[Mystick von Sachsen]

(tři zásobníky? no tě pic... )

[Postrach]

Ani ne +zalže+ Chodím pravidelně na každé představení a jejich ostré špičáky není možné přehlédnout ani z hlediště. Nemyslím však, že mi tam hrozí nějaké nebezpečí. Ale díky, je dobré vědět, že se s tebou mohu cítit bezpečně +po svých zkušenostech s upíry mu moc ale nevěří, proč by ji měl chránit?+ Jak… ani nejvyšší z nich? Chceš říct, že i ten nejmocnější má před tebou respekt? +koukne na něj trochu vystrašeně a je menší, a ještě menší+ Co jsi vlastně zač? +špitne, je to ale spíš řečnická otázka, není si totiž jistá, jestli to vůbec chce vědět. Opět ji přepadne ten divný, mrazivý pocit. Pozorně ho poslouchá, co všechno ji o sobě povídá a tiše žasne+ Jsem ráda, že jsi mi prozradil tolik věcí o sobě. Jen doufám, že kvůli těmto informacím nebudu muset zemřít +zažertuje, ale přesto se pojistí omluvou+ Odpusť, pokud jsem ti dnes řekla něco nevhodného, nerada bych si tě rozhněvala +pokusí se o okouzlující úsměv. Při šacování se pousměje nad poznámkou o jejím stylu prohledávání+ To bys zaručeně poznal, kdybych tě hladila +uculí se šibalsky+ Je to na mně tak vidět, že to dělám poprvé? +zčervená rozpaky, když mu cuknou koutky nad její nezkušeností. Vůbec nechtěla, aby to vyznělo, že si užívá ten těsný kontakt s ním, a nic na tom nemění fakt, že je to tak+ Budeš mi to asi muset ukázat +nedaruje mu to+ Souhlasím, můžeme se přesunout +oddechne si, že odvede pozornost od své hořící tváře+

*vede ji chodbou dále, minou zenovou zahradu a dojdou do dojo, rozsvítí* tak jsme tady....není zač*odpoví prostě, je to jeho přirozenost a vychování, chovat se k ženám jako k dámám a naváže na hovor* Řekněme, že bychom nechtěli zkoušet, kdo z nás je opravdu lepší.... každý máme své výhody a schopnosti..nebo spíš on schopnosti a já odolnost...ale na jeho území s pravou rukou po boku...*zavrtí hlavou, že zkoušet by to nechtěl a to je co říct* ale není to jen v tom, máme mezi sebou dohodu..*dál to nerozvádí, zvedne hlavu, když se ho zeptá a na chvíli na ni upře ocelový pohled* neřekl jsem ti nic, za co bys musela...*nevyvrátí ji tak, že existují i informace, za které by to udělat musel* mě je docela těžké vyprovokovat slovy...takže se nemusíš bát..*tvář mu prosvětlí malý úsměv a zmírní tak přísný výraz* tak....*otočí se na ni, když dojdou doprostřed místnosti* zkus to ještě jednou..uvidíme kolik zbraní napočítáš...*vybídne ji* já ti pak řeknu, co jsi přehlídla...

[Styx]

(musela jsem ten příspěvek rozdělit na dvě části, je dost dlouhý:D Zde je první část;))

+cestou získá ztracenou sebedůvěru a když se ocitnou v dojo, už ode dveří se zvědavě rozhlíží kolem+ Zajímavé... tady by se nadherně cvičilo +dotočí se kolem své osy a zastaví se čelem k Postrachovi+ Přiznávám... byl by to asi nezapomenutelný zážitek pozorovat střet dvou tak mocných upírů +na vteřinku se zasní a pak pomalu přistoupí k němu. Chvilku mu hledí do očí, zdálo by se, že sbírá odvahu dotknout se ho, ale je to jen zdání. Podruhé už nepřipustí, aby se před ním ztrapnila. Zvedne ruce a začne ho systematicky prohledávat. Začíná i kapes saka. Jak předpokládala, v obou je několik plných zásobníků do pistolí. Zběžnou prohlídkou zjistí, že s jedná o dva různé typy. Položí je opatrně na zem a pokračuje. Sundá mu z ramen sako a hodí na zem a z podpažních pouzder vytáhne dvě nabité pistole, které předtím nahmatala. S Glockem se před chvílí už osobně seznámila, tou druhou je Beretta, kterou si chvilku potěžkává v dlani. Obě zbraně položí k zásobníkům. Rukama mu sjede po hrudi a břiše a když nic nenajde, přesune se k rukávům košile, od ramen až po manžety. V pravém rukávu narazí na podlouhlý předmět. Rozepne knoflík, sice jí blesklo hlavou, že by rukáv roztrhala, jako by to udělal každý voják, ale upustí od toho. Je jí líto zničit tak luxusní košili, tak pouze rozepne manžetu a vyhrne rukáv. Na předloktí objeví vystřelovací dýku. Uvolní kožené popruhy a hodí ji na zem. Vsune ruce do obou kapes kalhot a objeví další dva plné zásobníky, opět různé. Chvilku je s údivem drží v dlaní, bude muset najít další dvě pistole. Uculí se na Postracha+ Kolik železa to nosíš na sobě? +nezdržuje se a pokračuje dál. Klekne si před něj a poprvé trochu znejistí+

[Postrach]

(lach, jo, zase píšeme kilometry no:D)
*jen ji pozoruje, nechá si sundat sako, pouze mírně povytáhne obočí, ale nechá ji pokračovat, jeho šedé oči ji bedlivě sledují* ani moc ne...zas tolik je nepotřebuji...*cuknou mu koutky a shlíží na ni dolů* pouze jsem se trochu dovybavil, abys měla co hledat...

[Styx]

(no jo, ty naše proslulé kilometrové příspěvky:) Teď mě napadlo, že ti ještě na ten tvůj extradlouhý mail dlužím odpověď:) Ale až zítra, pro dnešek končím)

+jak klečí před ním na kolenou, jen doufá, že nikdo sem teď nevleze, radši si ani nepředstavuje, jak to ode dveří vypadá. Dlaněmi mu začne prohmatávat kalhoty, od pásku pomalu níž a níž. Soustředí se pouze na to, aby našla zbraň, vše ostatní, co by ji rozptylovalo, vyhodí z hlavy. Jenže ono se jí to tam zase jako bumerang okamžitě vrátí, jakonáhle se přiblíží k jeho klínu. Zvedne na chvilku oči k Postrachovi, hned ale pokračuje v prohledávání, aby nepoznal její zaváhání. Takticky se vyhne širokým obloukem jeho slabinám, doufá, že tam si nic neschoval (heh, aby si něco neustřelil:)). Sjede rukama níž a na jeho pravém stehně ucítí nějakou tvrdou věc. Přemýšlí, kudy se tam k ní dostat. Poklopcem by se jí to líbilo, ale pochybuje, že by se to líbilo i Postrachovi, tak to zkusí spodem. Po chvilce námahy, tamtudy totiž ještě nikdy nelezla do kalhot, se jí objeví v ruce vrhací nůž, ukrytý v koženém pouzdře, které obepínalo stehno. Hodí jej k ostatním věcem a věnuje pozornost levé noze. Hned nad kotníkem, téměř na lýtku narazí na pouzdro s malým Sig Sauer. Spokojeně se ušklíbne a přiloží jej na hromádku. Pořád jí zbývá ještě jedna pistole a už ho prohlédla celého. Stoupne si a pohlédne mlčky na Postracha. Ví, že někde ještě něco schovává. S váháním se přitiskne k němu a obejme ho pažemi. Přejede dlaněmi po jeho zádech, od ramen přes lopatky až po kříž. Tohle původně vůbec neplánovala. Ptá se sama sebe, proč ho radši neobešla zezadu. A zná i odpověď: protože to chce právě takhle. Vůbec nedá na sobě znát, jak si to užívá. Trochu se u toho zapotí a nakonec si spokojeně oddechne, když na jeho kříži konečně nahmatá poslední zbraň. Vyhrne mu vzadu košili z kalhot a z jakési látky, kterou má ovinutou kolem pasu, vytáhne zastrčený Browning. S úlevou od něj odstoupí a poslední trofej položí na hromadu k ostatním+ Pokud nemáš v podpatku šuriken, v prstenu jed a v hodinkách důmyslný zabíjecí přístroj ala Agent 007, tak myslím, že jsem tě dokonale odzbrojila +usměje se na něj, tváří se klidně, i když v skutečnosti zdaleka tak klidná není. Zvědavě čeká, jestli ještě něco odněkud vytáhne, co ona neobjevila+

(omlouvám se, pokud jsem to přehnala s těmi zbraněmi. Ale copak já mohu vědět, co všechno má u sebe?:D)

[Postrach]

(láách..no, když jsi ho tak prošacovala, to snad ani není možný, aby ještě někde něco, to jako dělala poprvé, jo??himl ted musím něco vymyslet...ale jen technická, zbraň, která nejde lehce vytáhnout, je na houby..takže pokud by měl něco na předloktí, musela by se k tomu dostat lehce, stejně jako ten nůž na stehně...pod kalhotami mu je na houbeles...)

*jen se baví a nepohne se ani o milimetr, ani když si ho obejme...jen mu malinko cuknou koutky* docela dobrá práce..*kývne bradou k hromádce zbraní* myslíš, že jsem dokonale odzbrojen?*usměje se šířeji a schválně se na ni zadívá proti světlu, takže se mu zorničky zúží do kočičích čárek..pak se bleskově přesune za ní, takže lidským okem to vypadá, jako by zmizel a znovu se objevil, ruce lehce opřené u krku na ramenou....* a ne, nemyslím svou dentistickou kuriozitu *a mírně pohoupne ocelovým škrtícím lankem, které bylo vsunuté do opasku, a které se jí nyní leskne na hrudi jako nějaký náhrdelník...* ale jinak jsi byla úspěšná...napoprvé...*pustí ji a zase ji obejde, tentokrát pomaleji a strunu hodí k ostatnímu na zem* pokud bys takhle prohledávala někoho ze svých přátel, tak by ti to vyšlo...být to nepřítel, dávno je v prachu...a nemusel by být tak rychlý jako já...můžu ti to ukázat znovu a důkladně..nebo, pokud by ti to vadilo, si sem někoho přivolám...*zadívá se na ni, přece jen, mít jeho studené ruce na těle nemusí být košér* to bys asi měla i lepší výhled, než když ti to předvedu rovnou na tobě...*zauvažuje* to trochu zkresluje vnímání..*mrkne*

[Styx]

(dýka na předloktí plní přece účel, stačí zmáčknout pojistku a z rukávu vystřelí ostrá čepel a zaryje se do masa toho, kdo ho zblízka obtěžuje. Uznávám, že vrhací nůž na stehně mu je houby platný, než by se k němu dostal, byl by mrtvý. Takže jej takticky přesouvám na druhé lýtko;))

+cítí se nadmíru spokojeně. Nejenom proto, že ji Postrach téměř pochválil, ale hlavně z toho, co jí právě dovolil. Instinktivně tuší, že každý, kdo se ho kdy pokusil prohledat a odzbrojit, hnije v zemi. Úsměv jí zmizí z tváře, když ho náhle ucítí za svými zády. Než se stačí otočit, zastudí ji na krku ocelová struna. Sklopí prudce oči a zřítelnice se jí rozšíří, když jí dojde, co přehlédla při šacování. Hrdlo se jí stáhne do průměru bambusového výhonku při představě, kdyby se jí tento smrtící náhrdelník utáhnul kolem krku. Zachvěje se a není to těmi studenými prsty, které se dotýkají její šíje. Tiše stojí, ani se nehne, nedýchá. Teprve když studený kov zmizí a Postrach se opět ocitne tváří v tvář k ní, nadechne se a srdce se jí opět roztluče+ Udělala jsem neodpustitelnou chybu. V praxi by mě stála život +zašeptá+ Díky za tu lekci, byla nesmírně poučná +trochu se uvolní a do tváře se jí vrátí zdravá barva. Slibuje odvetu+ Už se to víc nestane. Příště tě rozeberu do posledního detailu, i kdybych tě měla svléknout do naha +zajiskří jí oči smíchem a hlavou jí mimoděk bleskne myšlenka, jestli by se dal+ Chci názornou ukázku. Chci vidět, jak to má vypadat +souhlasí+ Ne, vůbec mi to nevadí, ale pokud myslíš, že si to užiju víc, když tě budu sledovat zpovzdálí... +uculí se pobaveně a potlačí nutkání dobrovolně odložit ty dvě zbraně na svém těle+

[Postrach]

*no to jo, ale když ses k němu musela dostat před odeplou manžetu, tak by musel vystřelit přes košili..a to by si Postrach nenechal:D*

*mrkne a už se na ni zadívá normálníma očima, jako by to předtím byl jen přelud* to ano, stála...*zasměje se* opravdu myslíš, že bych se nechal rozebrat?*zavrtí hlavou* některé reflexy se špatně potlačují, tak pozor na to, abych nerozebral spíš já tebe...*ale tváří se docela mile* dobrá....určitě víc pochytíš zpovzdálí, ale pro ten pocit tě klidně prohlédnu pak taky...abys nebyla ochuzena..*mrkne pobaveně* jen nebudu asi tak něžný jako ty.*dodá s vážnou tváří a jde si zavolat figurantku:)...než přijde, tak mezitím posbírá zbraně ze země, aby se tam neválely, to mu nedělá dobře...většinu nechá na hromádce na jednom stolku v rohu, jen glocka a berettu si odloží stranou...zvedne i sako, kriticky ho opráší a prozatím přehodí přes židli...když se ozve klepnutí, tak se jen usměje a ozve se, že může vejít*

[Manori]

*vejde, trochu se nejistě rozhlídne po obou, protože jí dobrák Postrach neřekl, na co ji tam potřebuje* tak...copak si tady vymýšlíte za pikle?*uculí se a zkoumavě se zadívá na Postracha a pak na hromádku zbraní a pistole opodál, zatváří se ještě víc podezíravě* tak mám takový dojem... že asi nebudu jen fandit cvičnému souboji, co?*povytáhne obočí*