od Postrach » úte lis 30, 2010 6:47 pm
*v tichosti ji pozoruje a musí se usmívat, jak jí přes obličej prolétává jedna myšlenka za druhou, které zarputile se snaží zahnat* to je v pořádku. V začátku je velmi těžké přestat myslet na cokoliv... tak jak sedíš, je to pohodlné?*zeptá se* pomalu se nadechuj...zkus si uvědomit každý kousek z toho nádechu...a pomalu vydechuj...soustřeď se na svůj dech, na nic jiného...uvolni napětí ve svalech..*sjede ji pohledem* chvíli se soustřed jen na to dýchání, jen sebe a své nitro..uvědom si samu sebe, ostatní ustoupí do pozadí...snaž se udržet ten pocit klidu co nejdéle...ale jen, co zvládneš, není důležité jak dlouho...*mluví na ni tiše klidným hlasem, který vzbuzuje důvěru..nechá jí chvíli tichu, aby se mohla uvolnit, pak po ní mrkne a pokračuje...* když máš pocit, že déle to nejde, zaposlouchej se...slyšíš šumění vody? představ si ji...jak sem přitéká, leskne se ve světle dopadajícím ze střechy..vidíš až na drsné kamenné dno, skoro ho můžeš cítit pod prsty, voda je studená, ale ne příliš, jen jako osvěžení v letním dni, klouže v krku...co cítíš? vůni dřeva...rostliny z vedlejší zahrady...?*dál na ni mluví a poté ji zase nechá na chvilku vnímat všemi smysly mimo zraku* tak...můžeš otevřít oči...nejsou ty barvy a vjemy intenzivnější?*zeptá se, když se rozkouká*
Ukolébej nepřítele, pak ho znič.