Angelův pokoj

[Angel]

Neslyšel jsem že by magie umírajíc čarodějky způsobila nějaké problémy +slyšel akorát co čarodějce co se mstila. Zase se obrátí obličejem ke stropu+ Netuším. Zavolám sem nějakého senzibila nebo empatika. Když je to duch, vyženeme ho. Z démonem bude víc starostí +zavře oči+ Teď spi.

[Neferet]

Hmn... +přikývne na toho senzibila+ Dobrou. +broukne tedy, když jí pošle spát, zavře oči a snaží se usnout, což se jí stejně nedaří, takže zase otevře oči a sleduje ho, zase oči na chvíli zavře a po pár minutách zase otevře a tak stále dokola, jakoby se ujištovala, že tam pořád je, ale nijak jinak se nehýbe a je velice tiše+

[Angel]

+Snaží se usnout, má při tom zavřené oči a nehýbe se, ale přesto vnímá Neferetinu přítomnost a její nervozitu způsobující že nemůže usnout, takže ho pořád střídavě sleduje. Vydrží to jen omezenou dobu, než mu to začne opravdu lézt na nervy. Prudce k ní obrátí hlavu+ Co je? +vyjede (z tunelu a ani při tom nezahouká)+

[Neferet]

+široce otevře oči a trhne sebou, když na ni tak vyjede+ Nic... já jen... +zmlkne a těkne očima jinam+ ...jen mam neurčitou potřebu kontrolovat jestli jsi v pořádku. +zamumlá velice, ale velice potichu+ Promiň. +zamumlá, schová se ještě víc pod deku a dělá, že tam není, i když to jde velice těžko+

[Angel]

+Posune se v posteli nahoru, takže je v takovém pololehu, promne si s povzdechem kořen nosu, než se k ní obrátí+ Nezdá se mi že bych byl éterická bytost +podotkne spíše s humorem v hlase. Něžně a poklidně jak to umí jen on+ Tak o čem si chceš povídat? +předpokládá že Nef přepadla ta ženská potřeba si popovídat+

[Neferet]

+vystrčí hlavu víc zpod peřiny, když rozluští v Angelově hlasu trošičku humoru, ale i ten klid a něhu, kterou tolik miluje, znovu na něj upře zelený kukadla+ Proč se zdají noční můry? +zeptá se na první věco co jí vyjde na mysl, co je vcelku i aj logický, když je to právě noční můra, která jí dostala sem do tý postele+

[Angel]

+Zarazí se nad jejím dětským dotazem, to že se děcky chová už ho nevzrušuje, na to je zvyklí+ Mám dojem že snění nějak souvisí s převodem krátkodobé paměti na dlouhodobou +vzpomene si na něco co kdysi četl v tom obrovském množství literatury co už vstřebal za svůj neživot+ Proč tě to zajímá?

[Neferet]

+stále na něj neochvějně upírá kukadla bez jedinýho mrknutí+ Nikdo mi na to nikdy nedokázal odpovědet. +pokrčí lehce rameny+ A ona byla tak živá. Hodně dlouho taková nebyla. +řekne tichounce, trošku se zamračí nad tím svým náhlím svěřováním. ale nakonec se po delším přemýšlení spokojí s tím, že ráda poslouchá jeho hlas a že svými odpovědmi jistě vyvolá reakci, aby mluvil víc než obvykle+

[Angel]

Zatím to nikdo neví, tak úplně +trochu se zavrtí, jak hledá pohodlnější polohu+ U nás existuje démon, který se živí lidským strachem, takže vniká lidem do snů a vyvolává děsivé vize, aby se mohl nakrmit jejich hrůzou +popíše jednoho rozkošného místního démonka+ Co se ti zdálo?

[Neferet]

+stáhne ještě trošku víc deku, když mluví o démovi, to jí zdá se zaujalo+ Jak vypadá? +zajímá se zvědavě, takže vykoukne zpod deky ještě víc+ No já.... +snaží si rychle utřídit myšlenky+ ...byla tam hořící budova a slunce... a já běžela nějakým lesem... věděla jsem, že se tam musím dostat co nejrychleji, ten pocit co mě hnal vpřed, takovej strach jsem nikdy neměla... vim že jsem pořád padala a ztrácela se... +tak nějak se v tom vzpomínání myšlenkami ztratí+ Dorazila jsem pozdě... +řekne poněkud tuději, než by asi měla+ ...budova byla celá v planech, slunce už svítilo. Jediný co jsem byla schopná vnímat byla tvoje tvář v ohni. Chtěla jsem to uhasit, ale nebyla tam voda. Potom začala znovu a znovu, ale pokaždý skončila jinak, ale přesto pokaždý stejně. A ten... ten pocit, beznaděje a bezmoci... byl tak... tak skutečný....