Dojo

[Zbrojíř]

[Rebecca Altamirano]

Cestou zlehka mávne rukou a rázem má na sobě černý ninja oblek - tradiční košily s širokými rukávy a černé volné kalhoty. Je naboso. Začne s pomalými plynulými pohyby, jakoby se pohybovala na nějakou vnitřní hudbu, kterou slyší jen ona, plně soustředěná do sebe a na smrtící zbraň v jejích rukou. Postupně začne přidávat na rychlosti i tvrdosti úderů, v jedné chvíli zlehka mávne rukou a před ní se objeví figurína "nepřítele". Několika bleskurychlými seky ji rozseká na několik částí, které od sebe po chvíli pomalu odpadnou, jakoby si ovědomily, že už je pohromadě nic nedrží. Pak si vyčaruje další figurínu, do které s vražednou přesností zaseká šest šakenů - dvě na místa očí, jednu, která by prosekla krk, jednu do srdce, jednu do tepny v tříslech a poslední do tepny na stehně.

[Syriana Spinnel]

*Jde do obchodu, ale zespodu slyší nějaké zvuky tak jde tam. Chvilku stojí jenom ve dveřích a pozoruje svou kamarádku s úsměvem na tváři* Myslíš že bych si mohla zkusit jestli jsem to ještě nezapomněla, co jsem byla jak hrouda?

[Rebecca Altamirano]

Málem si usekne ruku, jak se překvapeně otočí, čelist skoro u kolem. No to se mi snad zdá! Výraz překvapení vystřídá šťastný úsměv. Rozběhne se za ní a obejme ji, div ji nezláme pár žeber. Syruško, jak se máš, a tak vůbec. Co dětičky? Pochopí, že už jsou na světě - je fakt velmi bystrá:D A jasně, že si to můžeš zkusit, dohlídnu aby sis nic důležitýho neusekla. Zamrká na ni vesele.

[Syriana Spinnel]

No ahoj *vyhekne s úculem* to víš, mám se dobře, až na pár malých detailů. *Potěžká katanu v ruce* krásná práce, ale víš co? zatrénujem si někdy jindy, já jsem si přišla koupit nějakou hezkou nenápadnou dýku víš? ženská nemá nikdy dost obrany *mrkne na ni* Dětičky se mají přímo skvěle, jak jinak *ušklíbne se* jsem ráda že tě zase vidím, zlato

[Rebecca Altamirano]

Jo jasný, jen pojď se mnou, něco spolu vyberem. Usměje se. Taky tě moc ráda vidím, skoro tomu ani nemůžu uvěřit. Pousměje se a vede ji do obchodu.

[Syriana Spinnel]

Jasně jasně, jdu za tebou *culí se a jde*

[Zbrojíř]

*dovede Arese do prostoru* Tak jsme tady...*zahrne dojo a vybavení takovým trochu otcovsky pyšným pohledem*

[Ares]

Jo, pokývá hlavou. je to tu celkem uspokojivé. chvíli přemýšlí nad tím sparing partnerem. Nejdřív bych se rád rozcvičil. Kdybyste toho sparing partnera poslal až za půl hodiny. Šlo by to?

(to jsem zvědavá, kdo to bude:))

[Zbrojíř]

*přikývne* pak prosím, vše je vám k dispozici...*koukne na hodiny* jo, to by šlo...zavolám mu, abych se ujistil, že opravdu dorazí...kdyby něco, stačí křiknout a jsem tu raz dva *vzdálí se do recepce zavolat ehm..externistovi*